Návrat do Remeše
Didier Eribon
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428261/bmid_navrat-do-remese-cKB-428261.jpg
4
28
28
Kniha Didiera Eribona je součástí nového hnutí současné francouzské literatury (A. Ernaux, E. Louis), které se nachází na pomezí autobiografického psaní, sociologie a politických věd. Pramení z velmi osobní zkušenosti žen-autorek nebo sexuálně menšinových autorů pocházejících z proletářské, „nižší třídy“, jimž vzdělání otevřelo intelektuální svět ve šťastných letech Mitterrandovy éry. Svět poznání a oblast kultury se z nezastřené třídní perspektivy jeví jako vysoce sociálně segregované a hierarchizované prostředí, které ve skutečnosti zůstává přístupné výhradně středním a vyšším třídám. Kniha analyzuje příčiny třídní exkluzivity vzdělání, znalostí a kultury. Nabízí solidní úvahu na téma současné nedůvěry v intelektuální elity, ve vládnoucí třídy, protinacionalistické a proevropské politické směřování, které může sloužit i pro vysvětlení nárůstu nacionalismu v bloku bývalé východní Evropy.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry Sociologie, společnost
Vydáno: 2019 , Tranzit.czOriginální název:
Retour à Reims, 2009
více info...
Přidat komentář
Autor je znám zejména díky životopisu Foucaulta. Na základě autobiografických vzpomínek popisuje vývoj sociální reality ve Francii zejména ve druhé polovině 20. století. Poutavý je především Eribonův vhled do rozdílnosti sociálních tříd a až na výjimky výklad nepropustnosti sociální mobility. Neschopnost porozumění si jednotlivých generací i v rámci rodin je rovněž zajímavá. Jen se obávám, že jde o předobraz toho co může nastat více či méně i v ČR.
Je těžké k této knize napsat něco výstižného. Je to autobiografie? Vzpomínky? Sociologická nebo politologická studie? Asi trochu od každého.
Jaké to je vyrůstat v provinčním městečku v dělnické rodině, která sní o maloměšťáckých materiálních statcích? Zvláště, když jste gay a chytne vás filosofie. A nikdo vám z okolí nerozumí. A tak si vysníte pózu levicového intelektuála, který bude žít v otevřené a progresivní Paříži. A přitom se odcizíte - rodině i svému původu. Protože vám nikdy nic dobrého nedaly, a tak jim nic nedlužíte. Celé mládí se přes své úsilí a výsledky pořád musíte prát se stigmaty nižší třídy (horší startovací čára) a homosexuality (porušení představy o normalitě většinové společnosti). A tak se sen postupně rozplývá a zůstává jen pachuť.
Takový život jistě není lehký a je velmi zajímavé číst o tom, co vše mohou tato dvě předurčení ovlivnit, ale zvolený jazyk je tedy velmi příkladnou ukázkou akademického onanismu. Myšlenky ale vyjadřuje důležité!
Návrat do Remeše
O knize jsem slyšel hlavně v souvislosti s popisem příklonu dělnické třídy k radikální pravici. Návrat do Remeše je ve své stručnosti mnohem bohatší a přestože politický vývoj dává autorovi za pravdu (kterou si bohužel bere k srdci málokdo, a politici skoro vůbec; všichni tak zůstáváme v neperskeptivním bahně kulturních válek), víc mě zasáhly osobně laděné kapitoly kdy se Eribon vypořádává se svým původem a nelehkým postavením homosexuála z řad "proletariátu", který má ambice prosadit se mezi "buržoazií." Pro českého čtenáře může být zarážející a trochu provokativní, s jakou samozřejmostí autor operuje s marxistickým třídním rozdělením společnosti. Domnívám se, že taková optika české debatě chybí a obávám se (jak píše kolega Moiseiwitsch), že nejde o "předobraz" vývoje české společnosti, ale že by se popis francouzské reality dal dobře napasovat i na realitu tuzemskou (stačí prolistovat Prkopovy Slepé skvrny) s tím, že sociální mobilita a nerovnost mezi regiony u nás může být možná i horší než ve Francii - viz "segregace" dětí již po páté třídě. Najdeme v Česku podobně úspěšného intelektuála s takovým původem jaký má Eribon?
Velmi podnětná sebe- a společenská analýza, která se nebojí být osobní a tak akorát sentimentální.
V neposlední řadě mě donutila zamyslet se nad vlastním "třídním původem" a jakým způsobem ovlivňuje můj pohled na svět a sebe samého.
"Politicky jsem sice stál na straně dělníků, avšak zároveň jsem nenáviděl své kořeny v tomto světě. Zřejmě bych netrpěl takovým vnitřním pnutím a morální trýzní, pokud bych se postavil na stranu 'lidu', pokud by součástí toho lidu zároveň nebyla i má rodina, tedy má minulost a koneckonců i má přítomnost."