Navzdory

16.07.2023

značne idealizované ale dobré čítanie - autor bol majster remesla to sa mu musí nechať

14.01.2021

Knížka je plně ve shodě hlavní ideologické linky německého fašismu., zvláště témat týkajících SSSR, tj je profašistická. Na druhou stranu je kniha velmi silná ve výpovědi jednotlivce a jeho role ve válce. Zvlášť jedinečný je popis postupně rostoucích schopností ovládat svou zbraň.

21.12.2020

Při čtení musí člověk stále uvažovat, jestli čte příběh hrdiny nebo psychopata. Jestli má Rudela obdivovat jako fenonemálniho letce nebo válečného zločince, který nejen plnil rozkazy, ale fanaticky bojoval do poslední chvíle do roztrhání těla. Rudel určitě není žádný spisovatel, popis odpovídá spíše deníkovým záznamům, ale vše to co během války zažil a přežil je neuvěřitelné a rozhodně stojí za přečtení.

Hans-Ulrich Rudel bol muž so železnou vôľou, veľkou odvahou a čiernobielym videním sveta. Svoje idey si rozhodne nenechal vziať, ideu, že nemecký národ je vyvolený, aby zachránil Európu, ideu, že nemecký národ je dokonalý a tie ostatné necnosť sama, ideu, že jediná preliata krv, na ktorej záleží, je nemecká. I keď to akosi nekorešponduje s opakovane zdôrazňovanou snahou o záchranu európskej slobody. A jeho prístup, zápal a vôľa dopomohli k smrti stovkám ľudí, ktorí bránili svoju vlasť pred agresorom a ktorí pomohli oslobodiť aj našu vlasť. Motivačná kniha? Možno pre tých, ktorí pevne veria v svoju nadradenosť, nikdy nezapochybujú o svojej pravde a nerobí im problém ísť cez mŕtvoly, a to doslova. Ja ju teda viackrát čítať nebudem, pri každom zásahu, ktoré mu spôsobovali takú radosť, mi pred očami defilovali zábery z dokumentárnych filmov o druhej svetovej vojne a nedokázala som si nepredstavovať tú hrôzu, ktorú museli bombardovaní vojaci cítiť. A to napriek tomu, že kniha je napísaná suchým, strohým štýlom s minimom emócií a občas dokonca s humornou príhodou.
O podradnosti neárijských rás sa Rudel nezmienil ani raz, ale medzi riadkami je aj tak dobre poznať, že jediný národ, ktorý mal v jeho očiach cenu, bol nemecký. Privádzala ho do zúrivosti predstava, koľko nemeckých žien a detí zahynulo vinou Rusov, ale koľko civilného obyvateľstva po celom kontinente povraždili Nemci, o tom ani slovo, ani len tieň pochybností o ich vine, zverstvá, ktoré popáchali, bagatelizoval či popieral. Nedá sa povedať, že by mal pokrivený názor na Stalina, keď ho opisoval ako číre zlo, ale vôbec nepripustil, že ruskí vojaci nemuseli tak urputne bojovať práve preto, že boli fanaticky oddaní Stalinovi, ale trebárs preto, lebo bránili svoju domovinu, svoje rodiny. Na protivníkoch videl len zlé vlastnosti, pripisoval im zbabelosť, zradu, neschopnosť, krutosť, zato svojich krajanov opakovane ospevoval. Každý národ má na hlave väčšiu či menšiu hrudu masla, ale Rudel bol typický príklad človeka, ktorý vidí len smietku v cudzom oku, ale nie brvno vo svojom. Ak ruskí vojaci bojovali o každý centimeter, bojovali fanaticky, ak takto bojovali nemeckí vojaci, bojovali hrdinsky. O padlých spolubojovníkoch vravel, že zomreli v presvedčení, že na konci všetkých útrap bude slobodná Európa a to sa ťahá knihou ako červená niť.
„Bolševizmus musíme porazit my, protože se jinak svět zřítí do strašného chaosu bez východiska. Proto musí bolševizmus ztroskotat na nás, i když nyní západní Spojenci nechtějí pochopit, jakou pro sebe a ostatní svět nešťastnou politiku vedou.“
„Zbraně vydáme z rukou teprve tehdy, až nám to přikáže naše velení. Žádá to naše přísaha vlajce. Vyžaduje si to hrozící strašný osud, když budeme bezpodmínečně kapitulovat, jak žádá protivník. Je to i náš úděl, který nás postavil do srdce Evropy a po staletí nás nutil, abychom byli ochrannou hrází proti východu. Zda to Evropa chápe a přeje si to, anebo nám odpovídá fatální nevšímavostí nebo dokonce protivenstvím, nic nemění na našich povinnostech vůči Evropě! Chceme nosit hlavy vůči dějinám tohoto kontinentu právě v nadcházejících nebezpečných dobách hrdě vztyčené.“
Až by človek dojatím plakal. No ja za tú obetavú obranu pred boľševizmom, za to mučeníctvo, akosi necítim žiadnu vďačnosť, aj keď nás napokon prevalcoval. Ani Rudelovi tie šľachetné dôvody neverím. Zrejme to bude tým, že skloňuje vo všetkých pádoch pojmy „slobodné Nemecko“ a „slobodná Európa“, ale slobodu inej krajiny nikdy nespomenie. Asi to preňho boli synonymá. Na konci vojny neprišlo vytriezvenie, dezilúzia, pokiaľ nerátam to, čo Rudel nazýva prebudením, teda pohľad na francúzske obyvateľstvo, ktoré hádzalo na nemeckých vojakov kamene, čo chápal ako nevďak. Mohol to byť skvelý vojak, ale určite nebol skvelý človek.

02.01.2020

Kniha si zaslouží, aby se o ní vědělo mnohem víc a především byla dostupnější. Rudel byl frajer! A zřejmě jeho přístup, zápal a vůle dopomohli k tomu, že válku přežil s "pouhou" ztrátou jedné nohy. Dokonce si troufám tvrdit, že je to nejvíc motivační kniha, co jsem četla, Rudel všem ukázal, že když se chce, tak jde opravdu všechno. Stojí za víc, než jedno přečtení.