Návrat starého majstra

17.08.2023

Přehrabuju se ve skladišti svojí paměti a hledám tam, jestli jsem četl něco od velký zdi, žlutý řeky a rejžovýho pole. Nebyl to dobrej nápad, protože jsem odsud vymetl akorát tři myši a zjistil, že obě dvě mozkový buňky se ještě nevrátily z dovolený. Výsledek kontroly tudíž je, že asi ne. Tak to nemám s čím porovnat.

No hele, čekal jsem, že ten Kuo Žůžo tam nasázel pár veselejch historek a kde nic, tu nic. Cestou ke konci jsem stále doufal že na něco narazím, ale měl jsem smůlu. Dokonce i tam, kde se něco řešilo krz manželku a já čekal, že se něco semele, tak nakonec nic. Možná jí ten její manžel ani neobrousil, a to nikdy, protože je na to moc duševně čistej a jestli se chce ještě víc povznést, tak stačí pár máchání přirození v ledový vodě a pár zrníček rejže. Místo těch srandykopců jsem tam narazil na spustu námětů k zamyšlení a přemejšlení. A to ti povídám, já jsem jednoduchej člověk, trošku omezenej a moc toho nepochopím. Příběh musí běžet, jak řetěz na novým kole, a musí bejt lehce stravitelnej. Tady to tak nebylo.

Nakonec jsem to ale zvládnul, neutlouk se nudou a občas se i trochu zamyslel. Ale na můj vkus tam bylo moc hladu, hodnostářů, pytlíků s rejží, asketů a duchovní čistoty. Zábavy tolik, co chlastu v sokolovně po hasičský zábavě. Kdo ví, třeba mi mezi řádky něco uteklo, nebylo by to poprvé.