Následování

14.07.2023 5 z 5

Kniha "Následování" nabízí nám pohled na Ježíše, zodpovídá na některé naše otázky, nebo vede k zamyšlení,jak to mám já s tím Následováním. Ukazuje nám, že máme naslouchat, hledat cesty a ne slepé jít.

3

05.07.2023 4 z 5

mirektrubak

"Vázanost na Ježíše Krista nedává svobodu žádné slasti, která by byla bez lásky. Tomu, kdo následuje, ji zapovídá. Protože následování je sebezapřením a spoutáním toliko s Ježíšem, nemůže být nikde dána volnost vlastní vůli učedníka, opojené smyslnou touhou. Taková žádostivost, i kdyby se projevila jediným pohledem, vylučuje z cesty následování a přivádí celé tělo do pekla. V této žádostivosti prodává člověk své nebeské prvorozenství za čočovici hříšné touhy. Nevěří tomu, kdo mu může zapovězenou slast nahradit stonásobnou radostí. Ztrácí důvěru v neviditelné a dostává se daleko od Ježíše. Nečistá žádost je nevěrou. Už proto je hodná zavržení."

Moje první setkání s myšlenkovým světem Dietricha Bonhoeffera. Upoutal mě zvláštní naléhavostí, kterou jsem z jeho slov cítil. To zřejmě bylo dáno tím, že vím, o koho se jedná a vím, že opravdu žil to, co učil. Svůj důraz na soulad víry a projevovaných skutků pouze nekázal, ale svým postojem ho opravdu dovedl do krajnosti. Opravdový následovník Krista, jehož milost není laciná milostí bez kříže, ale je drahá jako "drahocenná perla, za jejíž cenu vynaloží kupec všecky své statky"!
Zároveň jeho text jistě není jen svědectví statečné osobnosti. Následování je hodně podnětné čtení, které spolehlivě obstojí jako působivě podané a převážně nadčasové hluboké přemýšlení o náboženském životě ve vertikálním i horizontálním rozměru.

První části knihy, která je věnována následování, mě oslovovala méně. Důraz, který kladl na poslušnost mi totiž přišel přehnaně autoritářský. Nic proti poslušnosti, ze svého letmého kontaktu se systematickou teologií vím, že poslušnost nezkomolené a nezfalšované Boží vůli nás neodděluje od nás samotných, ale činí nás naopak věrnými sobě. Přesto jsem měl pocit, že na to jde pan Bonhoeffer docela hopem a s lidskými otázkami, pochybnostmi a hlasem svědomí je rychle hotov jako se zbytečnou zátěží správného křesťana. To ale není výtka, jen postřeh - jde to zřejmě na vrub těch několika dekád, které nás dělí.
V druhé polovině spisu, ve které se rozebírá slavné Matoušovo kázání na hoře, už jsem žádné rušivé tóny nezaznamenal. Tady mě pan docent provedl velmi citlivě a zároveň razantně. Vnímal jsem, jak to se mnou jeho text myslí dobře, ale jak se do mě zároveň ostře zarývá a odkrývá moje vlastní prohřešky proti oddanosti, víře, lásce i pravdě. Bylo toho hodně k teologickému přemýšlení na teoretické rovině a zároveň to bylo hodně osobní, zasahující. Přesně takovým způsobem, jak mají dobré duchovní texty v člověku pracovat!

"Láska se však nemá ptát, zda je opětována. Láska naopak vyhledává toho, kdo ji potřebuje. Kdo však potřebuje víc lásky než ten, kdo beze stopy lásky žije v nenávisti? Kdo je lásky více hoden než můj nepřítel? Kde je láska blahoslavenější než uprostřed svých nepřátel?"

Myslím, že čas slovům pana Bonhoeffera neublížil, žít v plnosti pravdy a lásky a pokoušet se po vzoru Krista žít pro druhé, to bylo cílem v jeho době a je strašně důležité i teď. Je to prostě strašně důležité kdykoli.
To předmluva už se za nadčasovou označit nedá, zde totiž slavný teolog J. M. Lochman označuje Bonhoefferu tvorbu za "teologii psanou na oprátce" a to ne náhodou. Přirovnání k "našemu" Júliu Fučíkovi následuje, stejně jako označení Bonhoefferových rozborů za "nenáboženský výklad" stavěný do protikladu k nemodernosti římské církve. Možná bylo tohle bizarní úvodní slovo cenou za to, že Následování mohlo v roce 1962 vůbec vyjít - já to neodsuzuju, ani se tomu nevysmívám, před tím mě chraň ruka Páně! -, ale bylo to teda cenou ne úplně lacinou (zvlášť v tom kontrastu se samotným textem to úplně bilo do očí!).

"Nelze být pravdivým před Ježíšem bez pravdivosti k lidem. Lež rozkládá společenství. Pravda však hubí falešné společenství a zakládá pravé bratrství. Ježíše nelze následovat jinak než životem v pravdě, neskrývaně ani před Bohem, ani před lidmi."

4