Náš člověk v Havaně
Graham Greene
Nový Greenův román navazuje na jeho protikolonialistické protesty, pokračuje v ostré kritice kapitalistického znevažování ceny lidského života a zesměšňuje anglickou tajnou službu. Hlavní hrdina, anglický obchodník s vysavači, žijící v Havaně, se stává nečekaně agentem výzvědní služby. Svou činnost, která mu připadá nesmyslná, nebere vážně a jeho jednání pak vede k tragickým závěrům. Příběh, přestože je napsán lehkou ironickou formou, má i svůj hlubší význam a smysl, dotýká se některých problémů západního člověka a dokazuje i možnost mírového soužití dvou rozdílných hospodářských soustav. Doslov napsal Ivo Fleischmann; z angl. orig. přel. Igor Hájek, verše přel. Jan Zábrana.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1961 , OdeonOriginální název:
Our Man in Havana, 1958
více info...
Přidat komentář
O knize jsem si dopředu nic nezjisťoval, takže mě autor trochu vytrollil. Čekal jsem špionážní román. Po pár stránkách to začalo být tak nějak nevážné a vyklubala se z toho příjemná satira na špionážní romány.
Moje první kniha, kterou jsem od autora četl. Bylo to v roce 1963, dva roky po převratu na Kubě, kdy nastoupil Fidel Castro. Moc z děje jsem tenkrát, jako čtrnáctiletý, mnoho nechápal Děj knihy je zasazen na Kubu plné zmatků - typuji kolem roku 1955, kdy o ní byl celosvětový zájem, neboť stávající režim byl neudržitelný. Knihu již tehdy jsem považoval za špionskou humoresku, satiru nebo možná i parodii se silným autorovým sociální cítěním. Vyznění je jednoznačné, zde se ukázáno na "fiktivním souboji" tajných služeb jaká je zbytečnost bojů za nějakými strategickými cíli ve srovnáním s životem obyčejného člověka. Ke knize jsem se vícekrát vracel. Jedním z důvodů byl můj spolužák/spolustudent na Vysoké škole během let 1967-1972, kterého Kuba vyslala na studium do Československa a později se stal ministrem v Castrově vládě. Ten mi potvrdil reálnost knihy a tak je pan Green mým oblíbeným spisovatelem, neboť vždy píše v souvislostech.
Z dnešního hlediska tato kniha může připadat v některých pasážích nudná, pokud čtenář nezná všechny souvislosti, ať místní nebo historické.
"Pamatujte si: pokud lžete, nemůžete uškodit."
Zpočátku se zdá, že na to pan Wormold skutečně vyzrál, a čtenář pobaveně zírá, co všechno malému obchodníčkovi prochází. Není divu, i jeho nadřízení mají své zájmy a ty jsou důležitější než pravý stav věcí. Až když se jeho smyšlenky projeví nehezky reálnými důsledky, začne z té legrace mrazit.
Pokouším se autorovi dostat pod kůži, pochopit, proč a co píše. Každá kniha je úplně jiná a všechny mají něco společného. Tato je určitě nejčtivější, ale i v ní je melancholie, trapnost, omezení osudem. Malý český člověk ocení vynalézavost hlavní postavy ve shánění pomocníků ke špionáži.
Mně se kniha zase zábavnou zdála... Někdy je to sice dost přehnané a některé pasáže mi zcela nesedí, ale podle mně celkově dobré třeba prázdninové čtení :)
V recenzi a nakonec i v doslovu se o této knize hovoří jako o velice zábavné, což je podle mne dost přehnané. Je to satira, ale ne dost neprůhledná, ani ne vtipná s docela mdlým příběhem. V doslovu se také píše, že je to trochu jiný Green, netypický. Doufám, že je tomu tak, protože tohle je moje první kniha od tohoto autora, tak doufám, že ty další budou typicky Greenovské a tedy i lepší.
Štítky knihy
Kuba anglická literatura tajné služby špionáž společenské romány kolonialismus špionážní zápletka HavanaAutorovy další knížky
1957 | Tichý Američan |
1947 | Moc a sláva |
1994 | Lidský faktor |
1964 | Ministerstvo strachu |
1961 | Náš člověk v Havaně |
Od knihy jsem neměl žádná očekávání, protože jsem autora až doposud neznal. A po dočtení můžu s klidným srdcem říct, že kniha se četla velmi hezky a příběh není až tak úplně jednoduchý. Asi tak do půlky mě kniha vlastně moc nebavila, prostý popis věcí, žádné drámo, vymýšlení přehnaných popisů neexistujících věcí a další. Až od půlky, kdy jsou patrné i důsledky smyšlenek, které hlavní hrdina zprvu pravděpodobně vůbec nedomýšlel, mě kniha začala bavit.