Nebe nezná vyvolených
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44369/nebe-nezna-vyvolenych-44369.jpg
4
2472
2472
V malém sanatoriu vysoko ve švýcarských horách svede náhoda dohromady dva hráče se smrtí – křehkou, krásnou, ale nevyléčitelně nemocnou dívku Lillian a stárnoucího automobilového závodníka Clerfayta, který přijel navštívit přítele. Lillian odmítá pomalé umírání pod přísným lékařským dozorem, a tak přijme Clerfaytovu nepříliš vážně míněnou nabídku a hluchá k varování odborníků i přátel opouští sanatorium a odjíždí s novým známým do Paříže. Nehodlá promarnit už ani vteřinu ze života, který jí ještě zbývá. Milostné vzplanutí, jež mezi Lillian a Clerfaytem vzniká, nemá minulost ani budoucnost, je to láska ve stylu carpe diem, odměřená časem od závodu k závodu, od jednoho chrlení krve k druhému. Zpočátku celkem nezávazný vztah se však náhle začne komplikovat…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , Ikar (ČR)Originální název:
Der Himmel kennt keine Günstlinge, 1961
více info...
Přidat komentář
Audio ČRo: Velmi líbivý román. Je faktem, že kdybych ho měl číst, asi by mě nebavil. Dost udělal hudební podkres.
Využila jsem poslechu na ČRo a udělala jsem dobře. Přednes Igora Bareše byl skvostný a lahodný pro mé uši. Vrátila jsem se do maturitní četby, vnímala už vyzrále. Remarque - pro mě nostalgická romantika, odvažná, feministická i vamp hrdinka. I na mě zavál Kouzelný vrch. Líbilo se mi to smutné dobrodrůžo.
Četla jsem již podruhé a to s rozestupem 25 let. A pořád mě to dokáže dostat ten smutek a "beznaděj válečné genetace".
A vlastně jsem došla opět ke stejnému závěru, že je lepší ten život prožít, než ho jej jen tak přežívat.
Remarque patřil k mým nejoblíbenějším spisovatelům v době střední školy. Určitě bych tuto knihu v tom věku ocenila víc než teď. Mrzelo mě, že děj i konec byl příliš předvídatelný. Přesto je to kniha, která stojí za přečtení.
Dojemný příběh dvou náhodně se setkajicich lidí, kteří si nesou v srdci bolest. Smutné, úchvatně napsané.
Na ČRo2 byla četba na pokačování této knihy. Z knihovny jsem vytáhl brožované prvé vydání, po více než 50 letech, rozevřel stránky a sledoval text. V četbě bylo mnohé vynecháno, stopnul jsem a slova, věty, odstavce a mnohdy i celé stránky jsem dočítal.
Již v prvé polovině jsem zjistil, jak velký rozdíl je číst tento příběh života, lásky a smrti ve 20 a nyní (75). Tenkrát jsem byl plný nadějí, očekávání i naivity, dnes po krásně i smolně prožitých letech chápu příběh Lillian a Clerfayta mnohen hlouběji. V mládí byla smrt něco obávaného, ale vzdáleného, o čem nebylo nutné uvažovat, vévodila láska. Dnes, když je konec v dohlednu a láska odešla, již smrt není obávaná, ale přirozená.
Poslouchala jsem jako audio, bylo to velmi zajímavé, knížka o životě, o touze žít a o smrti, knížka s přesahem. Myslím, že v mysli semnou zůstane dlouhou dobu.
(SPOILER) Krásná, dojemná knížka zabývajíci se otázkami života a smrti. Vážně nemocná dívka Lillian odejde z horského sanatoria s automobilovým závodníkem Clerfaytem. Jejich láska nemá dlouhé trvání, Clerfayt se zabije při závodu a nedlouho po něm umírá i Lillian na TBC. Doporučuji.
"Mít odvahu je něco jiného než nemít strach.
To první je vědomí nebezpečí, to druhé je nevědomí."
Krásná kniha
Je to starší text, běkteré slovní obraty jsou zkrátka "ojeté" řečeno slovy jedné z postav knihy, ale jinak je to skvostné.
O touze žít, nejen přežívat a čekat na smrt. A tak by to měl mít každý.
Přemítání nad životem a smrtí, nad tím, co je v životě opravdu důležité, jak neztratit a nepromarnit ani jediný den - otázky, které člověk většinou vůbec neřeší, pokud si myslí, že má ještě spoustu času, než ho navštíví Dáma s kosou. Naopak člověk, který ví, že už mu moc času nezbývá, se snaží žít naplno a urvat co nejvíce z toho krásného, co život nabízí. Dojemná kniha s hlubokým a tíživým tématem - je mi smutno.
Nevyléčitelně nemocná dívka Lillian už nechce jenom přežívat ale žít, proto se rozhodne, navzdory varování lékařů a přátel, opustit uzavřené sanatorium v horách spolu s náhodným návštěvníkem Clerfaytem. Ten, unavený životem a prožitou válkou, žije ze dne na den jako automobilový závodník. Jejich společné putování mezi hotely a závody přeroste v lásku, která ale nemůže mít dlouhého trvání.
Sladkobolný příběh dvou lidí a životem na hraně, u každého z jiné příčiny. Na konci si řeknete, že vlastně nebe opravdu nezná vyvolených.
Doporučuji. Aktuálně jako audio kniha na ČRo.
(SPOILER)
Úplně jiná kniha od E.M.Remarqua, jako slečna školou povinná jsem viděla zfilmováno - Bobby Deerfield.
Ačkoli je Lillian blízko smrti - má tuberkulózu, snaží se konec svého života prožít naplno po boku silničního závodníka........ten však umírá při svém posledním závodě.......jak je ten život zvláštně komplikovaný.
Knihu doporučuji.
Vrátila jsem se ke knize po 30 letech a vyslechla jako audioknihu. A pochopila jsem, jak důležité je číst v - nácti. Protože to okouzlení, opojení , souznění a nadšení se v pozdějším věku už nezopakuje. Kniha ale určitě neztrácí na svém půvabu.
Příběh o milostném vzplanutí mezi Lillian, která má přes své smrtelné onemocnění obrovskou touhu žít, a Clerfaytem, který je sice zdravý, avšak pravidelně svůj život vydává všanc při automobilových závodech.
Pracuje se zde s tématem života a jeho pomíjivosti, nevyhnutelnosti smrti... Určitě je pozoruhodné a trochu ironické, jak Lillian, která se na začátku knihy rozhodne žít, jako by nebylo zítřka, v jednom momentu při sledování závodícího Clerfayta kroutí hlavou nad skutečností, že on a ostatní závodníci tak lehkomyslně hazardují se životem, a Clerfayt, pro něhož samotného byla vždy charakteristická přelétavost a frivolnost, dostává pocit, že Lillian jeho způsob života jaksi překonvertovala do podoby, kterou není možné dlouhodobě provozovat.
Kniha je naplněná zajímavými myšlenkami o životě, jeho vlastnostech, kladech, záporech... Pro Remarqua poněkud netypické dílo, poněvadž téma války je zde zmiňováno opravdu jen okrajově, ovšem velmi čtivé a podněcující k hlubokému zamyšlení.
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Poslech ČRo. Doma v knihovně několik knih od Remarque, bohužel dodnes žádná pokořená. Knihu jsem si pouštěla nejméně 3x a pořád v ní nacházela něco, co mě přimělo popřemýšlet. Téma bylo velice dobře zvolené - polemika o křehkosti života v podání těžce nemocné mladé ženy. Po přečtení jsem měla chuť si koupit nějaké drahé šaty, vyrazit na vysněné cesty, usmívat se nad nesmyslností závodů z Brescie do Brescie a lpění na majetku. Krásný, citlivý příběh s podmanivým hudebním doprovodem a hlasem Igora Bareše.