Ostrov strachu
Robert Lawrence Stine
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/326665/bmid_ostrov-strachu-aik-326665.jpg
4
108
108
Návrat do Ulice strachu série
1. díl >
Rachel Martinovou přátelé varovali, ať na narozeninovou párty Brendana Feara, která se koná v letním sídle jeho rodiny na tajemném ostrově, nechodí. Jenže Rachel je do Brendana zakoukaná a má radost z toho, že ji pozval. Oslavenec má na večírek v plánu spoustu her. Ovšem jednu hru neplánoval nikdo – hru na vraždu. Jak hosté jeden po druhém umírají, Rachel si s hrůzou uvědomuje, že jsou spolu s dalšími studenty na malém ostrově v pasti s někým, kdo je zřejmě chce všechny zabít. Jak z té smrtící hry uniknout? Rachel neví, komu může věřit. Na ostrově Strach nic není takové, jak se zdá… R. L. Stine se tímto románem opět vrací do Shadyside, města nočních můr, stínů a nefalšované hrůzy, a ke světoznámé sérii Ulice strachu, která započala jeho kariéru spisovatele hororů pro mládež.... celý text
Literatura světová Horory Pro děti a mládež
Vydáno: 2017 , BaronetOriginální název:
Party Games, 2014
více info...
Přidat komentář
Knížka mě zaujala obalem. Do knížky jsme se hned zamilovala, je napíná má dost zajímavé zvraty. Děj je nepředvídatelný, napínavý a částečně i strašidelný. Když jsem knihu četla tak jsem to měla spíše jako film kniha mě hned pohltila a nemohla jsem přestat číst. Určitě vám doporučuji. Jen další díl na to nenavazuje a mě tak nezaujal a bohužel jsem ji ani nedočetla.
Když jsem zjistila, že ta kniha je od autora co psal Stopy hrůzy, hned jsem se do knihy pouštěla s větším nadšením. Protože Stoly hrůzy provazeli moji pubertu. A tak tomu mělo být i s touhle knihou. Kdybych si ji přečetla v době, kdy jsem ujížděla na SH, tak bych i z téhle knihy byla naprosto nadšená. Příběh byl dost ujetý. Ale i tak mě to docela bavilo. Moc mě to bavilo až do doby, než se příběh chýlil ke konci... pak mi to čtení úplně pokazilo a přála jsem si , aby to už skončilo. Ale v celku to hodnotím kladně. Rozhodně za mě čtení pro mladší generaci. Ale já s tím úplně problém nemám. A hned jsem si sehnala druhý díl, abych se do něj mohla pustit .
(SPOILER)
Nakonec je t solidních 2,5 hvězdičky, víc dát ale nemůžu. Řeknu narovinu, že kniha pro mě nedokázala úplně proměnit svůj potenciál, a i přesto, že se jedná o jedno z nejvíc očividných klišé v tomto žánru, tak jsem byla připravená si knihu užít. Začalo to velmi slibně prvních asi 100 stránek je fakt pecka a já si přesně pamatuju jak jsem si v duchu říkala, že to je na jasnejch 5 hvězdiček. Ani nedokážu přesně říct proč. Možná byla hlavní hrdinka mín naivní a na ránu, nebo to prostě bylo líp prokreslený a dával to na začátku větší smysl....každopádně pocitově, jsem prostě věděla, že se mi kniha líbí...že má zcela jistě atmosféru, a právě tou svojí obyčejností všedních dnů jedné zaláskované pubertačky, která prostě jenom chce využít neopakovatelné příležitosti pobýt se svým idolem....no, zkrátka se člověk do příběhu snadno vžil.
Asi si i pamatuju scénu kdy mě to tak nějak přestalo bavit...byla to ta scéna s netopýry, kdy mi došlo, že hlavní hrdinka nebude asi tak odvážná jak jsem doufala, a navíc se příběh začal dostávat tam, kam jsem moc nechtěla. Musím uznat, že ten nápad se vzkazy co odkazují na určité hry, byl docela cool....celkem kreativní nápady jak někoho zabít. Ale začala sem si čím dál tím víc všímat autorovi ukvapenosti a toho, že příběh ztrácí v bodě, který by měl být tím nejlepším jiskru. Příběh začal být hodně ukvapený, lidi tam umírali na mrknutí oka...a navíc se žádnou z postav jste nenavázali žádný vztah, dokonce ani s hlavní hrdinku. Co víc na to říct, řekla bych to asi tak, že s každou další kapitolou má kniha čím dál tím víc klesající tendenci, a podaří se jí z 5 hvězdiček skončit na 2,5....z kniha je cítit určitá jednoduchost, která není úplně k prospěchu věci, spíš dělá z postav větší pitomce, u kterých si nakonec budete přát, aby ta jejich smrt byla skutečná....nebo aspon to jsem si říkala, když jsem se dozvěděla, že to byla všechno hra...jaký zvrat....a mě se vůbec nelíbil, včetně toho nastaveného konce s tátu M, který působil jako příběh napsaný na poslední chvíli ve vlaku. Ach, jo...a upřímně přemýšlet o vztahu s někým jako je B, jako hlavní hrdinka má nějaký destruktivní sklony nebo já nevim, protože tohle je jako vážně psych s velkym P.
Podtrženo sečteno:
Kniha, ke které se pravděpodobně nevrátíte. Zpočátku nadprůměrná, nakonec sjede do jakéhsi průměru skoro až podprůměru...což je samozřejmě sad. Co dalšího je k pláči, jsou samotné postavy, které se u konce ani nechovají moc jak normální lidi...jedinej normální člověk tam byla Geena. Atmosféra ze začátku byla docela elektrizující, ale nakonec se utopila ve svém vlastním hororovém filozofování a duchařských historkách, která sice dokázaly vzbudit zájem, ale nakonec jsme se stejně nedočkali jejich zaslouženého využití. A to, že v domě F opravdu straší? Vskutku jak nečekané.
Bohužel knihu nemůžu za sebe doporučit, na to je až příliš naivní, a má kolísavou kvalitu.
Postavy tedy nejsou nijak sympatické a bližší vztah si k nim zřejmě nevytvoříte, jedná se vyloženě o naivní a bezstarostné puberťáky, což i značí to, že kniha je určena přece jen mladším čtenářům. Přesto musím uznat, že kniha má bezvadnou atmosféru, já opravdu byla napnutá a hltala jsem stránku za stránkou. Určitě je třeba nečekat Kinga, ale čistě jen teen horor a pak věřím, že se Vám kniha bude líbit.
Na ZŠ jsem Stineovy příběhy vyloženě hltala, a ačkoliv mi už dávno není -náct, po objevení tohoto titulu jsem neodolala, a z nostalgie si knihu přečetla. Vlastně to vůbec nebylo špatné, příběh je překvapivě akční a celkem i napínavý. Vypravěčka Rachel je sice naivní, a nechová se moc logicky, ale solidně nás do příběhu uvede, a je prostředník pro události na ostrově Strach. Kombinace ostrova, ze kterého nelze komunikovat se světem, děsivých legend o rodině majitelů ostrova, a večírku, který se zvrhne neočekávaným směrem, je výborná. Poslední čtvrtina už je slabší, autorovi víc sedí původní délka příběhů. Celkově ale dobrá oddechovka na nudnější večery.
První 2/3 knihy byli hodně napínavé a děsivé. Ta 3/3 byla příjemné čtení s trochou napjetí. Rozhodně se chistám na 2. díl.
Miloval jsem Stopy hrůzy a když jsem viděl, že existuje jejich pokračování tak jsem jásal. Nutno podotknout, že jsem původní Stopy hrůzy četl někdy před 20ti a více lety :-) Mám je spojené s velkou dálkou nostalgie. Kniha je rozhodně určena pro mladší čtenáře a dospělému čtenáři nemá asi moc do z literárního hlediska nabídnout. Ale určitě zaujme všechny fanoušky Stop hrůzy. Za mě každopádně knize nepomáhá délka, původní knihy měly něco okolo 120 - 150 stránek. Tady máme 216 a i když by se mohlo zdát, že je více prostoru tak podle mě to naopak děj natahuje. Příjemný návrat z nostalgie, ale objektivně nemůžu dát vyšší hodnocení.
Dávám 4* za čtivost.
Vlastně to ani nebylo tak zlé, jak jsem myslela. Zamilovaná Rachel, parta lidí co si chce užít narozeninovou párty,.. dům na ostrově a bez cesty dostat se zpět.
Nebylo to tak špatné, četla jsem pár večerů a dnes jsem dočetla zbylých asi stopadesát stran :D. Jen nevím, na jak dlouho mi tohle dílo uvízne v hlavě.. :)
Já jsem za ten výlet do minulosti ráda. Stopy hrůzy jsme tehdy hltali téměř všichni, těch pár dílů, co měli v knihovně, bylo neustále půjčených. Ano, je to místy naivní a předvídatelné, ale tak to bylo vždycky. Jen si to člověk víc uvědomuje, když už mu dávno není patnáct :) Kniha je čtivá a já měla opravdu radost, že se můžu znovu vrátit do známých míst.
Pro fandy Stinea a Ulice Strachu je to povinnost. :)
Kdo k ani jednomu nečuchl, bude se nudit.
Zřejmě nejsem cílová skupina, pro kterou byla tato kniha určena. Přišlo mi to celé naivní a hloupoučké, příběh i hlavní hrdinka.
Další z knížek, které se vrací do mnou kdysi tak milované Fear Street respektive na ostrov Strach. Musím přiznat, že děj knihy je tak trochu předvídatelný a hlavní hrdinka naivní . Ani závěr mě nenadchl. Nevím jestli je to odstupem času, ale staré dobré Stopy hrůzy byly tak nějak lepší. Přesto nelituju, že jsem s knihou strávila jedno dlouhé páteční ráno.
Následující text obsahuje spoilery.
Předvídatelné a rozhodně ne kniha pro děti. Rozčilovalo mě, jak si autor na pár místech v příběhu protiřečí. Například, když Rachel s Brendanem dojeli výtahem do druhého patra, říká mu, že ji jen tak něco nevyděsí a na následující stránce řve strachy z netopýrů. Nebo ke konci, cituji: "Amy byla celý týden báječná kamarádka. Byla moc chápavá a laskavá, když jsem jí popisovala, co se dělo na ostrově strach. Ani jednou neřekla: Vždyť jsem ti to říkala. Varovala jsem tě, ať tam nechodíš." A doslova na následující stránce: "Varovala jsem tě před ním, Rachel. Varovala jsem tě, ať se nezaplétáš s nikým z Fearovy rodiny." = jako vážně? Dávám pár hvězdiček za prostředí a občasnou napínavou atmosféru, ale konec se dvěma únosci to totálně zazdil. 2*
Super pro fandy Stopy Hrůzy a Fear Street :) Jsem rád, že sérii oživili. Člověk si rozšíří vědomosti z okolí Fear street :) To jsem nevěděl, co je na konci ulice tam za tou cestou... :)
Heh... Okey. Za pozitivní beru, že se to čte opravdu lehce a cca za dva dny to máte za sebou. Co se týče příběhu, pokud vám je 12-18 let, mohl by se vám líbit. Pokud víc a máte na příběh trochu vyšší nároky, úplně vás nenadchne. Je to takové pitomoučké, pokud čtete aspoň trochu pozorně, žádné "zvraty" vás nepřekvapí, protože všechno z toho čekáte asi tak o dvacet stránek dřív, než to přijde. Uklidňuje mě, že jsem knihu dostala darem, utratit za ni peníze, nedám tomu ani tu jednu hvězdičku.
Takové krásné retro! :) Stopy hrůzy jsem kdysi před 20 lety přímo s hrůzou hltala a pak se sama bála jít v noci na WC :o) Naštěstí to na mě už tolik nepůsobí, ale musím uznat, že první půlka knihy vůbec nebyla špatná. Pokud to člověk nehaní hned, lehké mrazení tam občas je, škoda jen té druhé půlky, radši to mělo být celé duchařské :) Ale určitě si ráda ještě něco přečtu.
Kdysi dávnou jsem Ulici strachu opravdu hltala, a tak jsem byla zvědavá, jestli mě pokračování této série po těch letech ještě zaujme. Není to žádný literární skvost, ale čte se to pěkně a rozhodně nelituju času, který jsem nad tím strávila. Klidně bych si přečetla ještě něco dalčího.
Nejak extra se mi tento díl nelíbil. Přišlo mi to celé až moc přehnané. Druhý díl se mi líbil víc...