Nazí a divocí
Petr Jahoda
Podtitul: nejdivočejší místa světa: expedice z let 1997-2001 Cestopisný deník českého publicisty a fotografa přináší dojmy a zážitky z expedičních cest do málo přístupných oblastí Oceánie, Asie a Afriky. Kniha cestovních reportáží z expedičních cest z let 1997 - 2001 zavádí čtenáře do těžce přístupných a málo prozkoumaných míst Nové Guineje, Indonésie a Etiopie. Tyto končiny obývají přírodní národy, žijící i na prahu 21. století velmi primitivním způsobem života. V knize najdeme i informace etnografického charakteru, jsou zde popisovány některé exotické rituály a zvyky. Podstatnou součástí knihy je mimořádně bohatá fotografická příloha v podobě desítek barevných doprovodných snímků.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
2001 | Nazí a divocí |
2002 | Kanibalové z hor |
2003 | Žijící lidé pravěku |
2006 | Velké africké dobrodružství |
2003 | S horským kolem na dno Afriky |
Příhody a dobrodružství českého cestovatele Petra Jahody nás zavádí do Indonésie, na ostrov Nová Guinea, papuánskou část a ostrov Siberut dále se vydáváme do africké Etiopie. Prostřednictvím Jahodova vyprávění poznáváme rozdilné kmeny, jejich kulturů a měnící se zvyky s příchodem "civilizovaného" člověka z Evropy a USA. Vyprávění působí neotřele, živě a svérázně, jelikož autor většinou píše v první osobě mn. čísla a vystupuje jako velitel skupiny, v poslední kapitole se už vydává na expedici sám a jeho zážitky jsou odrazem jeho myšlenek a komunikace mezi přírodními národy. Tím, že stručně popsal svá dobrodružství za pět let, nám nabízí mnoho informací a barvitě čtenáře vnáší do děje, jako by byl jeho společníkem na cestách. Seznamujeme se s indonéskými Korowaji, Kombaji, Danii, Mentawaji až po africké Danaseče, Abry, Mursie a další.
Co můžeme obdivovat na Petru Jahodovi je odvaha a odhodlanost vstoupit na horkou půdu často divokých kmenů, které jsou "postiženi" naší západní civilizací a vyžadují obchod anebo jen peníze, jakožto poplatek za používání jejich území. Autor nám přináší cenné poznatky o jejich stravě, společenských zvycích a boji.
Oceňuji, že Petr Jahoda ve své knize vylíčil svá zranění, která si způsobil sám, ať už se jedná o nešťastné seknutí do ruky, se kterým se hrdinsky popasoval a díky svými znalosti zdravovědy vydržel až mu bylo zranění profesionálně ošetřené jedním lékařem ve Wameně na Nové Guineii anebo ne svou vinou byl očarován bílou magií na ostrově Siberut mentawajským šamanem a vyléčil se až v další expedici, kterou podnikl na tentýž ostrov za pomoci jiných šamanů.
Informace z knihy Nazí a divocí mi zpestřily nejeden den ale především jsem se poučil, že není dobré zanášet naší kulturu na jiné místa, proč také, jen z toho důvodu aby se vliv naší civilizace rozšířil anebo aby i druzí vyznávali naše hodnoty a křesťanství, ne je důležité ctít tyto místa, kmeny a nechat je žít svým zaběhnutým stereotypem, který je neměnný. I když někteří ještě před několika desetiletí, v době příchodu prvních misionářů ve 20. století pojídali lidské maso a nepohrdli ani bílým člověkem.