Naše maminka
Vojta Beneš (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/133402/bmid_nase-maminka-AnH-133402.jpg
4
11
11
Vojta Beneš, neohrožený a neumdlévající bojovník za svobodu, lidskost a pravdu, vzpomíná v této knížce na své rodiče a zvláště na svou maminku, pravou českou mámu, která při tolika práce doma, na poli, v obchodě, vychovala svému národu osm dětí ( kromě dvou, jež umřely v nejmladších letech), mezi nimi Vojtu, autora této knihy a Edvarda, presidenta Budovatele. Je to kniha milá a prostá jako mateřídouška. Již sedmé její vydání dáváme do rukou čtenářů a věříme, že se dočká mnoha dalších, neboť mluví řečí drahou všem českým srdcím.... celý text
Přidat komentář
Čtivé vyprávění staršího bratra budoucího prezidenta Edvarda Beneše.
Dozvídáme se o historku o seznámení rodičů (jakou roli zde hrála náhoda, že Matěj Beneš byl ve správný čas na správném místě!), a poté plynulé vyprávění o životě rodiny i jejích jednotlivých členů. Z autorových slov je cítit velkou lásku a obdiv k mamince "Naně", která jako matka deseti dětí v nelehké době žila pro rodinu.
Dnes už si těžko dokážeme představit skromné podmínky a tvrdý život na venkově na přelomu 19. a 20. století. Život nebyl lehký, ale lidé si uměli vystačit i s málem, cítili příslušnost ke svému rodu i místu, kde žili, a vděčnost za všechno, co jim život dopřál.
Vyprávění o rodině prezidenta Beneše z pohledu bratra Vojty. Maminka Anna Petronila Benešová si vzala svého vzdáleného příbuzného Matěje Beneše a společně se vypracovali z chudých poměrů k relativnímu bohatství a podnikání, i s deseti dětmi na krku (osm jich přežilo). Energii a touhu po zlepšení měli Benešovi v krvi.
Nejmladší Edvard měl být ševcem, pár starších chlapců už studovalo a to rodinný rozpočet zatížilo. Prosadil si svou, což se ukázalo jako prozíravé.
Maminka byla pyšná na dva syny učitele, své desáté dítě prezidentem už nezažila.
Nevěděla jsem, že dva starší bratři také koketovali s politikou a nejstarší Václav se stal dokonce Masarykovým oblíbencem dlouho před Edvardem.
U Benešů starších sloužil jako pasáček vepřů pozdější slavný sochař Václav Levý. Benešově mamince jako holčičce na pastvě vyřezával figurky. Jeho žákem nebyl nikdo jiný než slavný Myslbek. No a ten zase vyučil Jana Štursu, aby mohl vytvořit známé Masarykovy portréty ve 20. letech. Líbí se mi tyhle osudové provázanosti :)
Současné děti by to neměli číst nebot by to nepochopili, jak děti museli pracovat proč dostávali pohlavky nebo jak se učili, jak se muselo šetrit- respekt a ucta rodiču byla samozřejmostí.
Část díla
- Výchova v rodině 1947
Autorovy další knížky
| 1948 |  Za kožlanskými humny |
| 1938 | Naše maminka |
| 1947 |  Žalář milionů - Protektorát Čechy a Morava |
| 1934 | Hory Matky Boží |
| 1947 |  Bojovali jsme za svobodu |
Sbírám staré vyřazené knihy, proto se ke mně dostávají tituly jako Naše maminka. Láskyplné vyprávění o dobách minulých, z každé věty je cítit obdiv k pracovité, houževnaté "Naně Benešojc". Jo, tyhle maminky v devatenáctém století na vsi prožily docela jiný život než my, o dvě stě let později. I láska dětí k rodičům byla asi jiná, vroucí a oddaná. Děti jistě chápaly, že jim jde vlastně pořád o život a v dospělosti to ocenily - i když po nich jejich maminky občas hodily to polínko a podrazily jim nohy, aby nemohly utéct od práce za kamarády. To ale říkám s úsměvem, stejně jako to popisuje autor téhle knihy.