Návrat žítkovských bohyní
Vlastimil Hela

V současném světě se stále víc projevuje zájem o to, co přesahuje naši fyzickou existenci. Fenomén, spjatý s mým rodným krajem, jsem popsal v knize Tajemství bohyní na Žítkové. Tato kniha je o vědoucích lidech, kteří byli odedávna součástí životů obyvatel krajiny kolem nás. Vypravil jsem se za nimi nejen na Moravské Kopanice, ale i na slovenské Poloniny a do polského Podlesí. Je svědectvím o setkáních s vědmami, šeptuchami, s bohyněmi, většinou překvapivě prostými, pokornými lidmi. Moje putování bylo vyvoláno snahou přispět k pochopení jejich příběhů a skrze ně i našich současných životů. Byla to pro mě nesmírně objevná setkání a věřím, že obohatí i váš život. Že do něj vnese poznání a poselství, které jsem vyslechnul a zaznamenal já sám.... celý text
Přidat komentář


Knížka mě moc nenadchla. Zajímavé jsou kapitoly, které se týkají historie - pátrání po první žítkovské bohyni a kapitoly, kde je popsaný chudý život běžných kopaničářů. Jinak hledání současného výskytu bohyní v jiných krajích je na mě moc plné ezoteriky a osobních vjemů spisovatele...


Ne ... tohle opravdu ne ...
Naprostý souhlas s RMarkéta "název je to, co prodává". Z mého pohledu je to naprostý a neuspořádaný pelmel ... některé kapitoly se víceméně týkají Kopanic, Žítkové a místního léčitelství (bohyní). Poměrně slušná je kapitola o kopanických výšivkách. Ještě jakousi souvislost můžeme najít v kapitolách o léčitelství a magii na Poloninách a v Polsku, ale tím to končí. Zbytek je psychovata, citace odjinud, sebepropagace ....
Kraj Kopanic a vůbec Bílých Karpat mám ráda, ale tady jsem se nedozvěděla vlastně nic nového.


Řekněme si to na rovinu a bez obalu, název je to, co prodává. Ten vždycky vyvolá senzaci. Bulvární plátky jsou tím proslulé. Možná, že nastal čas navrátit se k tomu, co naše babičky uměly a my jsme dávno zapomněli. Lidové léčitelství je provázeno mnoha pověrami, které jsou založeny na zvycích a náboženských rituálech. Léčitelství existuje od pradávných dob. To je jedno z nejstarších "řemesel". Je staré jako lidstvo samo. Vždycky se najdou lidé, kteří budou věřit a budou přesvědčení, že v sobě mají nějaké zvláštní schopnosti, třeba zrovna ty léčitelské a budou svou pomoc nabízet a pak se najdou lidé, kteří takovou pomoc začnou vyhledávat a přijímat. Já tuto knihu beru jako historického provůdce se zajímavým typem na výlet, pokud bych se v tomto kraji třeba někdy v budoucnu vyskytla. Abych prostě měla něco z historie kraje nasáto. Pak je takový výlet úplně o něčem jiném.

Jako vážně? Když to vezmu jen od začátku - co je to za název - název, co Helovi vydělá slušný peníz? Jaký návrat žítkovských bohyní? Nulová zmínka. Kniha je plná rádoby hlubokých blábolů a vyhlodaných odstavců cizích autorů. Doporučuji neztrácet čas. Tohle je prázdné.


Mě přišlo informací v knize dost, autor pátral v kronikách, obcházel kraj a přinášel i nová svědectví. Ano, díval se na celou problematiku i svýma očima, duchovníma, rozplýval se v tématu, ale to přidalo knížce na kráse. Za mě jedna z nejhezčích putovních knih.


Kniha spíše vypráví o pátrání po bohyních (v Žitkové), šeptuchách (v Polsku), a bohyních v Poloninách ... a snaží se je nějak porovnávat ...

Podívat se i na jiné obdoby lidových léčitelek, než jsou ty kopanické? Proč ne, jenže to by tam o nich něco muselo být. Rovněž všudypřítomné ezoterní hlody jsou dost příšerné. Autorův náhled na Kelty (a nejen na ně) je dost naivní.
Dokud jsem nečetla od K. Tučkové Žítkovské bohyně, tak jsem neměla ani zdání o těchto ženách, ale K.T. napsala knížku jako beletrie a tady jsem si myslela, že budou víc fakta, bohužel mě to nebavilo číst a tak jsem si z knížky vybrala jen úryvkovité části, ale líbilo se mi, že je knížka doplněná i dobovými fotkami a vzpomínkami pár současníků. Ale pokud bych tento kraj navšťivila, tak mám alespoň představu o tehdejší, ale i dnešní době.