Návrat ruského Leviathana
Sergej Medveděv
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/458853/bmid_navrat-ruskeho-leviathana-gDL-458853.jpeg
5
16
16
Tuto knihu tvoří eseje ruského politologa a historika Sergeje Medveděva, které autor napsal v letech 2014–2017 s velkou bravurou, hloubkou, ale i sžíravou ironií, jejichž náměty jsou hlavní politické, společenské a historické události hýbající celou ruskou společností. Nabízí polyfonickou úvahu o ruské státní moci a společnosti, již ovládá. Autor sám o svých esejích v úvodu píše: „Tato kniha je pokusem pochopit, kde se tenhle režim vzal a jak se utvářel, zda je logickým pokračováním postsovětské transformace či naopak dramatickou proměnou scénáře z vůle jediného člověka. […] Vladimir Putin se nepochybně stal věrozvěstem a ztělesněním globálního návratu klasického státu. Vycházel přitom ovšem z ruské tradice samoděržavné moci, poukazujících k časům před šesti stoletími, když se jakožto následník Zlaté hordy rodil Moskevský stát. Sledovat něco takového pro mě jakožto pro historika bylo mimořádně zajímavé: viděl jsem, jak se vracejí tradiční formy moci a podřízenosti, formy totalitního myšlení i čistě sovětské slovní obraty, praxe státního přerozdělování i rituály hierarchizované společnosti, poukazující jak k Brežněvově éře, tak ke stalinismu, nevolnictví i k časům Ivana Hrozného. Jako by se ruské dějiny odehrávaly znovu a reprodukovaly většinu sociálních, politických i ekonomických stereotypů – jako by Rusko opět sklouzávalo do staletých historických kolejí. Dvě desetiletí Putinovy vlády se stala obdobím návratu státu v jeho dějinné úplnosti – s privilegii elit a přesně cílenými represemi, s opovrhováním zákony i prostým občanem, s velmocenskou rétorikou a válkami o imperiální dědictví. Klíčové v tomto ohledu bylo třetí Putinovo prezidentské období v letech 2012–2018: právě na tato léta připadá potlačení občanského protestu […], přijetí odiózních represivních zákonů (které kupříkladu zakázaly adopci ruských dětí cizinci či kriminalizovaly ‚homosexuální propagandu‘), anexe Krymu, válečné konflikty na Ukrajině a v Sýrii a vedení nevyhlášené ‚hybridní války‘ se Západem. Jako by se najednou otevřela brána do minulosti a na politickou scénu se vrátil ruský pravěk se všemi dinosaury samoděržaví a imperialismu. Právě v těchto letech třetího Putinova prezidentství, ve stínu rodícího se ruského revanšistického represivního režimu, vznikaly eseje, které tvoří tuto knihu. Jsou to črty z nejnovějších ruských dějin, variace na hlavní téma, tedy návrat autoritativního státu a jeho boj s různými sférami občanské, územní a symbolické autonomie. Je to kronika ofenzívy státu proti vlastním občanům, stvrzování suverénních práv tohoto státu vůči našemu prostoru, našemu tělu i naší paměti."... celý text
Přidat komentář
No, co k tomuhle napsat. Nesnáším stereotypy, navštívil jsem v životě spoustu míst na světě - jednou jsem byl i v Pardubicích - a poznal mnoho národů, nedávno mne například vezl v pět ráno domu taxikář z Uzbekistánu a bavili jsme se o taškách z Taškentu, ale to že většina ruskýho národa dokáže podporovat tuhle lidskou zbytečnost v prezidentským křesle mi nevysvětlil ani pan politolog Medvěd.
Ano, chápu co tam je psáno a tak dále pana krále, ale proč tomu tak je a proč se děje co se děje například v Buče, to mi ani nadále hlava nechce brát. Do prdele vyndejte si ty hlavy z prdele vy zkurvený debilové a vodstřelte někdo toho vaše debila! Vodstřeljája Putinkurvu charašo paněmáješ?!
Jo jinak kniha ok, ale moc nevím jak tohle objektivně hodnotit. Jednou jsem od souseda dostal knihu o technických aspektech pecí z koncentráku a s tím jsem měl podobný problém.
Kniha je sbírkou esejí rozdělenou do čtyř částí: 1. Válka o prostor - s rozšiřováním vlivů na Krym, Donbas či Sýrii. 2. Válka o symboly - čítá Kreml a Rudé náměstí, vojenské přehlídky nebo rakety. 3. Válka o tělo - nebo li "biopolitika" zahrnuje boj s gay propagandou, emigrací, adopcí ruských dětí do zahraničí, povinnou náboženskou výchovu, propagaci navýšené porodnosti, ničení západních potravin ze seznamů protisankcí.. 4. Válka o paměť - je snahou o "úpravu" dějepisných učebnic a knih, oslavou Dne vítězství a zpětnou glorifikací minulosti.
Kam se "pohnuly" dějiny od Stalina přes Brežněva, Gorbačova, Jelcina a Putina..? Může za dnešní stav Ruska jeden člověk, který stojí v čele..? A je třeba se dnešního Ruska bát..?
Autor mně baví svou inteligentní a kousavou ironií, odvahou říct věci na rovinu v zemi, kde se to nemusí vyplatit i přehledem.. Plusové bodíky připisuji za neopomnění roku 1968 u nás či zmínky o Praze. Minusový bodík dávám za hojné opakování témat (nevím přesně, jestli byly původně fejetony určeny pro knihu, ale v rámci ní časté opakování myšlenek ruší).
Ačkoliv je kniha napsána roku 2018 a popisuje události předešlé, nelze nevidět jistou paralelu s dnešní dobou. Protože Rusko roku 2018 i Rusko roku 2024 jsou Ruskem Vladimira Putina. A je docela jedno, zdali se zrovna řeší sestřelený malajský Boeing, olympiáda v Soči, invaze v Krymu, anebo full-on ruská invaze na Ukrajinu, Prigožinův pokus o puč a nebo bůhví co dalšího nás v Rusku ještě v následujících letech čeká.
Medvěděvova sonda do ruské společnosti a novodobé ruské historie nám dává příležitost pochopit, proč jsou tyto události možné, a do jisté míry i očekávatelné. Doporučuji k přečtení. Stále, alespoň dle mého názoru, aktuální.