Fontána
Jonas Moström
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/323315/mid_fontana-bcN-323315.jpg
3
115
115
Nathalie Svenssonová série
1. díl >
Nová napínavá detektivní série s ústřední postavou Nathalie Svenssonové, psychiatričky specializující se na profily vrahů. Psychiatrička Nathalie Svenssonová je konečně spokojená se svým životem. Po nedávném rozchodu si koupila vlastní malý byt v centru Stockholmu, ve kterém chce vést zajímavější život, než je život pracující svobodné matky v Uppsale. Jednou pozdě večer dostane textovku od známého herce Rickarda Ekengarda, s nímž před několika týdny strávila noc. Rickard ji chce znovu vidět a domluví si schůzku. Ale v momentě, kdy Nathalie přichází na místo setkání, Rickard Ekengard je chladnokrevně zastřelen a jeho tělo vhozeno do fontány. Nejen, že je to hrozná situace, ale Nathalie má navíc pocit, že se historie opakuje! Stejně tak zahynul před deseti lety Adam, láska jejího života. A případ nikdy nebyl vyřešen. Je to krutá hříčka osudu, nebo spolu vraždy souvisí? Nathalie se pustí do vyšetřování na vlastní pěst a obdrží výhružné zprávy. Zdá se, že pravda je ještě horší, než si vůbec kdy myslela…... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Záhady
Vydáno: 2017 , XYZ (CZ)Originální název:
Himlen är alltid högre, 2014
více info...
Přidat komentář
Mě se kniha velmi líbila. Byla čtivá a zajímavě napsaná. Nejvíc mě překvapil konec, jak celý příběh vlastně dopadl. Popravdě ani na chvilku jsem si nemyslela, že to bude tak, jak to nakonci bylo.
Kniha je pro mě bohužel jedno velké zklamání. Ani na konci knihy jsem se pořádně nezačetla a nevžila do příběhu, přišlo mi, jako kdyby se autor snažil co nejvíce zamotat hlavní zápletku, až se v tom trochu sám zamotal. A i když zde mělo být odhaleno více zvratů, ani jeden z nich mi nepřišel dostatečně dobrý na to, abych chtěla číst další knihy od autora. Thrillery mám ráda, ale tohle mě absolutně nebavilo a musela jsem se nutit, abych knihu dočetla. A vysvětlení motivu mi taky přislo dosti nelogické, asi tak nelogické jako jednání policie, která vlastně 10 let tušila kdo je vrah, ale nechala si to pro sebe. Za mě tuto knihu nedoporučuji a přečtěte si radši něco lepšího.
(SPOILER) Proč ta fontána? Jak se to vrahovi fyzicky povedlo? Kdy hlavní vyšetřovatel vyšetřuje, když mu ta bába bláznivá telefonuje každých pět minut? A kdy ona vykonává svou práci psychiatričky zaměřené na profily vrahů? Proč se její manžel chová pořád podezřele? Proč se VŠICHNI chovají tak strašně podezřele? Odkdy se říká domácí podobě jména „přezdívka“? Proč vrah pořád mává v závěru tou zbraní? A ještě jednou, PROČ TA FONTÁNA? A proč jsem to přečetla?
Vcelku průměrná detektivka. Hlavní hrdinka mi byla vysloveně nesympatická a v jejím chování jsem logiku často nemohl najít. Propojení časových linií mi přišlo hodně kostrbaté a nepravděpodobné - deset let je přece jen hodně dlouhá doba. Konec ukazuje na pokračování, tak dám autorovi ještě jednu šanci.
Kdyby nebylo moderních propriet, mohl bych tuto detektivku označit jako klasickou. Děj sice probíhá ve dvou časových rovinách, ale jejich propojení je funkční a přehledné. Napětí je zde taky dost a překvapivých zvratů nakonec také. Většina detektivkářů se tedy nemůže nudit.
Prijemna oddechovka, takova jednohubka, co se dobre cte :) autorovo mlzeni a svadeni ze stopy nuti cloveka cist dal, dokud se nedozvi, jak to teda vsechno bylo. Hvezdicku strhavam za deti neustale hrajici videohry a za otrepanou linku s hrozne se chovajicim byvalym manzelem, prijde mi, ze to je v kazde druhe detektivce... I tak si ale moc rada prectu dalsi dil :)
Ideální čtení na zimní večery, četla se dobře, postavy se mi líbily. U některých bych uvítala více informací z minulosti, vysvětlení důvodů jejich chování. Zajímavé prostředí, bavila mě.
Nenadchne, neurazí. Zápletka je zajímavá, místy bohužel poněkud natahovaná. Až moc klidná detektivka, kde se hodně řeší rodinné vztahy. Ale některé zdánlivě zbytečné probírání rodinných vztahů se ukáže ke konci knihy dost důležité. Bohužel pro mě to není nic příliš originálního.
Trochu nechápu, že tu lidé píší, že je to závěrečný díl, když podle tohoto webu je to díl první. A podle závěru knihy se ukazuje, že další díl bude navazovat.
Takové vláčné.. i přes šikovnou zápletku mě to nějak nechalo v klidu. Možná trochu rozkouskovaný styl, nevím. Nebylo to špatné, ale asi si tuhle knihu nebudu moc dlouho pamatovat
Asi bych podepsala lenku7679
Knihu jsem se prostě musela nutit číst. Začátek se rozjel slibně, ale pak už to bylo jen utrpení, odkládala jsem jí a znovu se vracela, ale zkrátka to drhlo. Příběhová linka dobrá jen tomu chyběl zápal.
Nebylo to špatné, některé pasáže velmi čtivé, jiné naopak zcela zbytečné. Ale určitě zkusím další knihy od autora
Napínavý konec trilogie. Velmi čtivé. Hlavní hrdinka psychiatrička by potřebovala dle mého názoru sama pomoc psychiatra.
Ani nepotěšila, ani neurazila. Zajímavý příběh, ale podle mě nevýrazné postavy. Takový průměr.
První kniha od tohoto autora mne nezklamala. Nemá v sobě tu drsnost severských detektivek, čte se příjemně. Počkám si na další titul.
Fontána
Tak nevím, ale asi jsem četla úplně jinou knížku, než všichni ostatní. Ještě nikdy se mi nestalo, abych pátrala po jméně člověka, který byl zodpovědný za překlad. Nedalo se to číst. Prostě nedalo. On ani ten originál nemohl být žádná hitparáda, ale co se z toho stalo převedením do jiného jazyka...:
Nejvyšší čas, abych začala žít svůj vlastní život, opakovala si. Byť to k nejlepším létům měla už jen kousek, koloběh času jí teď připadal tak reálný, jako nikdy předtím. Vykvetla stejně pozdě, jako letošní jaro, ale o to déle bude kvést.
Nathalie Svenssonová poděkovala za šampaňské, sklouzla z barové stoličky a opustila štědrého, avšak necharismatického burzovního makléře, jehož jméno už zapomněla.
Vyzvedla si kabát a zeptala se překvapivě čilého garsoniéra, kolik je hodin.
O minutu později už otevírala u přechodu, kde se stala svědkem útoku, dveře označeného policejního auta. Když je zavírala, uslyšela volání kriminalistického technika oblečeného v bílém pracovním oděvu. Ten stál u jilmu, o který měl pachatel opřené kolo.
Podpatky jí klapaly po chodníku a jejich klapot se rozléhal mezi kamennými zdmi, jako by byla ve spícím městě jediným živým člověkem.
Oddechla si a zakroutila hlavou nad svou představivostí. Ještě jednou si před vnitřním zrakem vyvolala vzpomínku na pronásledovatele. Jak zmizel za rohem, ten pocit, že je neustále nablízku, ale vždy mimo dosah.
Ve snaze dát se dohromady přejížděla pohledem po dobře známých a s velkou péčí vybavených dvaceti dvou metrech čtverečních.
Vzpomínky na všechny okamžiky, kdy spatřila svého pronásledovatele, se spojily ve film a ten se jí začal přehrávat před vnitřním zrakem
Čestné uznání všem, kdo dočetli a přežili.