Naše hříbátka
Václav Prokůpek
Celý příběh normální české rodiny se odehrává v blízkosti Jičína. Tuto rodinu tvoří šest dětí a hodní pracovití rodiče. Statek mají na samotě a musí si vystačit s málem, ale všichni jsou spokojení a mají se rádi. Obživu jim obstarají krávy, pole, koně, drůbež a jejich pracovité a šetrné ruce.
Přidat komentář
Kdysi jsem jí v nemocnici jako malá holka přečetla za 2 dny... Hezky se četla a já do ní byla zapálená i z jiného důvodu - hlavní hrdinové se jmenovali Kalousovi, a to bylo rodné jméno mé maminky :-)
Další hezký, ale i drsný příběh z koňského světa a z dávno minulé doby. Četla jsem od autora první knihu Baba a ta mi bavila o malinko víc, ale možná je to tím, že byla první...
Štítky knihy
koně venkov mláďata český venkov hříbata
Autorovy další knížky
1943 | Naše hříbátka |
1939 | Baba |
1948 | Zakryto slzami |
1946 | Ztracená země |
1943 | Žitný dvojklas |
Jedna z knížek, které jsem v dětství četla opakovaně a plnila si tak svůj koňský sen.
Tentokrát z ní na mě úplně nejvíc působí ta neskutečná proměna venkova a života, která se za sto let udála. Tehdy bylo naprosto přirozené že děti mají své povinnosti v domácnosti i hospodářství a o prázdninách pracují s rodiči na poli. Dneska je nepředstavitelné že by se hříbata mohla jen tak volně pohybovat mimo pevnou ohradu. Dneska by parta dětí nešla vypalovat hnízdo sršňů.
Svět se překotně změnil. V něčem k lepšímu, v mnohém máme život snazší a jinde nás pokrok víc a víc svazuje. Je dobré si to připomenout.