Návrat z ráje
Čestmír Vejdělek
Hlavním hrdinou románu je novinář Řehoř, který přilétá na planetu Lucie, aby odhalil tajemství její podivně se chovající civilizace a zjistil to, co oficiální inspekce přehlédly. Jak se postupně seznamuje s místní civilizací, odhaluje krutou skutečnost, že vlády nad planetou se ujal šílený centrální počítač, který usoudil, že neracionálně se chovající obyvatele nahradí umělými dvojníky, kteří budou splňovat jeho představu dokonalé, spokojené společnosti. Jde o jednu z nejlepších českých SF, v níž se stylistické kvality pojí s nezvykle detailně vykreslenou civilizací cizí planety.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Je sci-fi a je stará sci-fi. No a tohle, tohle je typická stará sci-fi. Je to spíše společenský román a je to na dnešní poměry příšerně ukecané, ale i tak to má něco do sebe.
Začátek je k uzoufání nudný, než zjistíme, co se kolem děje a než se náš hrdina dostane na Lucii. Začátky na Lucii jsou velmi dobré a v té fázi mě kniha velmi chytila s tím, že jsem se těšil na poznávání lucijské civilizace. No a pak jsem zjistil, že budeme číst ze dvou pohledů, a přišla Bis. Chápejte, nic proti Bis, je inteligentní, veskrze sympatická. Ale stejně bych radši objevoval planetu očima Řehoře.
Jakmile skončilo objevování a začal boj s Benem, bylo to zase nic moc. Výklad dějin Lucie byl úplně zbytečný. Spousta linií nelogických či nedovysvětlených - jaký že byl ten smysl Umělých? Jak je možné, že všichni Lucijané se na konci chopili práce a začali něco budovat, když celý svůj život jen leželi v drúzách a poroučeli čtvercům? A to začali stavět lodě, které nikdy neviděli, protože celá civilizace létá? Hned opustili své složité zvyky a etiketu?
Závěr byl podivně nedotažený - a to jak linie Bis na Lucii, tak linie Řehoře na Zemi. Chtěl jsem návrat na Lucii, chtěl jsem cestu Bis na Zemi, ale nedostalo se mi ani jednoho. Celé to působilo nedomyšleně.
Co napsat... Malarkey to popsal naprosto přesně. Nezáživná, nudná, blbě napsaná kniha. Mám rád SF. Mám rád českou SF. Nemám rád Čestmíra Vejdělka a jeho Návrat z ráje.
Jedna z mých prvních sci-fi knížek, takže jsem byla okouzlená a knihu přímo hltala. Celý ten fantastický svět, ti krásní, blahobytní lidé. A přeci je vše odsouzeno k zániku. S mladičkou Bis jsem se samozřejmě hned ztotožnila. Nevím, jak na mladší čtenáře působí kniha dnes, když je sci-fi a fantasy všude obrovská nabídka. Ale já pro ten krásný čtenářský zážitek v útlém mládí dávám plný počet hvězd.
Časopis Pevnost mi naznačil, že Návrat z ráje je zapomenuté sci-fi z totálitního Československa, které bylo během vydání, nechci říct zakázané, ale notně upravené, protože obsahovalo řadu nestranických myšlenek. Očekávání jsem tak měl veliká a vysloveně jsem se těšil. Výsledek už je ale bohužel výrazně slabší, než jsem si přál. Pan Vejdělek knihu napsal zvláštní formou, u které není patrné, co je přímá řeč a co je popis. K tomu, převážně ze začátku knihy, používá dost odborných slovíček, ve kterých jsem se ztrácel a navíc se snažil zaujmout i svým vymyšleným jazykem, kterým na planetě Lucii mluví. Přitom pár myšlenek je opravdu skvělých. Jednotný mozek vládnoucí nad celou zemí je super nápad a dost v něm najdete paralelu s tehdejší dobou. Nicméně po celé čtení knihy jsem měl problém najít výraznější příběh. Většina knihy žije spíše z popisu planety, která je ve výsledku zvláštním paskvilem naší Země a výmyslů autora. Ve výsledku jsem měl co dělat, abych knihu vůbec dočetl, protože jsem v ní nenašel výraznějšího bodu, který by mě bavil a nutil knihu číst dál. Škoda.
O Čestmíru Vejdělkovi jsem neměl nejmenší ponětí, ale teď bych každému tuzemskému příznivci sci-fi žánru nejraději od rána do večera radil, ať se s ním seznámí také. Ne snad, že by Návrat z ráje byla dokonalá kniha, ale je to hodně dobrá kniha plná až překvapivě aktuálních myšlenek. Řekl bych, že zejména tématiku superinteligence měl Vejdělek velmi dobře nastudovanou a hlavně jeho počítač, který potřeboval lidi méně a méně a zdokonaloval se sám, je dnes ještě zajímavější než v šedesátých letech a ten rozkol mezi dobrým sluhou a zlým pánem je přímo vizionářský. Líbila se mi i zpola naivně fantaskní, zpola příjemně se při zemi držící vize futuristické Prahy sedmdesátých let 21. století, no a objevitelským dobrodružstvím pěkně vonělo seznámení s cizí planetou. Jenomže na té planetě to přišlo… Děj byl sice zajímavý, ale občas prostě až moc rozvláčný a upovídaný (hlavně když ho nevyprávěl hlavní hrdina, ale hlavní hrdinka), filozofování se často míjelo účinkem, popisy přírody, stavení a kdečeho dovedly být až neúnosně košaté… Přesto všechno jsem však chtěl číst dál a byl jsem zvědavý, jestli kniha dopadne tak, jak jsem si myslel od začátku. Vydání z roku 1993 se super obálkou Adolfa Borna, které se mi dostalo do rukou coby příjemná příloha časopisu Pevnost (Díky!), je prý kompletní, nezkrácené – to se pozná i podle toho, že oproti těm z let 1964 a 1966 má sto stran navíc. Nejsem rozhodně žádný příznivce cenzury, jenže v tomto případě si tedy myslím, že krácení je přesně to, co Návrat z ráje potřebuje – ovšem vypustil bych hlavně zmíněné zdlouhavé popisy a unavující dialogy, což ale myslím soudruhům vadilo nejméně.
Vejdělkův mimozemský ráj má k dokonalosti daleko. Na planetě Lucie žijí lidé, jejichž lenost a poživačnost dosáhla již takových rozměrů, že vyjma pořádání obrovských večírků už ve všem ostatním spoléhají na elektronický supermozek, kterému říkají Ben. Jenže Ben, jak už to bývá, má zcela jinou představu o zakódovaných instrukcích, týkajících se rozvoje lucijské společnosti, než samotní jeho stvořitelé, a tak je nabíledni konflikt vpravdě planetárních rozměrů. Autor sleduje očima dvou hlavních představitelů, pozemského profesora Řehoře Jandy a mladičké lucijské dívenky Bis, poslední etapu tohoto zápasu. Byť zvolenou formou velmi často připomíná lidového vypravěče bajek, daří se mu vtisknout příběhu punc originality a udržet čtenářův zájem od začátku do konce. Pravdou je, že ve střední části, kdy představuje historii planetárního ráje, je rozvláčnost textu na hraně uspání, nicméně zbytek knihy má drive, který by mu mohly závidět mnohé současné bestsellery. Happy end sice patří do rodiny očekávaných zakončení, přesto má kouzlo a atmosféru, která pohladí.
Je už to dost dávno, co jsme knihu četla, ale nějak ve mně zůstala. Snad i proto, že některé z těch "báječných" věcí, které na planetě fungovaly už máme taky - obrovské obrazovky televizorů jsou velmi podobné telestěnám, pomocí počítače si objednáváme věci, které chceme, už existují i tiskárny, které nám "vytisknou" všechno, co si vymyslíme.
Tak jen aby ten vývoj nepokračoval dále v duchu knihy a ten "báječný" svět se neproměnil v noční můru.
Autorovy další knížky
| 1961 |  Návrat z ráje |
| 1974 | Každý ve svém sklepě |
| 1976 | Jáchym a pět zmizelých |
| 1971 | Do tmy se neohlédni |
| 1959 |  Duhu pro můj den |
Jedna z mých prvních sci-fi, která ve mně nechala nesmazatelně dobrý dojem. A protože mé dětství bylo plné takových z dnešního hlediska nemoderních knih, jsem vůči jejich mírně rozvláčnému stylu tolerantní. Asi se mně dokonce líbí. V knihách těchto časů jde víc o filosofii, o myšlenky nebo o zeitgeist, než o brilantní psaní nebo o příběh bez logických chyb.