Nebe nezná vyvolených
Erich Paul Remark
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537676/bmid_nebe-nezna-vyvolenych-6634183d452ba.jpg
4
2463
2463
„Každý, kdo ví něco o smrti, ví taky něco o lásce.“ Při návštěvě přítele v malém sanatoriu ve švýcarských horách učiní stárnoucí automobilový závodník Clerfayt nezávaznou nabídku krásné a křehké Lillian. Nevyléčitelně nemocnou dívku pomalé umírání pod lékařským dozorem natolik ubíjí, že se rozhodne nepříliš vážně míněný návrh přijmout a i přes varování doktorů a přátel odjede se svým novým známým do Paříže. Díky nečekanému milostnému vzplanutí bez budoucnosti prožívá intenzivně každou zbývající vteřinu. Ovšem, jak už to s city a vztahy bývá, situace se postupně komplikuje…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2019
,
OneHotBook
Originální název:
Der Himmel kennt keine Günstlinge, 1961
Interpreti: David Novotný
více info...
Přidat komentář
Knizka me nijak nenadchla. Mozna proto,ze jsem ji cetla hned po Trech kamaradech,kde je tematika velmi podobna. Postava Lilian mi navic byla velmi nesympaticka. Jasne,vedela,ze brzy umre a chtela si uzivat zivota. Ale v jejim podani to znamenalo jen se flakat po restauracich, kavarnach a utraceni zdedenych penez za saty...a pohrdani vsemi lidmi,kteri ziji normalni nudny zodpovedny zivot...
Nebe možná nezná vyvolených, ale literatura naštěstí ano.Autor píše lehkou rukou, přitom s jasným poselstvím. O tragediích trvajících minutu i roky. O tragediích jednotlivců i celých států. O smrti, přesto z jeho knih sálá život, odhodlání zachovat ho, i když se někdy zdá, že cena je moc vysoká..Nádherné nadčasové příběhy s poselstvími, která se mě dotýkají..
Celkově knihu nemohu hodnotit ani kladně, ani záporně. Pro mě měla několik skvělých ale i několik velice nudných pasáží. Velice dobře hodnotím některé zajímavé myšlenky, které vám kniha předá. Konec byl pro mě bohužel předvídatelný, asi už od půlky jsem tušila, jak příběh skončí. Dobrá kniha, skvělá za mě tedy rozhodně ne.
Na závěr roku jsem se znovu vrátila ke svému oblíbenému autorovi, jeho dílu z poválečné doby - avšak oba hlavní protagonisté jsou válkou zasaženi...
Lillian - je mi čtyřiadvacet, čtyři roky jsem tady nahoře, předtím byla skoro 6 let válka.
Co znám ze života ? Zkázu, útěk z Belgie, slzy, strach, smrt rodičů , hlad ....
Clerfayt - automobilový závodník, každý závod je hazard o život a také ví, co to je žít v zajetí - i když v jiném směru...
Můžeme se divit, že chtějí poznat lásku a lidské štěstí ?
Nad každým z nich visí stín smrti ...
Knihy tohoto autora obsahují poselství života - přes všechno strádání, choroby i smrt mně zde stále zaznívá myšlenka, že život je dar a stojí za to si prožít každý den, každý okamžik ... protože nikdo nevíme, co bude zítra ....
Nemohu jinak než doporučit...
Moje brožované vydání z r. 1974 je již značně opotřebované - ale je to malý klenot.
První, co mě napadlo, když jsem knihu začala číst bylo, že jsem ji už četla. Dílo je námětem hodně podobné knize Tři kamarádi, což mě celkem zklamalo.
Remarque opět perfektně vylíčil pocity, prostředí a tužby hrdinů. Závěr mě trochu překvapil, za což jsem ráda, protože se tím kniha vyhnula (pro mě) předvídavosti. Já jsem se naopak zase nevyhnula po přečtení smutku.
Moje první kniha od Remarqua. Zaujala mě především popisem psychiky hlavních postav a myšlenkami o smrti, které měla hlavní hrdinka. Konec byl pro mě velmi emotivní. Občas mi přišly některé pasáže docela dost rozvleklé a do čtení jsem se musel trochu nutit. Celkově jsem velmi rád, že jsem si knihu přečetl a rád se podívám i na další knihy tohoto autora.
Keď som začala čítať túto knihu, pocítila som déjà vu, dôvernú známosť niečoho výnimočného k čomu možno s kľudom pripísať aj dielo "Traja kamaráti".
Zvláštny, neobvyklý až tajomný príbeh lásky dvoch ľudí si ma rovnako podmanil.
Neostáva mi iné ako vyzdvihnúť úžasné dialógy a množstvo krásnych a podnetných myšlienok tohto literárneho skvostu.
„Bez lásky je človek iba mŕtvola na dovolenke.“
Erich Maria Remarque
Má první kniha od Remarquea, která rozhodně nebyla poslední. Neměla jsem naprosto žádná očekávání, ale kniha mě dostala. Vždycky jsem se těšila, až se budu moci znovu začíst a zároveň bych jí nejraději nikdy nedočetla, protože jsem nechtěla její konec. Lillian i Clerfayt byly pro mě velmi zajímavé a neobyčejné postavy. Kniha donutí člověka se opravdu zamyslet nad životem a možná i přerovnat své hodnoty a já sama jí asi z hlavy jen tak nedostanu.
"Chci toho mnoho, a tudíž nic. Je to skoro totéž."
Autor je špičkový, kniha rozhodně nezklamala. Remarque bravurně popisuje myšlenky postav. Nedávám plný počet, jelikož mě jiná díla od tohoto autora zaujala a sebrala více, ale román je to přesto velmi krásný.
Kniha, která dokáže člověka donutit zamyslet se nad životem a jeho smyslem! Opravdu vřele doporučuji na čtení. I když je v knize romantika, vůbec to ničemu nevadí, naopak je tím děj dokonalejší:)
Samotná zápletka mne až tolik nezaujala, ale autorova zamyšlení o lásce, životě a smrti mi přesto zaručila velmi silný literární zážitek.
Člověk se kolikrát nad knihou dojme a rozbrečí, napíše si na útržek účtenky z kavárny citátek a dumá nad příběhem ještě dlouho poté, co jej dočetl. Ale Nebe nezná vyvolených... to mě naprosto rozložilo. Je to jeden z nějkrásnějších a zároveň nejhorších románů, co jsem četla. Nepřestanu obdivovat, s jakou naléhavou nadčasovostí Remarque psal. Sloh vynikající, děj nepopsatelně dechberoucí.
Veľmi krásny príbeh, taký rozumný a smutný? Asi aj tak mal smutno skončiť, inak si človek nedokáže uvedomiť dôležité veci v živote.....
Opravdu silný příběh. Moc se mi kniha líbila. Jen ten závěr... Budu se muset zase vrátit k pohádkám, protože ty skoro vždy končí svatbou a šťastně.
Některé knížky bolí. Přitom jsou tak krásné... Ale znovu je číst nemohu. Mé srdce by nešlo jen tak utišit, jako se o to snažím celé dopoledne.
Nelituji, že jsem si ji přečetla. Naopak, tato kniha mi dala hrozně moc. Občas jsem se až styděla, protože to, jak se Lillian rozhodla strávit vyměřený čas chtělo pořádnou odvahu a sílu. Ne každý ji má. A ona to zvládla! Žila svůj život, podle sebe, nemusela skládat někomu "účty ", něčeho litovat, prostě žila. Obětovala tu větší část života, za tu menší, riskantnější, ale opravdovější.
Pevně věřím, že bych se rozhodla stejně, ale v okamžiku uvědomění si své smrtelnosti a blížícího se konce by člověk smlouval i o jediný den. Nebylo to vůbec jednoduché rozhodnutí...
"Mám pocit, že jsem mezi lidmi, kteří si myslí, že budou žít věčně. Aspoň tak jednají. Chrání svůj majetek a utrácejí tím svůj život. "
Mám moc ráda knížku Na západní frontě klid, ale v tomto případě přišlo kapánek zklamání. Nevím, zda je to tím, ze knihy na podobné téma už jsem četla nebo zda je to tím, ze mi knížka proste nesedla. Spíše se přikláním k tomu, ze téměř totožný příběh jsem četla cca počtvrté a tak pro mě nebyl nijak objevný. Každopádně pan Remarque je vynikající spisovatel a věřím, ze nějaká další kniha od něj mě opět osloví a bude patřit mezi mě oblíbené. V případě této knihy musím ale konstatovat, ze už ji určitě znovu číst nebudu.
Osobne me kniha moc nezaujala konec byl zajímavý ač smutny jinak cela kniha mi prisla o ničem :/
Právě jsem knihu doposlouchala jako rozhlasovou audioknihu na pokračování...velmi silná kniha, plná emocí, zvlastni lásky, vědomí vlasntiho konce...konec dojemny,umocněný hlasem Igora Bareše! Remarque je mistr vyprávění. Určitě kniha stojí za to! Mimo jiné i díky spisovatelu popisu doby, míst, života v té době.
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Krásný příběh..