Náš dům
Louise Candlish
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/458310/bmid_nas-dum-02a-458310.jpg
3
157
157
Náš dům je psychologický thriller, který čtenáře udržuje v neustálém napětí a nejistotě. Do domu Fi Lawsonové se ze záhadného důvodu stěhují cizí lidé. Co se děje a jak k tomu došlo? Příběh se postupně skládá – částečně i z vyprávění samotné Fi pro investigativní podcast Oběť, částečně z dopisu na rozloučenou jejího bývalého manžela Brama. Za tajemným prodejem domu se skrývá víc, než je vidět na první pohled. Ve zdánlivě bezpečném a harmonickém prostředí středostavovského předměstí na jihu Londýna se rozjela hra, ve které zdaleka nejde jenom o majetek. Kniha se ve Velké Británii stala bestsellerem a v roce 2019 byla vyhlášena nejlepší britskou knihou roku v kategorii thriller a krimi.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2021 , VendetaOriginální název:
Our House, 2018
více info...
Přidat komentář
nápad na děj se mi moc líbil. Ale bohužel, bylo to na mě moc zdlouhavé. Jediné, co mě opravdu dostalo, byl závěr. Čekala jsem, že bude další kapitola a ono nic.
Myslím si ale, že by to byl zajímavý film.
Tak nevím jestli jsem četla jinou knihu než ostatní, ale mě to bavilo. Je pravda, že sem knihu měla doma od doby kdy jsem koukala na seriál The Watcher a čekala něco podobného, proto se mi do ní dlouho nechtělo. Ale styl vyprávění, kdy se prolínaly chvíle, kdy Fi zjistila, že dům není jejich, podcast a dopis na rozloučenou byl pro mě zas něco nového. Nepřišla mi tam žádná zbytečná vata. A ten konec, kdy cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly... 5* nemohla jsem odložit.
Co vše může způsobit dopravní nehoda... Kniha se dobře čte, střídají se pohledy ona a on, minulost a přítomnost, zajímavý styl vyprávění. Po 400 stranách ale přijde otevřený konec, který nemám ráda.
Knižka ma zaujala svojou veľmi peknou obálkou a tiež námetom. Škoda, že z neho autorka nevyťažila viac.
Keď sa Fiona vracia domov z menšej dovolenky, zistí, že do jej domu sa sťahujú úplne cudzí ľudia. V dome nie sú jej veci, jej nábytok, ani jej manžel Bram a ich deti.
Fiona a Bram sa chcú rozviesť, deti majú v striedavej starostlivosti. Vychovávajú ich v spoločnom dome, kde sa oni ako rodičia striedajú a každý je s nimi niekoľko dní v týždni.
Fiona sa snaží prísť nato, čo sa udialo a zisťuje, že jej manžel má veľa tajomstiev, o ktorých netušila...
Príbeh je nám podávaný z pohľadov oboch hlavných hrdinov. Z pohľadu Fi ako obete a potom z pohľadu Brama ako toho, kto pokazí snáď všetko vo svojom živote a vlastne aj v životoch všetkých okolo seba.
K hlavným hrdinom som si nevedela spraviť žiaden vzťah, nebol mi sympatický ani jeden a vlastne mi bolo jedno ako to s nimi dopadne. Fi bola neskutočne naivná a svoju rolu obete by stvárnila výborne, keby sa v závere odrazu nezachovala (pre mňa) úplne nepochopiteľne. Na Bramovi mi vadilo jeho nezodpovedné správanie a jeho sebeckosť. To, čo sa mu už dialo potom, síce nebolo len o ňom, ale vo veľkej miere si o to koledoval sám. Jediné postavy, ktorých mi bolo vážne ľúto, boli ich deti.
Vyslovene záporné postavy boli v knižke dokonale opísané. Bolo mi zle z toho, kam až vedia ľudia klesnúť a ako dokážu ťažiť z nešťastia druhých.
Čo sa týka rozsahu, mám rada hrubé knižky, no pri tejto by úplne kľudne stačila polovica. Pri takomto počte strán sa dej zbytočne vliekol, chýbala tam akcia a napätie.
Dve hviezdičky dávam za pekný obal, opisy celého susedstva (kde boli viac menej švihnutí asi všetci) a za úplný záver, ktorý prekvapil :). A hoci ostal viac menej otvorený, je dosť jasné, ako to dopadlo a že sa viaceré postavy v svojich plánoch prerátali.
Ku knižke som sa dostala vďaka knižnej štafete. Ďakujem organizátorke štafety Lucii Svobodovej za možnosť zapojiť sa do nej.
Ze začátku jsem si říkala, bože to je ale nudná kniha co má děsně moc stránek. Jenže při čtení dál byl děj čím dál víc zajímavější, takže jsem se do knihy úplně zažrala a čekala jak to celé dopadne. Opravdu děj je napínavý, takže super kniha. A ještě víc je kniha zajímavější otevřeným koncem, takže si můžeme samy představit co se mohlo dít.
Ačkoli jsme se hned na začátku seznámili s problémem se kterým se bude muset Fiona a její manžel potýkat, neznamená to, že zbylých 300 stran bude o ničem. Čtenář se postupně dozvídá, jak se to celé semlelo a hlavně proč.
Nejvíc pro mě bylo zajímavé zpracování samotného vyprávění příběhu. Fiona nám popisuje svůj příběh prostřednictvím podcastu, který se jmenuje "Oběti", zatímco Bram, její manžel nám popisuje svůj příběh na počítači ve wordovském dokumentu.
I když má kniha 400 stran nepřišlo mi, že by zde byly vycpávkové části i když někdo na to může mít trochu jiný názor. S postupným vývojem děje jsem byla spokojená. Dokonce mi před koncem jedna část vzala vítr z plachet. Kniha ve mě upřímně zanechala wow efekt a byla pro mě TOP knihou roku 2021. :-)
Kniha se čte překvapivě dobře a příběh je opravdu psycho. Je spousta lidí, kteří prostě nedokáží být upřímní, i kdyby se jednalo o naprosto nedůležitou věc. Asi to mají spíš jako hobby, nevím... Řekla bych, že i když mi Fi nějak výrazně sympatická nebyla, tak se snažila, co to dalo.... a o to víc jsem nepochopila její roli na konci... Přišlo mi to mimo.
(SPOILER) Knihu jsem dostala jako eknihu zdarma, do mých obvyklých témat to nespadá, ale jsem rada. Některé pasáže byly zdlouhavé, ale nepřišlo mi, ze by tam byly úplně zbytečně. Námět opravdu zajímavý, mě to rozhodne bavilo. A konec mě taky dostal, to jsem nečekala a určitě bych si přečetla i pokračování, co se dělo po Bramově odeslání souboru, to si úplně říká o dvojku!
Pravdou je, že se mi kniha četla dobře. Ale to je tak celé, co dobrého o ní mohu napsat. Příběh se někomu může zdát zajímavý, ale já se do něj nedokázala vpravit natolik, abych toužila po další dávce, a tak jsem se spíše přemlouvala, abych ji dočetla.
Možná mám jen problém s anglickým románem. Možná mi vadil styl vyprávění, přeskakování z podcastu do vyprávění.. Možná jsem příběhu nevěnovala tolik pozornosti, kolik si zasloužil. Ale nepovažuji to za svou chybu - pokud si mne autor nezíská, na své straně tu chybu ani nehledám.
Kniha se ve Velké Británii stala bestsellerem a v roce 2019 byla vyhlášena nejlepší britskou knihou roku v kategorii thriller a krimi. Upřímně mě mrzí, že s tímto označením nemůžu zcela souhlasit a poslední dobou mě trápí, že polovina mých přečtených knih za letošek bylo tolik sáhnutí vedle. Ačkoliv mě nalákala svou krásnou obálkou, 416 stran bylo na takový příběh až příliš.
Celá kniha začíná stěhováním rodiny do nového domu. Jenže dům stále majitele má, tak co tady nehraje?
Náš dům je psychologický thriller, který zahrnuje prvky kriminálky, pojistný podvod a smyčku lží, která se utahuje kolem krku manžela hlavní postavy Fiony.
Příběh se skládá z 3 různých časových linek vyprávění Fiony v podcastu o tom, co se stalo, vyprávění manžela Brama stejného příběhu jen z jeho pohledu a událostí z momentu, kdy k předání domu vlastně došlo.
Ve zdánlivě bezpečném a harmonickém prostředí středostavovského předměstí na jihu Londýna se rozjela hra, ve které zdaleka nejde jenom o majetek.
Myšlenka celého příběhu byla skvělá. Mám ráda knihy, které si hrají s myslí čtenáře a v momentě, kdy si myslí, že už je všechno jasné, se objeví boom, který celou knihu obrátí vzhůru nohama. V tomhle případě docházelo spíš k slabým jiskrám a příběh mi připadal zbytečně protáhlý. Posledních 150-200 stran mi přišlo naprosto zbytečných, protože k rozluštění příběhu dochází za polovinou knihy a autorka se spíše snažila přidat další zápletku. Tak jako tak, příběh nebyl špatný, jen se dal obrat o detaily, aby nabral větší spád.
Má poslední štafeta, za příležitost moc děkuji, ale bohužel nebyla tím, v co jsem celou dobu doufala.
Ze všeho nejdřív bych chtěla říct, že se nejedná o thriller, ale o společenský román s tajnostmi, které jsou celkem psycho. Příběh je vyprávěn krátkými kapitolami, střídání její a jeho verze a současnost. Tajemství ve vztahu a neupřímnost, zatajování a tutlání skutečnosti. Začátek měl dobře našlápnuto, ale už za první čtvrtinou jsem si říkala, že se to neuvěřitelně táhne a je to celkem nuda a ani krátké kapitoly tomu nepomáhaly.
Měla jsem svou teorii, jak se to bude dál asi vyvíjet, ale stále jsem doufala, že se třeba pletu a budu překvapená, že přijde nějaký zvrat nebo to bude celé jinak, než jsem si myslela a konec překvapí. Příběh samotný je o rodince, která žije v dobré čtvrti, splácí dům snů v lokalitě, kde chtějí bydlet snad všichni, celá Anglie, jak bylo v knize několikrát dokola zmiňováno. A právě takový život v dobré čtvrti je pro ně vším, udělat správný dojem na sousedy. Ničím mě příběh nepřekvapil, nějaký ten alkohol, nevěra, tajemství. To už tady ale bylo omíláno tolikrát, že nenadchlo, neurazilo. Kniha mohla mít potenciál, každopádně postrádala jiskru. A ty pochvalné komentáře a "nálepky" na knize jaká je to TOP kniha upřímně nechápu.
Tak nevím, hlavně mohla být kniha o dost kratší, je poměrně zdlouhavá.
Ale čte se celkem dobře.
Obálka je zajímavá. A je psaná zvláštním způsobem - formou pořadu do médií.
Nápad je taky v podstatě dobrý.
Nejlepší začátek a pak závěr.
No, nic veselého to zrovna nebylo.
Paní je mi líto, pán je na pár facek... :-)
Zkuste posoudit sami, ale existuje lepší čtení.
(SPOILER)
Dobrý je začátek,prvních pár kapitol, samotný nápad s možností prodat manželce dům nad hlavou. Tím to ale končí.....
Dal je to stránku od stránky jen horší....
Bohužel, kniha pro mě byla až příliš překombinovaná. Ano, je originální tím, že poznáme obě strany příběhu. Postavy nechají nahlédnout do nitra a přesto si se čtenářem nedokáží vytvořit pouto. Vlastně jen jeho linie je trochu sugestivnější a zajímavější. Vše je zdlouhavé, rozvláčné a ten konec... Ach jo...
Knížka se mi líbila, přestože některé pasáže byly docela zdlouhavé a nebylo to tudíž takové to svižné čtení, kdy se pořád něco děje. Ale příběh je vyprávěný nevšedním způsobem, postavy hodně přemýšlejí o své situaci a ani o překvapivé momenty není nouze. Bavilo mě to.
(SPOILER) Knížka u mě bohužel narazila a míjím se s nadšením mých spolehlivých doporučovatelů (Raduš, promiň). Jako-být v jiném rozpoložení, asi bych tendlenc příběh taky slupla, ale já se v půlce přistihla, že se mi děsně nechce číst. Přišlo mi to jako dlouhé, trýznivé trápení všech zúčastněných (postav). Připomnělo mi to televizní sérii Nevinné lži (nebo jak se to jmenovalo)-kdy divák sleduje bezpráví na obyčejných lidech. V momentě, kdy v příběhu na povrch vyplulo zabití dítěte, jsem prostě zaklapla a řekla si, že s těma hajzlama z kížky už víc času trávit nechci. Ale chápu, že chyba byla tentokrát ve mě, holt špatná čakra, či co.
(SPOILER)
Knihe se mi překvapivě hodně líbila. Začala jsem ji číst tak nějak náhodou, když jsem neměla co jiného číst v jeden moment, doslova jsem ji přečetla během pár hodin.
Nejdříve jsem si říkala, že co když má Fiona nějakou poruchu paměti, nepamatuje si, že prodala dom? Pak se to ale začal víc a víc zamotávat, až jsem si říkala, že ten její manžel nejenže nebyl ideální, ale s tím vším co napáchal by si zasloužil shnít za mřížemi. Pak z toho tedy vyvstalo, že veškeré věci, které udělal jsou propojené a všechno začalo dávat větší smysl.
Konec mě hodně překvapil, to jsem nečekala a doufala jsem, že autorka neotočí a nerozhodne se ještě pro nějaký "happy end" pro všechny. Takže z mé strany spokojenost, nebyl to nejlepší thriller co jsem kdy četla, ale jelikož jsem do knihy nešla s vysokými očekávaními, tak mě velice mile překvapila.
Nemohla jsem se donutit to dočíst... Nápad na příběh hodně zajímavý, ale prostě to nešlo.... Konec mě překvapil.
Ukázka, jak v jednu chvíli můžete přijít o vše, o celý stabilní život. Nemůžete na sto procent věřit nikomu, jen sami sobě. Je to neutěšující, já vím, ale pravdivé. Též jsem věřila, dokud se můj život neobrátil vzhůru nohama. Takže jsem chápala počin této spisovatelky, co tím vlastně chtěla čtenářům vzkázat. Docela bych ale uvítala méně stránek, bylo to zbytečně zdlouhavé, některé pasáže se opakovali, což vlastně bylo k ničemu. Nicméně to nebylo zase až tak špatné, protože jsem na to pomýšlela ještě pár dní.
Náš dům
Zdlouhavé až nepěkně. Otevřený konec...no nic moc.