Návrat: kus legionářské epopeje

08.04.2022

Ve vší hluboké úctě k ČsOL, legionářům samotným i Jeronymu Holečkovi, musím se zklamáním bohužel říct, že tahle kniha se moc nepovedla. Tedy čtenářsky pro mou osobu tomu tak bylo.

Vzdor anotaci jsem dostal úplně jiné čtení, než jsem čekal. Což by nevadilo, kdyby samotný obsah byl, řekněme, zajímavější. Svou roli sehrála i úprava textu od Karla Šustáka (možná i ediční práce nakladatelství Epocha), kdy z "přiblížení vysokým nárokům čtenáře 21. století" často slovosledem promlouvá jakýsi hybrid mezi gramatikou 30. let a tou současnou. Původní vydání z roku 1933 jsem nečetl, tak nemohu ony úpravy porovnat, avšak ve vydání z roku 2019 na sebe obě pojetí češtiny docela nepěkně naráží a ubližují plynulosti četby.

K samotnému příběhu. O legionářích, jejich příběhu a jednotlivých osudech se mluví ostudně málo. Proto i autobiografické romány mají svou velkou cenu. V případě Návratu je to často spíše taková "samoterapie písmem" ve třech oddílech. Postava Garaji mi byla nesympatická, jeho milenecké epizodky věnované Věře přímo otravné a v paměti toho moc nezůstane. Nejzajímavější části byly ty bezprostředně se týkající samotného Jeronyma, především o návratu do Československa a nasazení v oblasti slovensko-maďarských hranic. Nejvíce pak ve třetí - a z mého pohledu nejpovedenějším - díle. Tyhle úseky byly příjemným kouskem skládačky o událostech, o nichž je obecná znalost téměř nulová. Aspoň za sebe, o dění na východním konci nové republiky jsem dosud neslyšel a přitom stojí za nemalou pozornost.

Byť to tak nejspíš zní, opravdu nechci knihu jenom shazovat. Našlo se pár úseků, myšlenek a komentářů, které stály za pozornost. Jako knihu o československých legionářích či konkrétních osudech bych Návrat spíš nedoporučil a trochu se stydím za svou volbu. Z práce ČsOL vyšlo a vychází mnoho jiných knih, které naše legionáře našincům přiblíží mnohem lépe. A po nich sáhnu na budoucno.