Ne, nestěžuji si
František Janouch
Kniha s podtitulem Malá normalizační mozaika je výmluvným připomenutím absurdní i tragické „normalizace“, která před čtyřiceti lety následovala vstup „bratrských“ vojsk Varšavské smlouvy na území Československa. Kniha líčí, jak se poměry v okupované zemi mění, jak ve vědeckých institucích získává politická poslušnost vrch nad odborností, jak servilita k nové, okupanty dosazené moci, vítězí nad svobodným myšlením a slušností. Dokumentuje, jak jsou lidé v atmosféře všeovládajícího strachu stíháni pro své názory, jak bují absurdita i zvůle, jak jsou autorovi přátelé zatýkáni a vězněni, jak on sám je vyslýchán i odposloucháván. Janouch zaznamenává společenské události i vlastní zážitky s odstupem i nadhledem, bez zášti či ublíženosti, často s nadlehčující ironií a humorem.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
2010 | Na smutek není čas |
2008 | Ne, nestěžuji si |
2011 | Jak jste tak mohli žít? |
1966 | S občanským průkazem na střechu světa |
1994 | Případ Andrej Sacharov |
Možná se to ani nestalo, možná to ani není pravda, … . Ale stalo ! Dobře si pamatuji na tehdejší normalizaci. Sice jsem byl mladý, ale poslouchal jsem zahraniční vysílání, znal několik lidí zbavených zaměstnání, kolik mých přátel uteklo s rodiči přes Jugoslávii a byl jim zabavený majetek a jejich příbuzní různě perzekuováni. Emigrace známých osobností a následné stažení z médií a knihoven. A pan František Janouch je jeden z těch, co nemlčeli.