Nebeská krůpěj
Vlasta Javořická
Příběh o ženské obětavosti, věrnosti a trpělivé a nezištné oddanosti se odehrává na české vesnici na počátku 20. století. Tichá, skromná a pracovitá Anička se nevdávala z velké lásky, ale na přání a podle rozumu svých rodičů. Svému muži chtěla být dobrou a oddanou ženou, ten ale nezvládl v prvních letech manželství omezení své dosavadní svobody. I po svatbě pokračoval v nevázaném dřívějším životě a jeho žena tak zažila mnoho trpkých chvil. Teprve těžká léta první světové války přinesla muži poznání o pravých hodnotách života a docenění ušlechtilých vlastností jeho ženy. ... celý text
Přidat komentář
Není to můj šálek čaje, takže nedám všech pět, ale četlo se to velmi pěkně (opravdu velice by mne zajímalo jak se liší nové vydání, protože já měla to štěstí přinatrefit na originál z roku 1921).
Příběh začíná krátce před Světovou válkou, provází hrdiny i čtenáře lety válečnými a šťastně se končí zhroucením monarchie a vznikem samostatného Československa. Kromě nenažranosti vojenského eráru také stírá u nás celkem hojně pěstovanou aureolu čestného, vlasteneckého a bezúplatného četnictva.
Román z vesnického prostředí, kdy ještě úcta k rodičům byla na prvním místě. Sice se mi nelíbilo tehdejší postavení ženy ,která musela vychovávat děti, vařit pro rodinu a čeládku, starat se o hospodářství , posluhovat manželovi ,který si jako v tomto příběhu žil po svém. Takto se hold tenkrát žilo a nikomu to nepřipadalo divné. Tenkrát hodně pomáhala ve všem utrpení víra v Boha. I takovéto knihy si ráda přečtu , abych se dozvěděla ,jak se dříve žilo a jaký měly v té době ženy těžký život. I když jak je v knize psáno ,že je žena „Nebeskou krůpějí“.
Pěkná kniha, hlavním motivem je zde víra Aninky v Boha, její věrnost, trpělivost, počestnost, dobrota, a to, že svého muže nakonec také přivede na dobrou cestu. Žena má být čistou nebeskou krůpějí, která může osvěžovat a obohacovat život muže :-).
Autorovy další knížky
2009 | Granáty |
1998 | Námluvy |
2005 | Bez lásky |
2006 | Můj život 1. a 2. díl |
2001 | Na Veveřím gruntě |
Opět jsem se nechala zanést do počátku 20. století na venkov, tentokrát do statku Jarouše Kudrny. Po delší době se mi povedlo nesáhnout po povídkové knize a díky za to. Byl to nádherný příběh plný zvratů, trápení, radostí a vše nasáklé atmosférou tehdejšího žití. Moc se mi příběh Andy a Jarouše líbil. Na hluchá popisná místa jsem si zvykla, ale není jich tam tolik, zato děj běží rychle, stoupá a klesá, samé zvraty a novoty bez řečiček okolo. Líbí se mi, že autorka opravdu dokáže na 200 stranách popsat čtivě a poutavě dlouhá časová období, aniž by se čtenář nudil nebo mu naopak chyběly informace. Vlasta Javořická je český poklad a tato kniha mne opět přesvědčila o tom, jak moc se mi její styl i příběhy líbí. Nebylo to nic strhujícího, od autorky mám oblíbené jiné kousky, co opravdu chytí za srdce, ale čtení jsem si moc užila.