Nebe mi pokrývkou a země polštářem
Li Po
Výbor z celoživotního díla jednoho z největších představitelů staré čínské poezie, příslušníka z období tchangské dynastie.
Přidat komentář
Poprvé jsem je četla už v pubertě a byly to jedny z prvních básní, které mě nějak oslovily. Krom toho jsem četla už jen antickou poezii, ostatní mě tak nějak nechytá... A říkám si, že bych se k básním Li Poa vrátit...
Čítané pred rokmi rokúcimi. No pamätám si, že to boli prvé básne, ktoré ma oslovili. Dovtedy som sa domnievala, že s poéziou kamarátka nikdy nebudem. Li Po sa mi však dostal pod kožu. Mala by som si ich prečítať opäť...
Víno, starí priatelia, krásy prírody, pominuteľnosť všetkého a clivota za ženou. Kniha je dosť útla, takže ju prečítate za chvíľu, no jej básne vo vás ešte budú doznievať pekne dlho.
Autorovy další knížky
2009 | V záři měsíce |
2018 | Měsíc nad průsmykem |
1999 | Nebe mi pokrývkou a země polštářem |
1978 | Večné písmená |
1942 | Li Po |
“Jíní podzimu, bělostné jak nefrit,
zeleň pokrylo v rozlehlých zahradách.
Zamyšleně se procházím,
když náhle mě napadá,
jak záhy letos přišel chlad
a je mi líto,
že zase další rok spěje ke konci.
Pozemský život není víc
než mihnutí ptáka
před našima očima.
Ale proč nad tím
bychom měli lkát?
Jenom král Ťing
nad prchavým žitím
pošetile truchlil
na Buvolí hoře.
Tolik mě skličuje,
že nikdy a ničeho nemá člověk dost.
Vzpomínám na vladaře,
co sotva stát Lung si podmanil,
k zemi Šu chtivě upřel zrak.
Lidské srdce toku se podobá,
který se valí klikatým řečištěm.
Déle než do sta let
jen zřídka můžem žít.
Proto se snažme noc co noc svíce zažehnout
a den tak prodloužit.
Čínská poezie Li-pa společně s poučným doslovem mě příjemně překvapila. Básně, ačkoli je jejich vznik datován do let 618-906, jsou svěží, srozumitelné, krásné a při čtení chytí za srdce