Naši furianti
Ladislav Stroupežnický
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/1955/bmid_nasi-furianti-Bir-1955.jpg
4
290
290
Je to realistické drama o mezilidských vztazích a o životě na vesnici. Zápletka příběhu je velmi prostá, 2 vesničané, vysloužilý voják Bláha a úlisný krejčí Fiala, se přou o post ponocného. Při sporech často nejde o věc, ale o osobní zájmy. Hlavní vliv mají dva sedláci, Dubský (starosta) a Bušek (první radní). Ti mají rozhodnout, který z nich místo ponocného v jejich vesnici získá...... celý text
Přidat komentář
Přelouskáno v rámci povinné četby. Děj jednoduchý, předvídatelný. Postavy jako z loutkového divadýlka.
Ještě před přečtením jsem zhlédla v Národním divadle představení, které bylo velmi zdařilé a můžu jen doporučit. Teď jsem si řekla, že by bylo fajn si přečíst i knihu, i když jsem věděla, o čem to bude, a jak to dopadne. Poměrně útlou knížečku jsem přečetla během pár dnů. Zajímavý námět na dej.
Kniha se mi jako povinná četba vyhnula, tak jsem si ji na základě zmínky přečetla sama, jenom si nemůžu vzpomenout, ve kterém filmu jsem na tu zmínku přišla. Aha, vlastně vím, bylo to ve druhém díle Slunce, seno...
Docela zajímavé, rychle se čtoucí kniha.
Audio poslech - záznam představení ND z roku 1953, téměř 2hodinové.
Celé je to o vesnických vztazích, aplikovatelné na dnešní dobu. Zápletka je o tom, kdo získá místo ponocného, zda bývalý voják, nebo krejčí s kupou dětí. Ten druhý na to nejde úplně čestně...
Jak by řekl šikovatel Vogeltanz: "Čím víc nás tady je, tím lépe se nám povídá." Tady bylo postav víc jak na orloji. A povídalo se opravdu zábavně. Vesnice přelomu století, starosta, první radní, další figurky a boj o místo ponocného. Zákulisní čachry a nevraživost. Dva zamilovaní, jejichž budoucí štěstí závisí na jejich otcích (furiantech). Ačkoli tato hra měla premiéru v roce 1887, je stále živá, protože charaktery lidí se příliš nemění. A proto se stále inscenuje. A je to dobře.
Jediné propálené dílo páně Stroupežnického, já osobně mám pro něj slabost. "Taškářství, furianti, komedianti..." Kousek z těch vesničanů je v každém z nás. Děj je prostý a předvídatelný... samozřejmě, ale nemyslim si, že je prvořadý.
Kniha se mi opravdu líbila. Četla se krásně, snadno a sama. Děj byl jasný, zřetelný a dával smysl což se mi líbilo. Místy byly i vtipné pasáže . Opravdu pěkná napsaná kniha.
Četlo se samo :-). Dílo je nejen o velkém furiantství, ale i o velké chytrosti, jak vyzrát na hlupáky.
"My nejsme žádný pařezy, rozumíte - my jsme obecní radní!"
"Radní nebo pařez - to je mi jedno!"
Viděno jako divadelní hru nastudovanou v Národním divadle M. Macháčkem. Od hry neočekávajete nic hlubokého, ale reálie (nejen) tehdejší doby tam vyobrazeny jsou k popukání.
Když jsem přečetla knihu Strakonický dudák, již jsem neměla pražádnou chuť číst i knihu tuto, ale nakonec jsem se k tomu "dokopala" a jsem za to ráda. Naši furianti byla pro mne kniha více zajímavá a líbila se mi mnohem více než příběh dudáka Švandy. Jazyk, kterým je hra psaná, se mi líbil, četba utíkala a ani jsem se nenadála a byla jsem na konci. Za mě se jedná o jedno z povedenějších děl tohoto období v českých zemích. Jistě doporučuji dalším čtenářům. Je to krátké dílo a velmi hezky popisuje tehdejší poměry a zvyklosti.
Tehdejší venkov?? To všechno se klidně mohlo stát včera a skoro kdekoliv! Úžasné drama plné humorných momentů a dialogů. Sakra rád bych tuto hru viděl naživo v divadle. Až mě trochu zaráží zdejší nižší hodnocení, ale to vem čert. Kdyby šlo, dal bych ještě půl hvězdu navíc.
Oceňuju vyobrazení vesnických charakterů. Furianty jsem viděla i jako hru v Divadle v Dlouhé a na výkon Miroslava Táborského, kterej musel furt nosit obecní kožich sem tam, podle toho, kdo byl zrovna zvolen ponocným, vzpomínám dodnes.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Naši furianti |
| 1983 |  České humoresky |
| 1983 | Strakonický dudák aneb Hody divých žen / Naši furianti / Maryša |
| 1946 | Zvíkovský rarášek |
| 1949 | Žeň českého humoru |
Povinnou četbu jsem nesnášela, ač jsem byla jinak velká čtenářka... U tohoto dílka bych mohla udělat výjimku, že jsem je přečetla bez frflání... A dokonce ráda...