Nebe nezná vyvolených
Erich Maria Remarque (p)
V malém sanatoriu vysoko ve švýcarských horách svede náhoda dohromady dva hráče se smrtí – křehkou, krásnou, ale nevyléčitelně nemocnou dívku Lillian a stárnoucího automobilového závodníka Clerfayta, který přijel navštívit přítele. Lillian odmítá pomalé umírání pod přísným lékařským dozorem, a tak přijme Clerfaytovu nepříliš vážně míněnou nabídku a hluchá k varování odborníků i přátel opouští sanatorium a odjíždí s novým známým do Paříže. Nehodlá promarnit už ani vteřinu ze života, který jí ještě zbývá. Milostné vzplanutí, jež mezi Lillian a Clerfaytem vzniká, nemá minulost ani budoucnost, je to láska ve stylu carpe diem, odměřená časem od závodu k závodu, od jednoho chrlení krve k druhému. Zpočátku celkem nezávazný vztah se však náhle začne komplikovat…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , Ikar (ČR)Originální název:
Der Himmel kennt keine Günstlinge, 1961
více info...
Přidat komentář
Delší chvíli jsem se chystala tuto knihu přečíst. Konečně jsem se k ní dostala a bohužel mě moc nenadchla. Zatím nejslabší, co jsem četla od Remarque. Konec jsem tak trochu předpokládala.
Tak tato kniha mě celkem zklamala. Příběh nezajímavý a konec knihy mě naštval. Jedna z těch slabších knih od E.M.R.
Osud a život. Na to v jaké době se příběh nachází je překvapivě poutavý. Remarque mě nemůže nikdy zklamat :)
Toto dílo zachycuje období mezi válkami. Mladá dívka, která se léčí na tbc, odjíždí s mladým mužem ze sanatoria, protože tuší, že její dny na tomto světě jsou už sečteny. Chtěla by si své poslední dny užít. Její touha po životě je obrovská, ale smrtelná choroba dává o sobě vědět stále urputněji....Nádherná kniha o životě a smrti a obrovské touze žít, která s sebou nese poselství, abychom si svého života vážili a každý den si naplno užívali.
Ráda se k ní vracím a vždy mi tečou slzy jako hrachy jako bych to četla poprvé.
Nikdy nevíme kolik času máme a tak je nutné se zamyslet nad tím, aby ho člověk nestrávil cestou "z Brescie do Brescie"............Krásná a smutná kniha zároveň. Remarque mě opět nezklamal.
(2/17)
Kniha přečtena za 12 hodin, úchvatná, skvělá. Asi jediná kniha, kdy jsem po konci slzel, jakoby mi někdo vyrval kus mého já a odhodil ho. Tento pocit stále přetrvává.
Přečetla jsem ji za dva dny, asi i proto, že zbožňuji hory a Švýcarsko... a Itálii a auta :). V Paříži jsem nebyla. Líbí se mi spousta detailů, závěr jsem čekala opačně, takže se mi líbí, že mě to neutvrdilo v předvídatelnosti. Na jednu stranu by člověk řekl, jednoduchý příběh, ale já za tím vidím hodně a je to k zamyšlení... Je to spíš oslava života než popis umírajících a to je dobře.
Zvláštní kniha. Líbí se mi, i když je prakticky bez výrazného děje. Je v ní spousta zajímavých zkušeností. A konec mě opravdu naštval. Cítila jsem se podvedená, zrazená a jako bych přišla o někoho blízkého.
Skvěle napsaný příběh, který místy dokáže citově zasáhnout. Některé pasáže člověku naznačují, co je v životě důležité, a že život je jen jeden, proto je třeba si ho řádně užít podle svého.
"Blázen jeden, pomyslela si. Tohle dítě, které nedospělo! Lehkomyslnost není odvaha. Znovu havaruje. Co vědí tihle všichni lehkomyslní zdraví lidé o smrti? Ti tam nahoře v horách, pro které je každé vybojované nadechnutí darem, ti to vědí."
Opravdu miluju Remarqua. Tuto knihu jsem četla před 15 lety a stala se mou třetí jeho nejoblíbenější. Sáhla jsem po ní zcela náhodně byvši o Vánocích na chalupě u mých rodičů. Tentokrát mi přišla konfrontace dvou lidí, kteří jsou na prahu smrti (tuberkulózní dívka a riskantně jezdící automobilový závodník) poněkud prvoplánové a plané.
I když se řídím pravidlem: ,,Nesuď knihu podle obalu" tady se mi do toho moc nechtělo, byl to můj výběr z povinné četby, ke které má snad každý člověk trochu vrozeného odporu. I když je možná milovník knih :D. Musím, ale říct, že mě kniha mile překvapila, děj nikde nevázl a uměl překvapit, takže za mě super :D Klasický i neklasický román. Rozhodně doporučuji!
Štítky knihy
láska 20. století Paříž Itálie smrtelné choroby tuberkulóza sanatorium, ozdravovna
Autorovy další knížky
1967 | Na západní frontě klid |
1962 | Tři kamarádi |
1969 | Jiskra života |
2006 | Čas žít, čas umírat |
2005 | Cesta zpátky |
Postrádá obvyklou sílu Remarquových knih, přesto ale výborné dílo. Snad jen konec trochu moc useknutý - možná účel. Proti zápletce žádné námitky.