Naše souhvězdí
Josip Kleczek
Od dětství do stáří je nad námi obloha. Ve dne se Sluncem, v noci posetá velkým množstvím hvězd. Pouhým okem bychom jich napočítali pět až šest tisíc, podle citlivosti našeho oka. Jak se v nich vyznat, když je jich tolik a liší se od sebe tak málo? Jaká jména či označení mají hvězdy? Poznatky o hvězdách si astronomové sdělují a musí každé hvězdě nějak říkat. Aby se v nich vůbec vyznali, rozdělili celou oblohu na souhvězdí, jakési 'státy na obloze'.... celý text
Přidat komentář
Neumím si představit lepší zábavu pro letní noc než sledovat hvězdičky :-)
Tahle vcelku nenápadná publikace v sobě skrývá velké množství informací. Základní informace, báje i zcela odbornou část. A i když při pohledu na oblohu tak v pětadevadesáti procentech netuším, co zrovna vidím, vím, kde bych se to mohla naučit :-)
Na této knize jsem se naučila poznávat souhvězdí dříve, než jsem se naučila číst.
Dostala jsem ji k Vánocům jakožto dítko školou povinné a záhy se stala jednou z mých nejoblíbenějších knížek z této edice, ke které jsem se často vracela. Bavily mě mytologické příběhy o vzniku souhvězdí i popisy jednotlivých hvězd a dalších vesmírných uskupení. Krásná, zábavně i fundovaně napsaná knížka.
Poslechněte si, jak překrásně (spíše oneiricky než konvulsivně a snad nejvíc pohádkově) zní úvod popisu jednoho ptačího souhvězdí v této jedné z nejlepších, nejúžasnějších a nejkrásnějších knih, které jsem kdy četl: „Ve večerních hodinách měsíce září a října ovládá jižní oblohu skupina ptáků: Páv, Jeřáb, Tukan, Fénix a Rajka. Z nich je Tukan nejslabší. Je však v něm Malý Magellanův oblak (…)“
„Dvě věci naplňují mysl vždy novým a rostoucím úžasem a úctou, čím častěji a více o nich člověk rozjímá: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně.“
nesmírně záleží, z jakéhe roku je vydání (myslím, že jich bylo docela dost, všechny v této edici, ale s jiným obrázkem na obálce, myslím, že nějaké vydání bylo i po Sametovce);
zatímco první (několik počátečních?) bylo zaměřené hlavně na řecké mýty týkající se souhvězdí, v pozdějším (pozdějších) vydáních (o něco tlustších) je obsah věnovaný aktuálním astrofyzikálním charakteristikám k danému souhvězdí (na začátku je taky stručný obecný úvod k témuž);
nemám teď před sebou to pozdější vydání, takže nemůžu sloužit konkrétním rokem vydání
(v podstatě tahle knížka + Planety naší sluneční soustavy od Pavla Koubského také z albatrosí edice oko z r. 88 dávají stručný, ale dostatečný základ o fungování nebeské mechaniky, uspořádání běžně viditelného vesmíru - co a proč vidíte... (vlastníte-li tyhle dva tituly + otočnou mapičku souhvězdí, víte o noční obloze všechno :) ))
Edice OKO téměř nikdy nezklame. Informace vždy výstižné, přehledné, čtivé. Dostatek ilustrací, které jsou tedy jistě pro laika přijatelnější než realistické fotografie oblohy.
výborný průvodce pro všechny, kdo jen okem zavadili o noční oblohu.
děkuji za tuto knihu
Autorovy další knížky
| 2002 |  Velká encyklopedie vesmíru |
| 1986 | Vesmír kolem nás |
| 2011 | Život se Sluncem a ve vesmíru |
| 1986 | Naše souhvězdí |
| 1998 | Vesmír a člověk |
K opravdu velice zdařilé - poučné zábavě je nám čtenářům, čtenářům různorodého věku..., již léta v mnoha rodinách k dispozici tato knížka, která je nesporným OKEM, do našeho souhvězdí...
I já ji mám doma, ve své knihovně jako stálici, ke které se čas od času vracím a ke které mě váže mnoho vzpomínek. Třeba i na to, jak se mi v pubertě někteří chlapci snažili dvořit, skrze povídání o hvězdné obloze... a já je v tom neočekávaně trumfovala... Neb jsem jako náctiletá slečna, moc romantická nebyla... ; )