Navzdory mým blízkým
Raphael Selbourne
S Beauty se život moc nemazlil. Rodina ji ve čtrnácti letech odvezla z Anglie do Bangladéše a provdala za pětačtyřicetilého mulláha. Beauty však projevila na svůj věk i původ nezvyklou odvahu a tvrdohlavost – během šesti let v roli mulláhovy „manželky“ svému muži předstíranými záchvaty šílenství znemožnila, aby se jí fyzicky dotkl, a ten ji po letech znechuceně vrátil rodině jako bezcennou a bláznivou. Když tak Beauty, která není Kráska jen podle jména, dosáhla svého prvního cíle, soustředí se na ten další. Jejím životním snem je získat zaměstnání, aby si mohla sama vydělávat peníze a odstěhovat se od rodiny, která ji zneužívá a týrá. Po ostrém konfliktu s nejstarším bratrem se odhodlá utéct z domova. Beauty je vyděšená a navíc si je jistá, že se ji muži z rodiny budou snažit najít. V jejich komunitě se podobný prohřešek ženy trestá smrtí nebo doživotním zohavením…... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2012 , VíkendOriginální název:
Beauty, 2009
více info...
Přidat komentář
Bohužel, jsem knihu po pár stránkách odložila. Byla dost nudná a i když obvykle dávám knize šanci tak 50 stránek, tady jsem se neprokousala ani začátkem.
Kniha dává nahlédnout do vztahů muslimské rodiny, částečně seznamuje s některými aspekty muslimského náboženství, postavením ženy v rodině.... Prolínají se taky krátce příběhy dalších postav, zejména mužů bez muslimského vyznání, s nimiž se hlavní hrdinka setkává. Styl psaní mi vyhovoval, kniha je „čtivá“, nenáročná.
Abych pravdu řekla, jsem na rozpacích. Není ani vynikající ani špatná. Každopádně za přečtení stojí. Není to příliš veselá četba. Vzbuzuje hodně otázek. Jestli tohle má být reprezentativní vzorek muslimské rodiny, pak nás pánbůh ochraňuj! 21. století - a ženy stále v postavení nevolnic. Vztahy v rodině jsou strašné, dcera je odsouzena dělat rodině služku, na nic nemá právo. Chápu rozhodnutí hrdinky knihy od takové rodiny odejít. Nerozumím ovšem jejímu návratu zpět! Nepochopitelného je mi v knize víc, ale ten návrat je podivný nejvíc. Vysvětluju si to tak, že když poznala svět "venku", nezdál se jí natolik přitažlivý, aby opustila to, na co byla zvyklá. Protože zvyk je přece železná košile.
Tahle knížka se mi teda fakt nelíbila. Odradil mě vulgárnější styl psaní, bylo znát, že knihu napsal muž. Tak nějak jsem byla zmatená, jak to vlastně bylo od začátku s hlavní hrdinkou, musela jsem se vrátit k přebalu knihy, abych se o tom ujistila. Ani samotný příběh a vztahy mezi členy rodiny mě neupoutaly tak, jak jsem očekávala. Celkově nevěrohodné a přespříliš roztahané.