Návod k použití světa

18.05.2017

Je to cestopis a zároveň básně v próze, pozorování zároveň realistické i lyrické, způsob pohybu je podobný zároveň cestování i tuláctví. Autoři se posunují světem tak pomalu, že se dokážou sžít s místy, kterými procházejí, a poznat je na vlastní kůži, smysly, city a pohodlí.

„Svět přes vás přeběhne jak horská bystřina a na chvíli vám propůjčí své barvy. Pak se opět stáhne a zanechá vás tváří v tvář prázdnu, které v sobě všichni nosíme, před tu zásadní nedostatečnost duše, s níž je přesto třeba se naučit žít, bojovat a která je paradoxně naší nejspolehlivější vzpruhou.“

„A to už projel celou Evropu, Rusko a Persii, jenže zatvrzele odmítal odevzdat cestě byť jen jediný kousek ze své celistvosti. Zvláštní cíl: zůstat nedotčený! Zůstat přesně takový trouba, jakým byl člověk předtím! Však toho také nejspíš moc neviděl, neboť není země – teď už to vím –, která by nežádala své kilo Shylockova masa.“

„Tohle povolení se často zamítá; když však člověk předloží jednoduchý, srozumitelný důvod, který úředníka osloví – prohlédnout si zemi, jen tak se toulat, je z úředníka rázem mílius. V každém muslimovi, i četníkovi, dříme kočovník. Stačí říct džahán (svět) nebo sáhrán (cesta) – a už se vidí volný jako pták, kterak pod tenkým srpkem měsíce hledá Pravdu a čechrá prach cest. Když jsem ještě dodal, že nespěchám, měl jsem povolení na to tata.“