Nebe nezná vyvolených
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/407/bmid_nebe-nezna-vyvolenych-OCu-407.jpg
4
2471
2471
V malém sanatoriu vysoko ve švýcarských horách svede náhoda dohromady dva hráče se smrtí - křehkou, krásnou, avšak nevyléčitelně nemocnou dívku Lillian a stárnoucího automobilového závodníka Clerfayta, který přijel navštívit přítele. Lillian, jež odmítá pomalé umírání pod lékařským dohledem, přijme Clerfaytovu nepříliš vážně míněnou nabídku a hluchá k varování odborníků i přátel opouští sanatorium a odjíždí s novým známým do Paříže. Nehodlá promarnit ani vteřinu. Láska, která mezi Lillian a Clerfaytem vzniká, je bez minulosti a budoucnosti, je to láska ve stylu carpe diem odměřená časem od závodu k závodu a od jednoho chrlení krve k druhému. Zpočátku celkem nezávazný vztah se však náhle začne komplikovat…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , Ikar (ČR)Originální název:
Der Himmel kennt keine Günstlinge, 1961
více info...
Přidat komentář
Nádherný příběh se stejně nádherným zpracováním! Remarque psal neskutečně procítěně, což na jeho dílech oceňuju nejvíc. Při četbě si člověk uvědomí, jak moc cenný je život, zdraví, čas, a že bychom si toho všeho měli užívat, dokud můžeme. Jedná se o hluboce lidský román doplněný o filozofické myšlenky, které budou vždy aktuální - otázky života a smrti, zdraví a nemoci, naděje a beznaděje, radosti a smutku...
"Člověk nedělá vždycky, co je správné. (...) Dokonce ani když to ví. V tom někdy bývá kouzlo života."
"Žárlivost přece nezačíná člověkem a taky jím nekončí. Začíná vzduchem, který milovaný člověk dýchá, a nikdy nekončí. Ani smrtí druhého."
"Naším neštěstím je, že věříme, že máme právo na život. Ale nemáme je. Když tohle člověk pochopí, opravdu pochopí, pak mnoho hořkého medu rázem zesládne."
Ona před smrtí utíká. On s ní hazarduje na závodní dráze. Příběh o životě, smrti a jiných záležitostech.
Po desítkách let opět návrat ke klasice.
Nádherně napsaná kniha s pravdivým příběhem, hluboké zamyšlení nad životem a jeho naplněním.
Krásná kniha, je čtivá a přitom tak smutná, nutí vás zafilozofovat si nad životem který žijeme jako by to byla samozřejmost, a přitom si neuvědomujeme, nebo si nechceme uvědomit, že každým prožitým dnem jsme blíž Smrti.
Četla jsem před lety a teď si to pustila v audio verzi. Je to promyšlený příběh mezi mužem a ženou. O co v životě člověk může přijít, to bohužel každý na to přijde, až když se blíží konec života. Přesto člověk bojuje do poslední chvíle a chce dosáhnout něčeho, co ho v skrytu duše naplní.
Příběh je vystavěn především na dialozích a to zejména mezi mužem a ženou. Muž smrt vzývá, žena se jí snaží utéci. Přestože je příběh značně předvídatelný a také dost podobný jiné knize téhož autora: „Tři kamarádi “, nutí k zamyšlení a chytne za srdce. Myslím si, že tento příběh musí každého donutit zamyslet se nad svým vlastním životem. A to je asi tím největším oceněním jakého může spisovatel dosáhnout. Audioknihu kterou načetl pan David Novotný, mohu jenom vřele doporučit.
Jedna z prvních knih, kterou jsem si od Remarqua přečetl. Kniha se zabývá tématem smrti a života; co je lepší trpět celý život, tím, že víte, že co nejdříve zemřete na tehdy nevyléčitelnou chorobu a nebo žíti plnohodnotný život bez nemoci? Právě touto myšlenkou se v této knize snaží Remarque zabývat. Kniha mne oslovila nejen zajímavým obsahem, ale i samotným názvem (Nebe nezná vyvolených) k zamyšlení.
Kontrast ženy, která ví, že umře a nemůže s tím nic dělat a muže, který se svým životem hazarduje dobrovolně. Na Remarquea vlastně neobvyklá kniha, ale velmi silná.
Maturitní četba, která se jako jediná snad dala opravdu hltan. Krásný příběh se smutným koncem, ale co jiného od Remarqua čekat. Každopádně pokud někdo hledá, co by doplnil právě do maturitního seznamu, toto je správná volba!
Remarque opět nezklamal. Věrohodně popsané myšlenky hlavních hrdinů. Projevy skutečných citů a zároveň krutá realita života. Román napsaný po druhé světové válce, ale dialogy postav jsou aktuální dodnes. Některé motivy a prvky z děl autorovy tvorby se tu opět objevují, ale to vůbec není na škodu. Prostě krásné dílo, na které budu určitě nějakou dobu vzpomínat.
Po x letech opět přečtena kniha od Remarquea a je to velmi silné deja vu, pocit návratu do známých vod, typický styl, typické prostředí (jen mi tam chyběl calvados :D ). Jinak bych to uzavřela slovy Lilian, velmi krutá ironie života...
Kniha, která Vás donutí přemýšlet nad životem a nad tím, jak rychle může skončit. Je to kniha o umírání a touze žít. Velice křehký příběh o překotnosti lidské duše, která je za každých okolností nepokojná.
Nemůžu napsat, že bych knihu přečetla jedním dechem, ale i tak mě bavila, krásně je popsaný rozdíl v přemýšlení člověka, který ví, že ho čeká smrt a tím, který si to nepřipouští. Závěr to završil na pět hvězd.
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Krásná, smutná, poetická klasika o pohledu na život od člověka, kterému už moc času nezbývá. Po jejím přečtení ve vás zůstane melancholický pocit a pravděpodobně si ji budete dlouho pamatovat, to se o většině knih říct nedá.