Navzdory básník zpívá
Jarmila Loukotková
Francois Villon je jméno, jímž podpisoval ve Francii v 15. století své verše básník, jehož skutečné příjmení toliko hádáme. Byly to verše buřičské a rebelantské, psané jazykem neučesaným a slovy nevybíravými. Znala je pařížská chudina i vysocí hodnostáři, znali je studenti i pařížští měšťané. Jedni je přijímali s bouřlivým nadšením, druhé popouzely k nepříčetnosti. Byl v nich skutečný život, nebyla to uhlazená dvorská poezie, na jakou byly choulostivé uši Paříže zvyklé. Byl v nich osud štvance, pronásledovaného a vězněného, rváče se životem i opuštěného milence. A tyto verše se staly Jarmile Loukotkové východiskem k široce rozvrženému románu, v němž před očima čtenáře ožije Paříž básníkova mládí, Paříž studentů, šlechtických paláců i vykřičených krčem, kde všude byl Villon doma, kde uměl vždy stejně obratně šermovat ostřím slova i dýky se svými soky v lásce a s královskými biřici. Studentské bitky, útěk z Paříže, vězení, toulky Francií – to vše se střídá v pestrém kolotoči Villonova života, který v daných podmínkách nemohl být ničím jiným než tragédií.... celý text
Přidat komentář
Čtivá historická freska skýtá jakoby oživlý obraz francouzských společenských poměrů druhé poloviny 15. století na pozadí životního osudu básníka a bouřliváka F. Villona. Kniha čtenáře doslova vtáhne do děje. Paní Loukotková je osvědčená autorka historických románů a tenhle patří k jejím nejlepším a nejznámějším. Četla jsem tuto knihu již na základní škole, nyní jsem si ji nechala přečíst v podobě audioknihy, kdy ji skvělá interpretace paní Kofránkové posunula ještě o level výš.
Vykreslení je živé a barevné, všechny ty věci k vidění, k slyšení a čichání a chutnání, prostředí a události, od jedné sloky ke druhé. Věřím, že kdo hledá v knihách toto nebo chce prostě číst o Villonovi, přijde si bohatě na své. Mě nelákalo jedno ani druhé, spíš zvědavost na známý titul. Bohužel se mi "vnitřní" složka příběhu zdála spíš chudší a takovým únavným způsobem didaktická... Ve spojení s nijak blízkým námětem proto jen průměrné hodnocení.
V české literatuře naprosté zjevení a úkaz. Dílo, které se nezadá s nejslavnějším historickými romány co jsem kdy četl. Autorčin nádherný jazyk je srovnatelný snad jen s Nabokovem. Těžce nedoceněná kniha bohužel..
Zajímavá kniha s krásně vykreslenými postavami a prostředím.
Nicméně já jsem měla hrozný problém se do knihy začíst a četla jsem ji celou věčnost..
Tuto knihu jsem četla poprvé už na střední, v době, kdy jsem objevila a zamilovala si Villonovu poezii a od té doby se k ní čas od času vracím. Villonův životní osud mě vždy fascinoval a Loukotková jeho příběhu svým mistrovským vypravěčským umem skutečně vdechla život.
Tuhle knihu jsem četl poprvé ještě jako student a čas od času se k ní rád vracím. Za mne ji hodnotím jako špičku autorčiny tvorby.
Villona a vůbec všechny prokleté básníky mám moc ráda. Některé básně znám zpaměti. Myslím, že k nejkrásnějším básním co kdy byly napsané, patří rozhodně ta o protikladech, s níž vyhrál soutěž vyhlášenou vévodou Orleánským.
Jedna z mých nejoblíbenějších životopisných knih od jedné z mých nejoblíbenějších spisovatelek. Básníkem je tady středověký francouzský básník F. Villon.
Ke knize jsem se vrátila po několika desítkách let, protože mi letošní Čtenářská výzva připoměla Villona a jeho básně. Knížka je nepochybně úžasná, ale je z ní tolik cítit tragičnost Villonova osudu, bída a utrpení středověku, že jsem ji dokázala číst jen po několika stránkách denně. Jak už jsem psala jinde, vyrostla jsem na překladech Otokara Fischera a proto mi autorčiny překlady nejsou tak blízké. Je na nich ale vidět, jak z jeho básní čerpá historii Villonova života a celý jeho tragický příběh. Já ve Villonovi ale stále víc vidím bouřliváka, který si i přes bídu a těžkosti dokázal užívat života. Proto si zase vyhledám jeho básně ve Fischerově překladu nebo Baladu z hadrů, aby smazaly tu pochmurnou vizi z knihy Jarmily Loukotkové.
Mamka mi tuhle knížku doporučovala už před lety. Nevím, proč jsem se k ní nedostala dřív... Ach, bylo to nádherné. Příběh Františka zvaného Villon, který miluje, básní, žije ve společnosti i mimo ni, trpí, bojuje a sní, mě dostal. Knihu provází Villonovy verše a autorka fabuluje neskutečný a velice silný příběh. Vycházela jen z těch básní, nebo i z jeho osudu? Ze školy si jen pamatuji, že se Francois Villon v určitém okamžiku ztratil ze zorného pole dějin, prostě zmizel. Tento příběh nabízí vysvětlení, ale vlastně ho celé ponechává na naší představivosti.
Krásný román. Mám chuť teď strávit celý víkend minimálně s tímto prokletým básníkem, jehož verše nevypovídají jen mnohé o středověku, ale přesahují všechny historické epochy a promlouvají i nyní...
U paní Loukotkové jsem začala antikou - Není římského lidu. Ale časem jsem došla i k této nádherné knize a k pro mě neznámému básníkovi F. Villonovi. Upozorňuji, že je to už dávno..Díky tomuto historickému románu jsem si pak přečetla i básně F. Villona. Tehdy z pohledu "kvetoucího mládí", dnes už je to jinak..."Balada sličné zbrojmistrové..."
Krásný román paní Loukotkové s příběhem, který dokáže chytnout a nepustit. Villon to je vše - revolta, láska, pochopení, soucit i zloba či nenávist.
Dodnes bezkonkurenčně nejlepší knížka, kterou v téhle zemi někdo napsal. A nakolik mohu soudit, jedna z nejlepších vůbec. 5/5
Štítky knihy
česká literatura 15. století Paříž životopisné, biografické romány básníci historické romány François Villon, 1431-1463Autorovy další knížky
1988 | Navzdory básník zpívá |
1975 | Není římského lidu |
1999 | Medúza |
2000 | Spartakus: Smrtí boj nekončí |
1994 | Pod maskou smích |
Tohle je moc povedená a poetická kniha, kterou jsem si užila od začátku do konce.