Navzdory básník zpívá
Jarmila Loukotková
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/102501/bmid_navzdory-basnik-zpiva-XRG-102501.jpg
5
1008
1008
Francois Villon je jméno, jímž podpisoval ve Francii v 15. století své verše básník, jehož skutečné příjmení toliko hádáme. Byly to verše buřičské a rebelantské, psané jazykem neučesaným a slovy nevybíravými. Znala je pařížská chudina i vysocí hodnostáři, znali je studenti i pařížští měšťané. Jedni je přijímali s bouřlivým nadšením, druhé popouzely k nepříčetnosti. Byl v nich skutečný život, nebyla to uhlazená dvorská poezie, na jakou byly choulostivé uši Paříže zvyklé. Byl v nich osud štvance, pronásledovaného a vězněného, rváče se životem i opuštěného milence. A tyto verše se staly Jarmile Loukotkové východiskem k široce rozvrženému románu, v němž před očima čtenáře ožije Paříž básníkova mládí, Paříž studentů, šlechtických paláců i vykřičených krčem, kde všude byl Villon doma, kde uměl vždy stejně obratně šermovat ostřím slova i dýky se svými soky v lásce a s královskými biřici. Studentské bitky, útěk z Paříže, vězení, toulky Francií – to vše se střídá v pestrém kolotoči Villonova života, který v daných podmínkách nemohl být ničím jiným než tragédií.... celý text
Přidat komentář
Nádherný román, který se vyrovná celosvětově slavným historickým románům. Jarmila Loukotkova mě svým darem jazyka nadchla poprvé při čtení jejího "Není římského lidu" (doporučuji k přečtení) a tady svůj spisovatelsky um potvrzuje.
Srdcová záležitost z dob gymplu. Kombinace rebelského Villona a vypravěčského talentu Loukotkové snad nemohla ani dopadnout jinak než výborně. Krásné, vtipné a čtivé.
Knížka je krásná a má hloubku. Já obdivuji Františka, kéž bych měla také, tak ostrý jazyk...
Knihu jsem četla asi před deseti lety na gymnáziu v rámci povinné četby a bylo to snad to nejlepší, co jsem takhle "z povinnosti" četla. Do čtenářského deníku jsem si pak přepsala řadu úryvků, které si pamatuji dodnes a ráda se k nim vracím. Paní Loukotková v knize odvedla úžasnou práci a jazyk a styl jakým je kniha psaná jen tak něco nepřekoná. Chvílemi to byla opravdu poezie a nejen Villonova.
Žasnu nad Villonem, žasnu nad Loukotkovou, žasnu nad vším. Monumentální dílo plné zvratů a nezbytné dramatičnosti. Kdybych mohl dát šest hvězdiček, neváhám.
Četla jsem potřetí a myslím, že se ke knížce zase za čas vrátím. Opravdu krásná kniha, paní Loukotkové dík za nádherný zážitek.
Prostě klenot.
Velice ráda se k této knize vracím, k její syrovosti i poetice a samozřejmě i kvůli jedinečným básním proklatce.
O životě tohoto básníka snad ani nešlo napsat jinak než hutným květnatým stylem, kterým Loukotková disponuje a který toto dílo povyšuje nad obyčejnou biografii, jakých jsou stovky.
Ač neholduji historickým románům, sáhla jsem po této knize z důvodu vzpomínky na Paní Učitelku literatury ze střední školy, která uměla o knihách (i o této) krásně vyprávět; cítila jsem to jako dluh mládí. Autorce hlubokou úklonu za její vytříběný jazyk; z deště nebo z podzimu dokáže vyloudit odstavec plný obrazů a vůní.
Jedna z mých srdcovek a kniha, která se mnou zůstane už navždy. Poklona Loukotkové za tohle dílo.
Četla jsem už dávno, bylo to moc krásné čtení. Nádherný překlad Villonových básní vložený do moc pěkného příběhu.
"Nuzota z lidí lotry činí
a vlky z lesů žene hlad"
jak nadčasové...
Knihy paní Loukotkové jsou poklady mojí knihovny ( a e-knihovny). Kdyby hořelo,vynášela bych je ven jako první.
Jarmila Loukotková mě takto přivedla k Villonovi, jehož básně (hlavně v jejím překladu) mám opravdu ráda. Stejně mě fascinoval i život tohoto básníka vylíčený perem autorky.
"Báseň, co to vlastně je báseň? ...
Báseň je to co se neříká, co se jen píše.
A když se to potom čte nahlas, tak to šumí jako déšť."
jako první jsem četla Nezbedného mistra balad od Johna Erskine; obě knihy jsou skvělé, každá jiným způsobem; a obě stojí za přečtení;
Kniha se mi zprvu nečetla úplně lehce. Chvilku mi trvalo, než jsem pronikla do děje, poté jsem však příběhu naprosto propadla. Osud Franciose Villona je jímavý a plný nečekaných zvratů - nejlepší příběhy píše život sám.
Knihu jsem měla jen půjčenou, po přečtení jsem však navštívila antikvariát, abych si ji pořídila a tam jsem knihu objevila v sekci "K rozebrání zadarmo". Prosím všechny potenciální budoucí čtenáře, aby tak skvělou knihu nenechávali čekat dlouho. Kniha stojí za přečtení a podle mě se neřadí mezi "odpadové" knihy.
První knížka od pani Loukotkové, kterou jsem už přečetla mnohokrát. Mám ráda životopisy a historické, které pani Loukotková uměla krásně.
Historické romány p. Loukotkové jsou dokonalé, její styl vyprávění je perfektní. Villonovi básně mám ráda a jsem ráda, že hlavní postavou tohoto románu je právě on. Nebyl určitě vzorem ctnosti, byl to věčný rebel pohybující se často na hraně tehdejšího zákona, ale v tomto období to asi pro nikoho nebyl problém. Jeho básně jsou geniální a nadčasové a paní Loukotková je perfektně dokázala zapracovat do děje.
Jarmila Loukotková měla mimořádný vypravěčský dar, výborně zvládala historická témata a barvitě líčila dávno minulé děje. Román o rebelovi Villonovi to potvrzuje- dozvídáme se o něm, že úspěšně studoval na univerzitě, ale byl i tulákem, spodinou pařížské společnosti a o vlásek unikl šibenici. Nedílnou součástí knihy jsou Villonovi verše, které autorka mistrně přeložila a jsou to verše, které skrývají moudrost, humor a ostrou satiru i vulgaritu. Tyto básně se podle J.Loukotkové staly nejdůležitějším pramenem a hlavním vodítkem při románovém zobrazení Villonova života.
Tato kniha byla naprostým balzámem. Přečetla jsem ji jedním dechem a zamilovala se do Villonových básní. Doporučuji všem.
Štítky knihy
česká literatura 15. století Paříž životopisné, biografické romány básníci historické romány François Villon, 1431-1463Autorovy další knížky
| 1988 |  Navzdory básník zpívá |
| 1975 | Není římského lidu |
| 1999 | Medúza |
| 2000 | Spartakus: Smrtí boj nekončí |
| 1994 | Pod maskou smích |
Kedysi som dostala Villonove básne. Nič mi to nehovorilo, bola som dieťa. Tvorba p. Loukotkovej ma však očarila, siahla som teda po tejto knihe - aby som sa prv zoznámila so životom Villona. Nuž a... zoznámila som sa. Ale nenadchol ma. Skôr naopak. Tá jeho večná nepoučiteľnosť z tých istých chýb bola až únavná.
Zachránil to autorkin štýl, ktorý nedovolil odložiť knihu nedočítanú, a dokonalo preložené Villonove verše z francúzštiny, tiež autorkou, samozrejme, keďže zrejme práve ich preklad ju inšpiroval k spracovaniu Villonovho životopisu v beletrizovanej podobe.
Najzaujímavejší mi prichodil Françoisov (akosi som si celú knihu nemohla zvyknúť na "František") vzťah s prof. Parlanom a pátrom Villonom. A zo žien s Leonorou, cit medzi Kateřinou a Villonom mi totiž vôbec neprichodil osudový, resp. jeho stvárnenie...
Pre mňa je to zatiaľ jediná kniha od autorky, ku ktorej sa nechcem vrátiť.