Dárce života

22.02.2024

(SPOILER) Jako obvykle to skončilo v nejlepším a jako obvykle mám výhrady vůči vydávání těchto jakoby dílů zvlášť, protože dohromady tvoří logický a uzavřený celek. Další nepochopitelnou věcí je pro mě označování dílů jmény hrdinů, kteří ale nejsou výhradními vypravěči či tahouny děje té které části.
A to je všechno. Jinak samá pozitiva. Každopádně kdyby autorka psala anglicky, nejlépe v USA, tak už by se podle jejích knih natáčely velkofilmy a nekonečné seriály. Hvězdné křižníky či barvité světy jsem viděla zřetelněji než ve Star Wars.
Musím zmínit jednu složku díla, kterou považuji za standard u této autorky, proto o ní nemluvím, ale obecně se jedná o velmi výjimečnou záležitost – bohatou slovní zásobu a krásný jazyk. S tím souvisí i originální pojmenování záležitostí, které se na Zemi nevyskytují (mými favority jsou chlupaté a dravé xiry či ďábelský vahanský vittrexx). Číst takto vystavěný text je čiré potěšení.
Ve třetím díle se schyluje k průšvihu v mnoha oblastech, takže zatímco opletačky s erektiadskými draky Lissarius ještě elegantně ukočíruje, problémy na Mizeonu mají fatální průběh. Knihu prakticky není možné odložit, tedy kromě situací, kdy jsem se snažila polykat slzy.
Ačkoli má autorka ve zvyku svá díla bohatě zalidnit, tedy abych byla přesná zapostavovat, protože vlastně ani jeden hrdina není člověkem, charaktery vykreslí tak barvitě a rázovitě, že se mi aktéři nepletli, ačkoli jsou vlastně všichni vzájemně spříznění jako strýčkové či bratránci, jeden druhému se podobají a je jich tam jako máku.
A ještě jedna věc. Popisované příhody jsou natolik reálné a funkční, bez ohledu na všechny arcidémony a přenosy mezi planetami lusknutím prstů, že mě mnohé situace přiměly uvažovat nad vlastním životem či přístupem k okolnostem, takže další bod za myšlenkovou závažnost.
Chytré, vtipné, zábavné, čtivé. Rozhodně doporučuji, ale každopádně všechno dohromady!