Návrat ke Stromu života – Evoluce a křesťanství
Marek Vácha
https://www.databazeknih.cz/img/books/87_/8756/navrat-ke-stromu-zivota-evoluce-a-k-ztp-8756.gif
4
68
68
Strom života je obraz, který rámuje příběh Písma svatého: mluví se o něm na začátku první knihy Bible a na konci knihy poslední. Pro evolučního biologa má však tento termín ještě jinou asociaci: darwinistickou představu vývoje, v níž jsou jednotlivé druhy spojeny společnými předky, podobně jako větve stromu. Obraz stromu života tak propojuje víru a vědu, teologii a biologii. Svět z pohledu vědy a z pohledu víry je v obou případech zázračný. Ježíšovo rozdávání z koše, kam bylo vloženo pět chlebů, tak aby se nasytil celý zástup, chápe evangelista jako zázrak. My vložíme zrno pšenice kousek pod povrch země – a ze země vyprýští cosi, co samo od sebe natočí své kolektory ke světlu a co dá nakonec mnoho zrn. Co je větší zázrak – jednorázové nasycení pěti tisíců, nebo každodenní nasycení šesti miliard? Je větší zázrak vytáhnutí chleba z koše, nebo klasu pšenice ze země?... celý text
Přidat komentář
Výborná kniha od autora s mnohostrannými zájmy a mnoha profesemi. Vácha je kněz, pedagog, molekulární genetik a spisovatel, ale také cestovatel a svým způsobem i dobrodruh. V této knize se zabývá problematikou evoluční biologie ve vztahu k základním článkům víry, ale hlavní akcent je kladen na fundované vysvětlení evolučních principů, což ovšem u čtenáře předpokládá jisté znalosti překračující úroveň středoškolské biologie. Vácha patří k modernímu proudu v katolické církvi a jeho někdy neortodoxní postoje se pravděpodobně ne vždy setkají s pochopením u starších příslušníků katolického kléru. Vzhledem k jeho nekompromisním občanským postojům a jeho mravní a etické integritě si lze jen přát, aby takových katolíků bylo u nás co nejvíc.
Jsem z těch, co zažili, že ve škole se o evoluci říkalo něco a něco jiného se o ní říkalo na nábožku a doma, a musím říct, že ač jsem ze školy dávno venku a jakýsi názor na věc jsem si za ty roky vytvořila, jsem ráda, že se mi Návrat ke Stromu života dostal do rukou. Názory nevnucuje, ale nabízí, jde o odborné, ale ne odporné čtení... Ne všechno jsem pochopila, ale četla jsem se zájmem a užívala jsem si to. Vědecká hantýrka měla navrch, ale tu a tam se v textu objevilo i cosi ne nepodobného poetizmu. Následující slova, která jsem si vypůjčila ze strany 121, moc poetická nejsou, ale... zato jsou - pro dnešní dny/dobu - příhodná :D
"Máme stejný genetický kód jako všechny živé organismy na Zemi. Máme dokonce - naneštěstí - stejný genetický kód jako viry. Kvůli tomu se viry dokáží vnutit do našich buněk a napadené buňky pak vyrábějí virové proteiny podle instrukcí virové nukleové kyseliny. Bylo by pro nás velmi výhodné, kdybychom měli jiný genetický kód než viry, protože bychom pak nikdy nemohli dostat chřipku, žloutenku, ani AIDS. Viry naneštěstí mluví stejnou genetickou řečí jako my."
Není to kniha, kterou přečtete na jeden zátah, ale vyplatí se ji dočíst. Upřímně jsem byla příjemně překvapena, nejen že autorovy názory měly hlavu a patu, ale dokázal čtenářovi dát hned několik podnětů k zamyšlení (a to ať už je čtenář věřící či nikoliv).
asi jeden z mála knězů, který jde jedinou možnou elegantní cestou a tak nemusí zamítnou ani evoluci a ani náboženství :)
Ačkoli mě k tomuto čtení dokopala škola, byla jsem příjemně překvapena. Jako nevěřící Tomáš jsem k tomu byla nejdříve celkem skeptická, ale dobře to dopadlo, protože autor není tím "stereotypním" věřícím, kterého si mnozí ateisté představí, ale má to v hlavě velmi dobře srovnané a téměř se všemi jeho myšlenkami jsem souhlasila.
Díky knize jsem se také mnoho nového dozvěděla, především o historii evoluce nebo Inteligentním designu. (O genetice už jsem toho věděla dost z gymnázia).
Kéž by všichni věřící zastávali názory jako Marek Vácha.
Nejvíce zvědavá jsem byla na kapitolu "Hra na ateismus", protože jsem jako ateista čekala nějaký útok proti ateistům. Po přečtení jsem ale možná byla trochu zklamaná, protože jsem nenalezla žádnou souvislost mezi textem kapitoly a nadpisem a slovo ateista se již pod nadpisem nevyskytovalo.
Myslím, že nad světem mohu přemýšlet komplexně, ne jen vědecky a obdivovat jeho krásu aniž bych ji připisovala Bohu. Zastávám názor citovaný v knize od Richarda Dawkinse "divím se, že po vydání Darwinova O původu druhů náboženství ještě vůbec existuje". Myslím, že ale není na místě u této knihy kritika náboženství, ale spíše naopak obdiv toho, kam se svět posunul a že i věřící už dospěli k tomu, aby vědu pustili mezi sebe.
Sám Marek Vácha je nejlepším příkladem toho, co v celé knize obhajuje, to, že křesťanství a věda se nevylučuje.
Pro mne opět 100% skvělá knížka, jako zatím od Váchy všechny. Přesto mi dala trochu víc zabrat, je tam dost odborných fyzikálních, biologických a genetických pojmů, takže jsem musela občas zalovit v zaprášených šuplících paměti a vytáhnout kdysi moc dávno studované vědomosti, oprášit a zapojit mozkové závity, čehož tedy rozhodně nelituji!
Zaujal mě autorův smysl pro toleranci a v závěru až zenový přístup. Takové knihy je radost číst.
80%
Štítky knihy
evoluce křesťanství teologie přírodní vědy věda a víra evoluční biologie biblické citáty kreacionismusAutorovy další knížky
| 2017 |  Nevyžádané rady mládeži |
| 2019 |  Česko na křižovatce |
| 2011 | Modlitba argentinských nocí |
| 2008 | Místo, na němž stojíš, je posvátná země |
| 2014 | Neumělcům života |
Bohužel zoufalá -- rádoby poetická a rádoby erudovaná -- obhajoba nedarwinistického odpadu. Jako křesťan se stydím za teology a kněze, kteří se podobně vemlouvavými a politicky korektně formulovanými řečmi snaží lidem zpopularizovat lež evoluce.
Vácha - podobně i jiní křesťanští autoři v této zemi - nepochopil s Biblí neslučitelnou filozofii a dogmatiku evoluční teorie a pořád dokola, tvrdohlavě a v tomto případě navíc ještě básnicky - míchá šišky s ponožkami v zjevném přesvědčení, že tak usmiřuje 2 nesmiřitelné tábory evolucionistů a kreacionistů. -- Někdy je kompromis dobrý a důležitý, jindy je však nesmyslný a destruktivní, což je právě tento případ.
Bible jasně a zřetelně sděluje pravdu o naší skutečné historii -- kterou Bůh sám dokonce vepsal svým prstem do kamenných desek jakožto součást Mojžíšova Desatera. -- Jestliže Mojžíš píše, že Bůh do kamenné desky na hoře Sinaj vepsal následující text 4. přikázání:
"Pamatuj na den odpočinku, aby ti byl svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, ale sedmý den je dnem odpočinku, zasvěceným Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci ty, tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá děvečka, tvé dobytče ani přistěhovalec ve tvých branách. V šesti dnech totiž Hospodin učinil nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, ale sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil jej."
Učinil tedy Bůh nebe, zemi, moře a vše, co je v nich za 6 dnů -- nebo ne?
Pokud mi pan Vácha tvrdí, že ne -- a že je to jen poetický obraz -- potom já tvrdím panu Váchovi -- nemáte pravdu, protože se snažíte nejen zpochybnit ale rovnou zrušit Boží výroky dané lidstvu skrze Mojžíše! -- a nezlobte se, ale Mojžíš je pro mě vyšší autoritou než Vy pane Vácho.
Čteme Bibli, tam to všechno je ...