Nebe nezná vyvolených
Erich Maria Remarque (p)
Remarque zde nepíše o válce, ale o poválečném období. Automobilový závodník potkává v sanatoriu dívku, která se zde léčí na TBC. Když odjíždí, dívka se rozhodne odjet s ním, protože už nevěří, že by se vyléčila a chce si užít poslední dny svého života. Knížka se zabývá otázkou života a smrti. Hlavní otázka je, jestli má člověk dlouho žít, ale přitom si nic se života neužije a nebo i pro chvilku štěstí zemřít...?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1969 , Naše vojskoOriginální název:
Der Himmel kennt keine Günstlinge, 1961
více info...
Přidat komentář
Já teda nebyla zklamaná. Četlo se to velmi lehce a konec mě opravdu překvapil, snad jen, že hlavní hrdinka mi byla opravdu něčím nepříjemná, ale knize to nic neubralo. :)
Umírající aristokratka která má tolik peněz, že si své poslední dny může žít jako prase v žitě a automobilový závodník, který ji miluje za její dlouhosáhlé duchaplné projevy. Moc omáčky a hlubokých myšlenek. Nedokázala jsem se vžít do hlavních postav. Sic jsem to přelouskala za jeden den,ale jen protože jsem čekala na postelovou scénu.....Konec mě nijak nepřekvapil.Ani svatba.. ani sex.
Stránky téhle knihy jsou plné mých slz! Vžila jsme se do příběhu a žila s hrdiny. ÚŽASNÉ!
O lásce dvou zcela odlišných lidí, kteří tak nějak mají pořád za sebou smrt i když každý z jiného důvodu. Konec jsem nečekala.
Skvělá...brečela jsem u ní a posmrkala asi 8 kapesníků...jako u většiny Remarquových děl.
Jedna z mála knih "povinné středoškolské četby", na kterou ráda vzpomínám i po letech.
Moje nejoblíbenější knížka. Hodně mě donutila přemýšlet nad životem a nad tím jak rychle může skončit...
Příběh o závodníkovi a jeho lásce k nemocné Lillian mě na konci opravdu vehnal do očí slzy. Moc krásná knížka.
Autorovy další knížky
1967 | Na západní frontě klid |
1962 | Tři kamarádi |
1969 | Jiskra života |
2006 | Čas žít, čas umírat |
2005 | Cesta zpátky |
Knížka mě nijak moc nenadchla, konec jsem tak nějak čekala.