Naše dieťa

No...co mě k těm radám napadá. Toto.
Autorku, tu odpornou plesnivou bábu, bych vytáhla z hrobu, zreinkarnovala, zbičovala, podrobila všem jejím mučícím trýznivým praktikám a pak ji zase pohřbila zpátky. Všechny její knihy bych shromáždila a spálila.
Tak a ted mě omluvte, jdu pochovat a pomazlit se se svým miminkem, abych se JÁ uklidně o něj.

Nějak jsem se nemohla rozhodnout, jestli tu knihu rituálně spálim, nebo si ji naopak nechám jako studijní materiál a schovám pro příští generace jako odstrašující svědectví toho, na základě jakejch informací se dřív vychovávaly děti. (Druhá možnost vítězí, a doufám, že to bude brzo exemplář do nějakýho informačního muzea hrůzy.) I proto, že jistý trendy ze západu jakoby se opět vracely k těm největším hrůznostem (Kojenci po pár tejdnech šup k cizí ženský - chůvě, nebo do jeslí, a matka do práce - no cože??? Proč to ty ženský takhle dělaj? Že by taky neschopnost samostatně přemejšlet o tom, co doopravdy chci a co je doopravdy dobrý?), a celkem hrozí, že tohle sem zase doputuje - cejtim mírnej tlak na to, aby ženský šly do práce dřív, i když naštěstí zatím se většina populace pořád řídí obvyklým 3 roky doma (dle mě nutný minimum, ideálně do instituce pozdějc nebo nikdy:D). Doporučila bych to všem v rámci nějaký self terapie i terapie (soužití, vztahy) s druhýma lidma, pro uvědomění, čeho se vyvarovat ve výchově dětí.
A update v postkoronáčový době - velký souvislosti s tím, že se dokázalo rozehrát a tak dlouho hrát tohle divadlo.

Je to už moje druhá sonda do socialistickejch knih o výchově. Trošku jsem se už rozohnila u profilu knihy První rok dítěte. Tahle je ještě o něco starší, a těch husťáren bylo v tak obsáhlý publikaci poměrně hodně. A mně je z toho čtení dost ouzko. Zároveň jsou to občas i takový aha momenty.

Třeba aha, tak proto je tolik lidí neschopnejch žít svůj život tak, jak chtěj a potřebujou. Oni vlastně ani neuměj ty svoje potřeby vystopovat, natož jim jít vstříc, chtít od druhejch, aby jejich potřeby respektovali.
Aha, proto se rozkojilo a úspěšně kojilo tak málo žen, pokud byly všude takhle strašně špatný informace, který dělaj všecko pro to, aby matka vlastně nekojila.
Aha, proto lidi často neuměj nebo nechtěj vyjadřovat svoje emoce, mluvit o svejch problémech.
Aha, proto tolik lidí vlastně vůbec odmítá a popírá to negativní, nepřizná (si) problémovost čehokoliv.
Aha, proto je bohužel i dneska pro většinu obyvatelstva každej doktor pán bůh, před kterým se všichni klepeme, necháme si odnýst naše novorozený děti, aniž by nám to přišlo vůbec divný, natož špatný! Proto na sobě necháme páchat naprostý zvěrstva od lidí, který na sobě nosej bílej plášť. Protože ty se musej poslouchat a věděj všechno nejlíp.
Aha, odtud se berou ty zhůvěřilý rady dnešních prababiček, a někdy bohužel i babiček, o škodlivosti chování nemluvňat.
Aha, a někdy, jako by i pediatři zaspali pár desetiletí, že některý i dneska považujou kojení od určitý doby za něco méněcennýho, co je potřeba nahradit umělou břečkou.
Aha, tady je to podhoubí, proč se některý rodiče pustěj do metod vyřvání nebo kontrolovanýho pláče. Asi je ubezpečila širá rodina, že je to v pohodě, protože to bylo vlastně aplikováno skoro na každýho, a přece "taky žijeme" a "nemáme následky". Je blbý, když do výchovy kecaj lidi, který maj právě kvůli takovejm přístupům totální nedostatek sebeúcty a sebelásky.
Aha, proto bylo možný učinit největší podvod na lidstvo - divadlo jménem koronáč (a další manipulace s lidstvem, v podstatě celej metrix, když to vezmeme do důsledku), proto je naprostá většina lidí absolutně slepá a poslušná, prosta samostatnýho kritickýho uvažování, natož aby dokázali chránit svoje práva a svou vůli. Jako jasně, tohle platí vždycky, ale v těhlech letech to krásně pořádně vyplulo na povrch, jak moc je to s náma špatný. AHA!!!
Taky se dozvíte, že vlastně všechny problémový situace - mimo nemoci - který s dítětem řešíte (odmítání jídla, brečení a vztekání, neodplenkování /samozřejmě myšleno v roce dítěte!/, neschopnost usnout a buzení, ...) jsou způsobený čím, nebo kým? No jasně, že vychovatelem, respektive zpravidla matkou. Jojo, všechno je to tvoje vina, protože jsi neschopná. Protože kdybys své dítě dobře vedla, tohle by se nedělo. No ty koky... Chudačky matky, který tomu uvěřily...
Hořce mě pobavila taky všeobecná posedlost hygieničností. Hygiena, kolektiv a poslušnost. To, jakým způsobem socialismus vycházel vstříc matkám, je taky hodně tragikomický. Ovšem co je na tom hodně smutný, pomalu ale jistě jako bychom se chtěli zase vracet k tomu brzkýmu odkládání dětí do institucí.

Zaplať pandu, že dneska už máme tu možnost volby. A kéž by to bylo tak, že ty socialistický ženy často nebyly tak uvědomělý a schopný, aby jely touhle cestou popření mateřskejch pudů ve jménu nějakýho chimerózního kolektivního dobra. Jenže když se podívám kolem sebe, přijde mi, že ta zažranost toho všeho byla fakt silná. A bohužel ještě v určitejch podobách přežívá dodnes. A taky v určitejch věcech byla realita horší, než tahle kniha předkládá. Třeba proklamovaná nevhodnost bití a peskování, a další skvělosti, o kterejch se kniha ani nezmiňuje (citový vydírání, uplácení), což byly výchovný prostředky číslo jedna. Škoda, že nemám nikoho blízkýho z generace, která v těch 60, 70. letech vychovávala. Docela bych o tom poklábosila. Ale možná radši ne:D

(Kdyby někoho snad zajímaly ty konkrétní špatnosti, který se v knize píšou, mám vyfocenejch docela hodně stran. Ráda pro studijní účely pošlu.)

táto kniha bola pre nás vždy dobrým zdrojom zábavy. ak by som podľa nej mal vychovávať svoje deti, asi by to neprežili. jednoducho predstavy o výchove nového človeka socialistického typu sa nikdy nemohli zlučovať so skúsenosťami generácií mamičiek. chvalabohu, inak by sme dopadli - tvrdě na palici.
dodnes mi pri tomto titule vyskočí veľmi obsažná a hodnotná veta: „Naše staré mamy to nemali ľahké.“
v podstate to perfektne vystihla jatox. sám by som tejto paródii na užitočnú príručku toľko času a priestoru venovať nedokázal.
a ďakujem svojej mamke, ktorá, napriek tomu, že túto blbosť mala v polici, ma vychovala úplne inak:)

01.06.2020

Pomineme-li povídání o socialistických pracujících ženách (děti hned po šestinedělí strkat do jestlí a nestarat se o ně mimo pauzy na kojení) a zbytečné psychice dítěte, které se láskou rozmazluje (nechovat, nevracet se, jen pozorovat z dálky a nechat vybrečet do odpadnutí) , kniha dává vcelku dobrý přehled o příkrmech a fyzickém růstu dítěte. Což jsem v jiných knihách marně hledala. Je třeba zvážit kdy a jak byla kniha psána a vytáhnout z ní opravdu jen to potřebné a použitelné i v dnešní době s ohledem na moderní výzkumy a techniky a pravidla. Neinspirovat se s péčí o duši dítěte!

Mým dětem už táhne na čtyřicítku, a tak si nepamatuju kapitoly o těhotenství, ale moc dobře si vzpomínám, že mě kapitoly o "výchově" upřímně poděsily. Autorka jako by nevěděla, že dítě má potřeby nejen fyzické (jídlo, pití, teplo, pohodlí), ale taky emocionální, že potřebuje pocit jistoty a ten mu dává matka svou přítomností. Při čtení o tom, jak se přesvědčit, že je dítě najezené a přebalené, když pláče, a pak je nechat dál plakat/křičet samotné v sousední místnosti, mě napadalo, že autorka děti nesnáší nebo přímo nenávidí. Jestli toto je výchova, tak je to výchova k citové oploštělosti, prázdnotě a bezcitnosti. Hnus.

z môjho pohľadu príšerná kniha - dieťa držte za sklenenými dverami a pozorujte ho občas cez okienko....Našťastie som mala ešte aj inú literatúru a dosť ma naučili naše mačky. V prírode žiadna matka nenechá svoje mláďa plakať - mohol by ho zožrať okoloidúci.Ako recesia možno ujde, ale nikdy by som na základe tejto knihy nevychovávala svoje vlastné deti.