Nazí
Iva Procházková
Nazí je román o dospívání. Horké léto, Berlín, ochočená evropská příroda na českosaském pomezí - to jsou kulisy příběhu, který není vyprávěn zrovna lineárním způsobem. Pět mladých lidí se - každý jinak - ocitlo na rozcestí. Ať chtějí nebo ne, musejí se rozhodnout, kudy dál. Jejich cesty se někdy protínají, někdy běží paralelně, jindy se míjejí. Aniž by o tom věděli, kladou si identické otázky, řeší podobné problémy. Vlastně jde o příběhů pět, které ale teprve dohromady dávají smysl a vypovídají o jedné jediné veličině, známé i neznámé: dnešní dozrávající generaci. Román je nominován na Německou cenu za literaturu pro mládež (Deutscher Jugendliteraturpreis).... celý text
Přidat komentář
Pokud máte adolescenty a nevíte, jak je dotáhnout ke čtení, doporučuju tuto knihu. Myslím, že je to jedno z nejlepších děl určených této věkové kategorii.
Výborná kniha, jen si nejsem jistá, komu je určena.
Mě nadchla a zhltla jsem ji přes víkend, ale myslím, že to není úplně snadné čtení. Takže se trochu obávám, zdali doputuje i k těm náctiletým, pro které ji autorka zřejmě napsala. Uvidíme, jak na ni budou reagovat právě naši deváťáci . . .
Jinak za sebe si myslím, že spoustu zajímavých pohledů a myšlenek oceníme i my, kteří jsme v pokročilejším životním stádiu. A postavy zdejších rodičů také nutí k zamyšlení a k porovnávání. Takže já určitě doporučím, a to nejen mládeži.
"Sylva si uvědomovala, že škola, stejně jako jiné civilizační systémy, je forma. Pokud do ní zapadneš, udělá z tebe více či méně zdařilý odlitek. Ale když se dovnitř nevtěsnáš, musíš se formovat sám a nést riziko, že se tvůj svérázný tvar a rozměry společnosti nebudou líbit."
Za mě úžasná kniha plná úžasných mouder, milovala jsem všechny příběhy a toužím se ke knize někdy vrátit. Možná je to tím, že jsem od ní nic nečekala, ale při čtení mi párkrát tekly slzy z neznámého důvodu, to podle mě udělá jen dobrá kniha.
Když jsem si tuto knihu donesla z knihovny domů, abych si ji přečetla, neměla jsem od ní velká očekávání. Po přečtení jsem však byla překvapena, jak hlubokými myšlenkami a životními pravdami je naplněna. Byla a také stále jsem příjemně překvapena tímto titulem.
Tak to jsem nečekala. Zajímavě napsané, střídání prespektivy a prolínaní časových rovin, zajimavé a aktuální charaktery a hlavně spousta prostoru na premýšlení... Změní vás
Najdou se tam fakt skvělé a totálně vystihující části, které mi mluví z duše. A taky to má dobrou atmosféru, všechny ty místa na mě působily jako kdybych tam vážně byla. Přišlo mi to docela inovativní, nějakým způsobem - a na poměry českých knih tohoto typu je to určitě dost dobrý.
Čekala jsem, že to tu bude mít vyšší hodnocení, ale asi to tak má být, mě kniha nadchla, ale je fakt, že je zaměřená tak nějak více do hloubky vnímání reality, že to nemusí každému sednout. Každopádně za mě velmi přínosná publikace, možná je to tím, že už nejsem dávno v pubertě, tak mám odstup. Nebo naopak... :)
Kniha se tak vehementně snaží říct něco o životě (a daří se jí to, o tom žádná), až je to na úkor čtivosti. Všechny důležité myšlenky jsou vyřčeny na prvních a posledních dvaceti stranách, bohužel ta vata uprostřed byla dějově chudá a občas zbytečně zdlouhavá.
Mně osobně se střídání pohledů líbilo - hlavně proto, že to nutilo pracovat moji pozornost, bez toho bych se možná v těch nudných pasážích ztrácela.
Každopádně, z knížky si něco odnáším, proto zasloužené ***+.
Kniha čtenáře zaujme svou zvláštní poetikou. Autorka nechává hlavní postavy svobodně přemýšlet a rozhodovat o svých životech. A díky tomu se jí podařilo vynést „na světlo světa“ mnoho z toho, co většinou zůstává nevysloveno a zdánlivě jakoby neexistuje. V knížce odkrývá řadu témat, nad nimiž má člověk po zavření knihy potřebu přemýšlet. Všichni hlavní hrdinové – sedmnáctiletá Sylva, Filip, Niklas, Robin a Evita – činí kroky, při kterých se nenechávají ovlivnit vyšší autoritou, ale jednají podle svého vlastního cítění. Kam je zavede, o tom je nejlépe si přečíst, kniha rozhodně stojí za to!
Docela jsem se divil, jak taková oceněná kniha může být nezáživná. Teda jenom první polovina! Někde za stranou sto a více jsem se konečně začetl, a pak už jsem knihu nepustil z ruky. Střídání postav a jejich příběhů mi moc nesedlo, ale nebylo to nic nepřekonatelného. Nejvíc se mi líbil příběh Sylvie. Byl tak dobře napsaný, že jsem se společně s ní máchal v každé vodní nádrži. Musím pochválit i autorčin styl psaní, ten je stále na vysoké úrovni. Více se mi však líbily např. knihy: Tanec trosečníků nebo Uzly a pomeranče.
Kniha mne ze začátku bavila, ale pak mne přišla nudná. Chtěla jsem ji odložit, ale kvůli Robinovi, Evitě a Sylvě jsem vydržela. Líbil se mi autorčin styl psaní a super dialogy, ale některé scény bych vyškrtla a některé bych zase přidala.
Kniha je to zajímavá, ale nijak zvlášť vás nestrhne. Donutí vás však přemýšlet nad smyslem života a přírody. Nad člověkem samým.
Jinak si také myslím, že autorka tu nepopisuje sedmnáctileté, ale trochu vyspělejší a moudřejší lidi. Myslím si, že takhle sedmnáctiletí nepřemýšlí, ale co já vím. Mě ještě sedmnáct nebylo.
Jinak již zmiňovaná zmatenost a přeskakování z postavy na postavu mi přišlo tajemné a já jsem tento styl psaní přivítala.
Na jednu stranu jsem překvapená, že má tato kniha tak nízké hodnocení, na druhou stranu se tomu ani nedivím. Je to velice osobitá kniha, plná úvah, náhledů do lidského svědomí, cítění, myšlení... Kolikrát jsem ji chtěla odložit, říkala jsem si, že je to divná knížka, že jí nerozumím, nevím, proč autorka takhle skáče z postavy na postavu, ale nakonec se příběhy jistým způsobem spojí do jednoho a já jsem pochopila. Všechny postavy v knize se určitým způsobem hledají, jsou určitým způsobem mimo normy lidské společnosti. Každý jinak. A přesto všichni stejně.
Chceme sami sebe vidět jako vysoce vyvinuté spirituální bytosti, a přitom nás každodenní potřeby strhávají na úroveň stádních savců. Musíme hájit holou existenci, to znamená jíst, reprodukovat se a krmit potomky, musíme si ustavičně vybojovávat místo ve stádu tím, že ukazujeme agresivitu, ale zároveň potřebujeme soucit. Ceníme zuby a žebráme o pohlazení. Primitivní člověk vysílá jasný, čitelný signál, civilizovanej člověk je nečitelnej. To má být pokrok?
Už název knihy přesně vystihuje téma - puberťáci jsou nazí, zmítani emocemi, proměnami a city, se kterými si neví rady. Chovají se někdy zvláštně, zmatečně - a přesně tak je napsaná i tato kniha. Člověk při jejím čteni chtě nechtě vzpomíná, jak se v patnácti choval a jednal on.
Živočišná Sylva, která se svého svérázného vnímání světa tělem nevzdá ani v energickém Berlíně, mi přirostla k srdci.
Začátek knihy byl pro mě poněkud zvláštní. Zprvu jsem nevěděla, co si mám o knize myslet. Jestli mám s hrdiny soucítit nebo je odsuzovat za jejich nerozhodnost. Časem jsem si zvykla, že se prostě nezachovají tak jak já na jejich místě, ale v tom právě asi spočívalo to, co se mi na knížce líbilo. I přes Filipovu zdrženlivost, Sylvinu roztěkanost, Niklasovu lásku k někomu kdo jen bral, Evitině neschopnosti rozpoznat kdy se má přestat a Robinově strachu z vlastního názoru jsem si postavy oblíbila a nerada knihu vracím zpět do poličky v knihovně.
Tahle knížka mě vůbec neoslovila. Je sice o teenagerech a pro teenagery, ale zdá se mi, že autorka vůbec nedokázala postihnout, jak se mladí chovají, jak mluví a co si myslí. Jediný příběh, který mě zaujal, byl ten o Niklasovi a Evitě, jinak nic moc.
Jne mi vadilo, jak to je napsaný skákavě...nejdřív píše o Evitě pak začne o Filipovi...ale příběh je faajn..
no trochu zmatkově napsaný...v té knize skáče páty přes devátý a lehce se zezačatku dalo ztratit ... ale jinak peknej přiběh ;)
Autorovy další knížky
| 2006 |  Myši patří do nebe |
| 2011 |  Uzly a pomeranče |
| 2006 | Únos domů |
| 2009 | Nazí |
| 2014 | Muž na dně |
Kamarádka mi dala tuto knihu,abych si přečetla - co mají žáci za povinnou školní četbu. No moudro v knize asi je, ale způsob jakým je napsána, mě nezaujal. Být mladým člověkem, brala bych to jako opravdu nutnost. Protože příběh vlastně končí otevřený, ale asi to tak bylo myšleno, ....