Nebe nad Jemenem
Tomáš Šebek
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/442705/bmid_nebe-nad-jemenem-ooN-442705.jpg
4
411
411
Odjet jako chirurg na misi s Lékaři bez hranic neznamená jen vracet vyhřezlá střeva zpátky do břicha. I přes každodenní hřmění střelby, všudypřítomnou hrozbu cholery, operace těžce postřelených dětí a nedostatek spánku se Tomáš Šebek na své jemenské misi snaží pozorovat běžný život, který se skrývá pod tímto válečným závojem. Jak se žije muslimským lékařkám? Jaké lidské příběhy se ukrývají za tvářemi pacientů a co o nás prozrazují naše jména? To vše popisuje Tomáš Šebek ve své nejnovější knize z místa současné největší humanitární katastrofy na světě, ale zároveň mu nechybí smysl pro humor a nadsázku.... celý text
Přidat komentář
Moc dobrá kniha. Chvilku mi sice trvalo zvyknout si na autorův styl, ale pak mne zcela pohltil. Tomáš Šebek si na nic nehraje, píše, co cítí a vidí. Je opravdu dobrý, umí své zážitky předat.
Zpočátku jsem si nebyla jistá, líbí/nelíbí, dočtu/nedočtu..nakonec jsem si ale na Tomášův styl zvykla, do knihy se začetla a oceňuji přdevším to, že si na nic nehraje, píše to, co zažil, tak, jak to bylo, "na tvrdo" bez ubrousku před ústy :)
Kniha mě chytla hned od začátku. Velice přirozeně a otevřeně popisuje práci lékařů bez hranic v oblastech, kam se jen tak někdo nevydá. Taky ukazuje střípky života tamních obyvatel a díky fotkám je to celé hodně autentické. Knize (a určitě ani autorovi) nechybí humor, nadhled a navíc trocha filozofie. Tomáš Šebek má srdce na správném místě a energie na rozdávání.
Tomáše Šebka hrozně ráda sleduju na Facebooku. Líbí se mi jeho projekty, styl jeho projevu... jsem ráda, že v rámci výzvy jsem se dokopala k tomu, abych si konečně i začala číst jeho knihy. Pro někoho může být Tomášovo vyprávění zmatečné, pro mě je naopak tím zajímavější. Příběh fungování Lékařů bez hranic na misích je velmi inspirující a nikdy není dost knih, které nám připomínají, že je jedno, jestli je člověk bílý, černý nebo červený, Slovák nebo Ukrajinec.V první řadě je to člověk, se vším dobrým i špatným, co by to mohlo přinést a největší rozdíly si nosíme ve svých hlavách v podobě hromady zbytečných předsudků, které zbytečně komplikují pohled na svět.
PS: kvituji přidání nádherných fotek z mise, které příběhům přinesly další rozměr.
Upřímné, otevřené, autentické, syrové. Má to prostě všechno. Zasmějete se, naštvete se, pobrečíte si. Vyprávění, které má koule. A Tomáš Šebek je fakt borec a cením ho. Je to první knížka, kterou čtu. Určitě si musím přečíst ty ostatní předtím. Dostala mě. Doporučuji. Člověka nutí uvažovat, přehodnocovat, respektovat.
Další úžasný zážitek, Tomáš svými knihami zprostředkovává svůj pobyt na misi tak osobitou a neotřelou formou, že máte vždycky ten pocit, jako byste tam byli s ním. Stylisticky uhlazenější a ještě lépe se čte než africká zima a fotky jsou víc k textu. Hodně mě baví, jak vysvětluje práci Lékařů bez hranic a jeho typický sebeironický humor. Dobrých 5 hvězdiček! (Listopad 1104)
Chaotický styl vyprávění, nezačetla jsem se. Mnohem více doporučuji Tichý dech od Jana Trachty - také lékaře bez hranic
Moje první a určitě ne poslední kniha od Tomáše Šebka. Psaná stylem co na srdci to na papíře. Upřímný, naturalistický popis válkou postiženého Jemenu a vhled do práce chirurga, před kterou jednoduše smekám.
Další čtivá kniha z pera Tomáše Šebka, plná hezkých fotografií. Mám jeho knihy ráda, vždycky donutí člověka se zamyslet, že i když nadáváme na cokoliv v našich životech, stále můžeme být rádi, že žijeme právě tam, kde žijeme a je nám vlastně dobře :-)
Obsahově opět velice silná kniha, zejména pasáže s nemocnými dětmi mě také silně zasáhly. Válka do moderního světa nepatří, buďme rádi, že žijeme, kde žijeme, i když to asi nikde není ideální.
Moje první kniha od T.Šebka z jeho dosavadní tvorby. Přečetla jsem se zájmem, ale když srovnám s knihou J.Trachty , která je také o práci Lékařů bez hranic, tak Tichý dech se mi líbil víc.
Prostě skvělé jako knihy předtím. Musíte si zvyknout na styl psaní, ale nesmí vás to odradit! :)
Tato kniha byla od pana doktora Šebka má první. Ze začátku jsem si musela hodně zvyknout na jeho styl psaní. A když jsem si zvykla, knihu jsem si zamilovala a četla jedním dechem. Je úžasné, jak Doktoři bez hranic neohroženě a odhodlaně pomáhají tam, kde je to skutečně potřeba, v zemích, o jejichž válečných a životu nebezpečných podmínkách jsme my všichni ostatní slyšeli akorát z večerních zpráv. Děkuji!
Ten chlap nemel byt lekar ale spisovatel! I kdyz, no, takhle asi zachrani trosku vic zivotu:-) me zachranil dva dny dovolene neskutecne zabavnym ctenim. Melo to vsechno: informace, vhled do veci co neznam, humor, spad, emoce, skoro slza ukapla. Vyborna prace!
I když mě Mise Afgánistán a Africká zima velmi zaujaly, do v pořadí třetího Tomáše Šebka se mi už moc nechtělo. Měla jsem pocit, že válečné chirurgii a Lékařům bez hranic už dobře rozumím a že mi autor už nemůže přinést moc nového. Jenže jsem se spletla. Šebek se od minulé knihy změnil. Jednak velmi omezil vulgarismy (v minulých knihách mi nijak nevadily, brala jsem je jako součást jeho stylu a jako odraz drsného světa válečné chirurgie) a tím vcelku překvapivě autor získal punc životní vyzrálosti, nadhledu a veliké opravdovosti. Druhou velkou změnou je omezené líčení chirurgických výkonů (byť byly podané zajímavě i pro nelékaře), čímž vznikl větší prostor pro myšlenky, které mě velmi zaujaly. Jednoduchý popis válečné situace v Jemenu, prudkého zhoršení životních podmínek, které válku provází, střetu předpokladů českého lékaře vůči jemenským ženám - muslimským lékařkám s jejich vlastním pohledem na svou životně-pracovní situaci, kapitola, v níž autor ukazuje příčiny toho, proč chirurgy nálepkujeme jako arogantní neurvalce, to všechno a mnoho dalších byla místa, nad kterými jsem musela knihu odložit a jít si je srovnat se svými životními postoji. Leitmotiv knihy - děti do války nepatří - mě hluboce dojal. Příběh omylem téměř smrtelně postřeleného chlapce draka Dhana sice díky Lékařům bez hranic dopadl dobře, ale kolik dětí -bezejmenných válčených obětí takové štěstí nemá?
"Můžeme očkávat válku. Váku, která k nám přivádí skoro až v polovině případů dětské pacietny. Válku, které nerozumím, protože i pro místní je občas nepochopitelná. Válku třetího tisíciletí, která se vede konvenčními zbraněmi na vrcholu technologické revoluce tak pitomě, že stále ještě nevynechává alespoň dětské oběti. Děti do války nepatří! Děti máme všude na světě chránit před hloupostí nás dospělých. Nemáme je trápit válkou. Máme je v dobrém "trápit" dostatečným vzděláním a vytvářet jim pro to bezpečný svět."
Autorovy další knížky
| 2015 |  Mise Afghánistán |
| 2017 | Africká zima: V Jižním Súdánu s Lékaři bez hranic |
| 2019 | Nebe nad Jemenem |
| 2013 | Mise Haiti: 5 měsíců s Lékaři bez hranic |
| 2024 | Objektivní nález: Moje nejtěžší mise |
Nebe nad Jemenem je pro mě jednou z těch knih, u kterých si říkáte, že si ji musíte přečíst, ale nikdy se k tomu nedostanete. Samozřejmě pokud se Vám čirou náhodou nehodí do knižní výzvy.
V první řadě bych chtěla uvést, že zřejmě nejsem cílovou skupinou, a to z jednoho prostého důvodu: dělá se mi špatně. Z krve. I z měření pulzu. Ze všeho.
Bohužel si tak neužiji ani pro někoho zajímavé popisy lékařských zákroků ani fotky ze sálů, nebo různých zranění. Špatně se mi dělá i u fotek usmívajících se zabandážovaných dětí. Prostě to nedávám.
Pan Šebek pro mě může být zajímavá osobnost, můžu ho obdivovat jako člověka, může mi být sympatický. Leč ani jeho styl psaní, ani jeho literární počiny nejsou pro mě. Bohužel.