Nazí a mrtví
Norman Mailer
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/162932/bmid_nazi-a-mrtvi-NT6-162932.jpg
4
362
362
Autor, příslušník válečné generace, podává na základě osobních prožitků strhující obraz války v Tichomoří. Líčí invazi amerických jednotek na ostrovy Anopopei a boj za jeho vyčištění od Japonců, hlavně se však zaměřuje na charakterizaci amerických vojáků a velitelů, zachycení jejich životních osudů, pohnutek a názorů. Román uvádí čtenáře do samého středu amerického života s jeho sociálními rozpory, honbou za úspěchem a mravní bídou. Sugestivně je vylíčen i americký vojenský systém založený na brutálně vymáhané poslušnosti podřízených a demoralizující účinky válčení.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1957 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
The Naked and the Dead, 1948
více info...
Přidat komentář
Válečná literatura mi obvykle sedí a baví mě, neboť mívá spád a postavy si procházejí zajímavými vývoji. Tady bohužel neplatilo ani jedno. Děj byl jaksi podivně rozvleklý, nedělo se nic nějak podstatného, jen jedna četa, miniaturní součást velkého soukolí války, se plácá skrz džungli a pod vedením cáklého intrikánského velitele je nucena hrabat se nesmyslně na horu.
A protože všude panuje zmatek, plácají se a plácají, štvou se, trpí, babrají se ve svých vzpomínkách a nenávistech... a vůbec k ničemu to není (tady se u mě konalo až hnusné zadostiučinění, napadlo mě něco jako "dobře vám tak, vy bando pitomců, vy byste si ty metály stejně nezasloužili"). Jakoby vším prolézalo to hnusné bahno, hnědost a šeď, vlhko, déšť a hnus džungle, v níž se děj odehrává... i dušemi postav.
Protože to, co mě nejvíc štvalo, byly postavy. Takovou přehlídku nesympatických charakterů jsem snad ještě neviděla... a já ve válečné literatuře prostě potřebuju aspoň pár postav, které budu mít ráda, budu jim přát, aby z toho pekla vyvázli... Tady se mě jaksi ničí utrpení nedotýkalo a nikoho mi nebylo moc líto. Byli to protivní, povrchní, nevěrní a nedůvěřiví, rasističtí, žárliví, xenofobní, machističtí, ženy nesnášející a na materiál k sexu je degradující ubožáci. Až na pár výjimek - snesla jsem dva židovské vojáky, Rotha a Goldsteina. Jinak se mi převážně ošklivili. A i když ze sebe nakonec vyžvýkali hodně a dokázali nečekané věci (snaha o záchranu Wilsona), dělali to jaksi strojově, jen proto, že museli... ne z nějakých ušlechtilých pohnutek.
Ale taková je asi válka. Celkově z té knihy mám pocit, že vychází ze skutečnosti, nic neidealizuje, ale možná naopak věci přehání, zejména ty špatné... Nelíbila se mi. Bohužel. Od válečné literatury čekám i kousek kladných emocí, aspoň kousek něčeho z Remarquea nebo i Hemingwaye. I když... možná tohle je velký omyl a následek toho přikrášlování, co se v umění s válkou pojí: kamarádství vojáků až za hrob, přátelství na život a na smrt... ne, skutečnost je nezájem, odpor, spolupráce z nutnosti... a držení si odstupu, i když je vám třeba někdo sympatický, protože zítra může padnout a jeho ztráta by vás jen bolela.
Co se musí nechat, ta kniha mě nakonec vtáhla, i když se mi nelíbila. Ač je obsahově a dějově jaksi plochá, řemeslně je to dobře odvedená práce. Poslouchala jsem to jako audio asi 14 dní a úspěšně jsem to zvládla. Pozitivem bylo celkem živé líčení prostředí a hnusného pekla džungle. Když jsem se na celodenních výšlapech zrovna prodírala lesy a trním a do toho jsem poslouchala líčení vojáků prodírajících se s děly džunglí, bylo to celkem působivé. Ale víc než tři hvězdy dát nemůžu. Objektivně asi kvalitní dílo, které mě ale neoslovilo.
PS: Po rozposlouchání Tenké červené linie, která se Nahým a mrtvým dost podobá, bohužel musím tady snížit hodnocení na 2. Tenká červená linie je proti tomuhle jako nebe a dudy. Taky se tam nic extra zásadního neděje a sleduje to pachtění jedné jednotky v tropické džungli, bezvýznamný drobečky v soukolí války, obyčejné kluky... ale ti kluci v Linii jsou normální lidi, milí i protivní, uvěřitelní, ne sebranka arogantních blbů jako vytažených odněkud ze středověkýho Vidlákova. Kluci, kteří vzpomínají na normální život, navazujou přátelství, srovnávají si v hlavě, že zabíjejí jiné lidské bytosti. Tak má vypadat dobrá válečná kniha. Ale protože ani Linii asi nedám pětku, tak prostě tady musím ubrat. Bohužel.
Nelze nedoporučit. Chce to trochu trpělivosti, ale stojí za to. Na konci jsem se trochu nemohla smířit s tím, že už příběh skončil.
Poslechl jsem si tuto knihu formou audia a musím přiznat, že k románu a válečnému tématu mám u této knihy mnoho výhrad. Spíše bych uvedl,že se jedná o psychologickou novelu. Mnoho postav, mnoho životních událostí a to vše zasazené do druhé světové války kdy USA bojují proti Japonsku o ostrov. Nemohu si pomoci,ale chybí v knize jakákoliv akčnost , více reálné historie i pohled autora na jednotlivé postavy. Je to hodně složitá kniha,kterou jen tak za den nepřečtete. V mém případě trvala audio kniha přes 20 hodin četby. Děj byl hodně zdlouhavý a chvílemi vůbec nešlo o válečnou tématiku. Nemyslím si, že by se této knize fanoušek druhé světové války a historii všeobecně hodně začetl. Tato kniha prostě není na plný počet hvězd. Omlouvám se autorovi,ale tohle nebyla dobrá kniha se vším všudy.I když některé pasáže měli charakter i hlavu a patu, tak celkový dojem je spíše neutrální než pozitivní.
Přečteno skoro do poloviny, ale odloženo. Právě to, co ostatní čtenáři vyzdvihují - "boční" příběhy jednotlivých vojáků - mě neskutečně nudily a kniha neměla spád. Čekal jsem více akce, popis bojů atd., ale tohle mě zklamalo.
Skvělá kniha!!! Opravdu to rozhodně není jen válečný román - důležitou a velkou roli tu hraje i rovina sociální, která odkrývá pohnutky a chování hlavních hrdinů. Délka ani určitá pomalost děje mi vůbec nevadila, dalo by se říct, že právě naopak - mohla jsem všechno vychutnat do detailu a závěrečná gradace tak měla následně větší efekt, který mě naprosto dostal... a tím, jak banálně to skončilo, byl dokonale podtrhnut celý příběh.
Tuto knihu řadím mezi nejlepší válečné romány, které jsem četl. Pokud pro mě první světová válka znamená hlavně Na západní frontě klid, pak pro mě druhá znamená Nazí a mrtví.
Knihu jsem četla na gymplu kvůli referátu z donucení. Ale dostala me. Cetla jsem ji se zatajeným dechem( v slovenčině). Mám ji ve slovenčině a nedávno jsem si ji pořídila i v češtině. Líbí se mi to realistické vykreslení ,bez nasládlých přídavků nebo konejšivých fráz. Je super.
Román přibližuje jednu z válečných operací 2. světové války na tichomořském ostrově. Průzkum do japonského týlu je zobrazen se všemi podobami války - nesmyslnost vojenských příkazů, degradace člověka, naturalismus válečných scén, narušená psychika vojáků, chaotičnost apod. Kniha Nazí a mrtví je podobenství o zmatenosti světa, o bezradnosti a bezmocnosti člověka.
Knihu jsem četl před lety. Kniha je velmi obsáhlá a upřímně řečeno jsem se trochu ztrácel v hlavních postavách. Kniha byla náročnější na čtení.
Konečně dočteno! Kniha, která mě opravdu nestrhla dějem, protože ten si už tolik nepamatuji, jako spíše jednotlivými situacemi. Ke knize jsem se dostala na doporučení přítelova táty, když jsem chtěla knížku, která nepobuřovala socialismus. A tady to je. Kapitalistická Amerika dostává těžce na zadek, když bojuje v Tichomoří na fiktivním ostrově s Japonci. Každá z postav je americkou společností nějak zkažena, a o tom se dozvídáme právě v kapitolách, které se nazývají Stroj času. Odhalí nitro každé důležité postavy. Můj nejoblíbenější je Goldstein, americký žid. Knihu jsem četla dlouho, musela jsem po kouskách, mezitím jsem četla jiné. A opravdu doporučuji. Psaná jako věrohodná výpověď, skoro až zpravodajské dílo.
Tohle pro mě bylo hodně náročné na čtení. Přes hodně zajímavý námět mě ta kniha nechytla. Spíš naopak. Vlastně mi hodně vadily retrospektivní skoky, které většinou padly do slibně se rozvíjejícího děje.
Nejspíš nejrealističtější válečný román, jaký jsem dosud četla. Syrové a velmi autentické. Díky obsáhlému rozsahu a detailní charakteristice jednotlivých postav se stanete snadno součástí děje. Není slabých míst, poslední třetina knihy je nejlepší.
Kniha se líbila a jsem ráda že mě její náročnost neodradila a dočetla jsem do konce. Velký počet postav mi nevadil. Díky nim zde bylo dobře vylíčeno jejich rozdílné vnímání války a odlišná fyzická a psychická odolnost každého člena roty. Nejvíce mě bavila část knihy, kdy je rota poslána na průzkum do vnitrozemí a zvlášť silně na mě zapůsobila pasáž, kdy se snažila část roty dostat na pobřeží umírajícího Wilsona.
Za mě 4*, jednu * dávám dolů, ze některé zdlouhavé pasáže jako například příliš podrobné životopisy všech postav, se spoustou nepodstatných detailů, které dle mého názoru až tolik k odhalení charakterů nepřispěly.
Už je tomu poměrně dlouho, kdy jsem nějakou knihu četl tak dlouho, a po jejím dočtení netušil, zda se mě oslovila či neoslovila. Jako by kniha měla dvě tváře. Ta jedna Vás uchvátí, ta odvrácená odradí. V knize se střídají pasáže, které Vás připoutají ke knize s těmi, u kterých jsem se doslova nutil k obrácení na další stranku.
Spíše než za válečný román, považoval bych knihu za psychologický román z vojenského prostředí. Proto všichni ti, kteří knihu uchopí v očekávání záplavy krve a hluku kulometné palby od první do poslední strany, budou nakonec asi zklamáni. Ne že by se jim boje nedostalo, ale hodně prostoru je věnováno vojákům samotným v jejich nejprostší podobě. Autor se snaží dokázat, že vojáci slavné Americké armády nebyli žádní hrdinové z plakátů, ale prostí, mnohdy průměrní lidé, kteří si ze svého civilního života přinášejí své mindráky, své sny, své nedokonalosti, své stesky, své touhy po něčem jiném.
A v tom možná může být v určitých pasážích kámen úrazu. V knize je mnoho postav, mnoho příběhů, mnoho myšlenek, mnoho rozdílných povah V tomto pelmelu lidského hemnžení jsem se s narůstajícím počtem stran začal ztácet. Právě pro tuto ztrátu kontinuity jsem s hlavními hrdiny nesžil do té míry, která by mě za jiných okolností ke knize připoutala.
Kvůli tomu se musím vráti úvodu svého komentáře. Kdybych kvůli výše uvedenému dal malé hodnocení, bylo by to vůči autorovi nespravedlivé, jelikož se nejedná tak o jeho chybu, jako spíše mou neschopnost udržet pozornost. Ale naopak, kdyby ubral pár postav a několik stran filozofování, směle bych hodnotil velkým počtem. Ale takto si v sobě odnáším pocity, které jsou na plný počet, současně mám na paměti pasáže, které mě čtenářsky neoslovily. Proto asi bude lepší pro tentokrát nehodnotit
Autentické
Je vidět, že autor ví o čem píše. Že tam byl. Forma odpovídá době, kdy román vznikl i věku autora. Velmi autentické a uvěřitelné. Občas jsem se ztrácel v osobách. Místy mě psychologické úvahy, které se honily hlavami jednotlivých hrdinů, nudily.
Na přebalu knihy "Žraloci a malé ryby" od Wolfganga Otta bylo napsáno, že je to skoro tak dobré jako "Nazí a mrtví", já si myslím opak. "Žraloci" se mi četli lépe a rád se k nim vracím. Uvidím, jestli si ještě někdy přečtu "Nazí a mrtví"...
Od Mailera jsem před lety četl Ducha Děvky a musím říct, že to byla nejtěžší kniha, kterou jsem zatím kdy přelouskal - dobrých 30% obsahu šlo úplně mimo mě (ať už přílišnou hloubkou filosofických úvah nebo neustálými narážkami na historické události, o kterých jsem neměl přehled). Nahé a mrtvé jsem proto i přes mnohá doporučení hodně dlouho odkládal. Když jsem se konečně odvážil knihu vzít do ruky, byl jsem příjemně překvapený - zřejmě je to dané tím, že tuhle knihu Mailer napsal ještě dost mladý, ale zkrátka se mi četla velice dobře a bez nejmenších zádrhelů.
Problém jsem však měl postupně čím dál víc s obsahem (a proto nedávám maximální hodnocení, i když je to velice dobrá kniha). Několikrát jsem se při čtení neubránil srovnávání s knihami Remarqua. Ty jsou vyloženě protiválečné - člověk sympatizuje s postavami, které jsou více méně nedobrovolně vrženy do válečné vřavy, v níž se umírá strašně snadno a rychle. Nazí a mrtví pro mě byli pravým opakem. Ač si vojáci dost vytrpí, v zásadě se dá říct, že o život jim až tolik nejde, počet úmrtí je na takovou knihu překvapivě nízký. Na druhou stranu s nimi prostě přes veškerou snahu nejde sympatizovat, všichni vojáci mají strašně moc psychických problémů a charakterových vad a já měl při čtení pocit, že ta válka s tím vlastně až tak moc nesouvisí. Ostatně Mailer každou chvíli přerušuje vyprávění stručným životopisem každé důležité postavy a už z těhle medailonků si člověk vytvoří dojem, že tam byli úplně všichni psychicky dost narušení celý život. Stejný problém jsem měl i s postavami v Duchovi Děvky, takže si říkám, že Mailer asi nebyl zrovna dvakrát šťastný člověk, jestli se na všechny lidi díval skrz takhle negativní sklo...
Hodně momentů, popisů a úvah v Nahých a mrtvých je ovšem naprosto skvělých a například kontrast mezi útrapami frontových vojáků a znuděností důstojníků, kteří jsou naprosto odtrženi od bojové reality a vojáky doslova berou jako čísla, byl obzvlášť silný.
Nikdy bych nevěřila že mě taková knížka zaujme, ale přečetla jsem ji skoro jedním dechem. Některé pasáže byly méně zábavné než jiné a začátek byl složitý, ale jsem ráda že jsem si takovou knihu přečetla.
Knihu, kterou jen tak rychle nepřečtete, v podstatě jsem ji četla celé léto....brala jsem to jako výzvu se dobrat do konce :-). A podařilo se!
Ze začátku to bylo těžké pochopit a zorientovat se ...moc jmen, mění se děj, spouta věcí se vysvětluje,...
Až jsem se prokousala několika desítkami stran(možná stovkami :), tak se mi kniha líbila. A v konečném důsledku jsem vlastně ráda, že jsem ji přečetla.
Mít to o pár desítek stránek méně dám i čtyři hvězdy, takto "jenom" tři.
Takhle to vypadá, když se někdo války doopravdy zůčastnil a pak o ní a lidech v ní napsal. Nepřikrášlená ubíjející nuda, útrapy přesunů a nervy nadranc v krátkých úsecích samotného boje.
Takhle to vypadá, když jste s nějakými lidmi 24 hodin denně po několik let, znáte se skrz na skrz, lezete si na nervy a současně jste už tak nějak ze zvyku přáteli. Dobrou půlku tohohle opusu tvoří příběhy ve kterých nahlédneme do životů jednotlivých vojínů, četařů, poručíka a generála doma v USA (zejména pohled na důstojnické charaktery a jejich vliv na samotné odvíjení děje pro mě byl asi největším přínosem knihy), polovina druhá se pak mezi jednotlivými příběhy odvíjí jako putování napříč smyšleným ostrovem v Tichomoří, který mají vojáci za úkol dobýt. Mailer umí bez diskuze psát, popisy jsou živé, detailní a vy byste podle nich dokázali nakreslit mapu ( já to pro vlastní lepší orientaci i udělal:), Mailer je ale především skvělý psycholog, dokáže napsat postavy, které navzdory jediné poutající osobě autora opravdu různorodě působí. S rozuzlením, či snad s rozpuštěním mě pak zahalil postupně sílícím dojmem civilně suché, ničím uměle nepřihřihřívané frašky. Kniha je to skvělá a komplexnější pohled na válku asi nedostanete, ale určitě nesedne každému. Za mě průměrných 5*****
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) prvotina zfilmováno ostrovy americká literatura válka v Tichomoří americká armádaAutorovy další knížky
| 1986 |  Nazí a mrtví |
| 1992 | Katova píseň |
| 1990 |  Americký sen |
| 2005 | Duch děvky I. |
| 2010 | Duch děvky |
Ano, skutečně hodně dlouhá kniha. Ne, není to klasický válečný román. Válka jsou jenom kulisy, postav je hodně a dost se o nich taky dozvíme. Ano, druhá půlka knihy je záživnější. Osobnosti hrdinů jsou odhaleny beze zbytku a do hloubky. Vynikající.