Nebeská tělesa
Eleanor Catton
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/314265/mid_nebeska-telesa-ZQt-314265.jpg
4
69
69
Píše se rok 1866, prospektor Walter Moody při hledání zlatých nalezišť zabloudí do odlehlé komunity na západním pobřeží Nového Zélandu a připlete se do místnosti, v níž sedí dvanáct mužů. Všechny je spojuje jediná touha: vyřešit řetězec záhadných vražd, které se v okolí poslední dobou udály. Děj pohánějí děsuplné události v obskurních kulisách: je zde opiové doupě, zdrogovaná děvka, přízračná loď duchů, mrtvý opilec, ztracený poklad a mladý muž, který se beze stopy propadl pod zem. Každá další kapitola odhaluje střípek vědomostí osvětlujících, co se vlastně v nepřehledném městečku Hokitica událo. Vyprávění v austenovském oblouku střídá perspektivy a v uchvacujícím závěru dojdou všechny záhady vysvětlení. Autorka novátorsky využívá zvěrokruhu a jeho jednotlivých znamení: každá postava odpovídá jednomu znamení, odrážejí se v ní vlastnosti danému znamení přisuzované a symbolika nebeských těles tvoří kostru vyprávění v každé kapitole věnované jednotlivým protagonistům. Výsledkem je propracovaný nebeský horoskop, v němž do sebe všechna tělesa bezchybně zapadají a směřují k řinčivému rozuzlení v hodině dvanácté.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno:
2016
,
Argo
Originální název:
The Luminaries, 2013
více info...
Přidat komentář
Skvelý román starých čias, písaný starým jazykom. 700 strán, vtiahne čitateľa doslova na Nový Zéland, medzi zlatokopov a obyvateľov vznikajúceho mestečka pri zlatonosných poliach. Osudy jednotlivých hrdinov sa prepájajú, navzájom ovplyvňujú, krútia a držia v napätí. Brilantne vymyslený a hlavne napísaný román. Ozaj presvedčivá dobová atmosféra, k čomu prispieva historický jazyk, neviem si predstaviť ako sa dá písať, používať staré frázy obdivuhodné. Svoj nemalý diel určite má aj kvalitný preklad, aj keď som ľutovala, že neviem čítať v originále. Doporučujem všetkým milovníkov kvalitného románu, ja na dôvažok milujem hrubé romány.
krásný příběh, nebo spíš klubko příběhů ze starých časů. starosvětskost se v knize ukazuje jak v dobrém - ve velmi povlovném tempu vyprávění nebo atraktivních kulisách zlaté horečky na Novém Zélandu - tak i v méně příjemných polohách - třeba na dobovém rasizmu, dvojí morálce nebo (smutné) ženské otázce.
v podobně tučném rozsahu jsem nedávno četla Hodiny z olova a Osmý život (pro Brilku) a bylo vlastně úlevné ponořit se do románu, aniž by to znamenalo absolvovat hlubinnou reflexi světových dějin či současné politiky. vpravdě ideální čtení pro dny mezi Štědrým večerem a koncem roku.
opět se mi připomnělo, že když je příběh nosný a dostatečně zajímavý, nemusím v knize pochopit všechno (jako třeba jak to přesně bylo se zlatem a co bylo čí, nebo souvztažnost story a nebeských těles, která na mě působila čistě dekorativně) - zkrátka knize ráda leccos odpustím.
dávám 3* a 3/4, tu poslední čtvrtku má autorka za přesný technologický popis zotročení člověka / výroby prostituky. smutné je, že se to nepochybně dělá úplně stejně i v současnosti.
Neuvěřitelná kniha. Nádherně napsaná, děj zamotaný, ale postupně nacházíte další dílky skládanky. Rozhodně se nenechte odradit tloušťkou knihy.
Dozvěděla jsem se toho mnoho i ze zlaté horečky a pašování opia na Novém Zélandu.
Knihu jsem četla před několika lety a měla jsem s ní velké problémy - postavy mi splývaly, časová linie byla všelijaká, ale rozhodně ne lineární, jazyk téměř jiráskovský, a kromě "značek" zvěrokruhu jsem byla úplně mimo: hvězdné pohyby a postavení nebeských těles mi nic neříkají, i když je to ostuda.
Před několika týdny jsem ale zjistila, že na ČT art běží v neděli večer seriál téhož názvu, a já pochopila, že nastal ten správný čas, ona příznivá "hvězdná konjunkce/konstelace" pro opakování četby a snad i pro lepší pochopení a ocenění tohoto vpravdě monumentálního díla. Vypůjčila jsem si knížku z knihovny a znovu jsem se vrátila na Nový Zéland, do 70.let 19.století.
Dobře jsem udělala a teď teprve jsem si knihu opravdu vychutnala, i když filmové zpracování rozhodně není přesnou kopií (asi největším šokem byl zlatovlasý chlapec Emery Staines). Jakmile jsem si udělala jasno v postavách i v jejich převlecích a přejmenováních, mohla jsem se lépe soustředit na styl vyprávění, popisy postav a jejich charakterů, jakož i místopisných krás.
Na rozdíl od své první četby jsem objevila mnoho historických zajímavostí, zmíním třeba systém zlatých nalezišť a zdaňování "bonanzy", způsob a samotná existence pojištění lodní dopravy, kořeny výskytu Číňanů na N.Z., opiovou závislost. I nadále jsem zcela imunní vůči postavení nebeských těles, ale nyní už vím, že jednou za mnoho let nastává rok, v němž měsíc únor nezaznamená úplněk, a že je to velká zvláštnost a pozoruhodnost. Kdy takový byl naposledy a kdy nás čeká další?
Úvodní strany jednotlivých částí knihy - s maorskými výrazy, stupni j.š. a v.d. jakož i s umístěním událostí do příslušných výsečí - mě stále utvrzují v mé nedostatečnosti, ale teď už jsem si je užívala a autorce skládám hold za její široký záběr (a to jsem nezmínila třeba lenovník!). Citát předsedy poroty Man Booker Prize na zadní straně obálky je velmi výstižný a já osobně bych tu číslovku ještě zvýšila, třikrát je pro mě málo.
Při zpětném prolistování jsem si uvědomila, že kniha je sice rozdělena na dvanáct "výsečí" (znamení zvěrokruhu), ale velmi nerovnoměrně: první tři části najdete na pěti stech stranách, zbylých devět zabírá "jen" 200 stran. Tempo se zrychluje - jednotlivé části jsou stále kratší, kapitol je v nich méně a naopak jejich "předznamenání" se prodlužuje. Třešničkou téhle gradace je potom poslední, dvanáctá část, kterou tvoří jediná kapitola.
Poklonu si určitě zaslouží i paní překladatelka a redakční tým nakladatelství Argo, tohle nebyla jednoduchá a rychlá práce, ale dělá nakladatelství čest a vyplatila se. Určitě bych našla místa, která mi nepřipadají dokonalá, ale není jich mnoho a hlavně jsou v tomto rozsahu celkem zanedbatelná.
Sečteno podtrženo: kniha na dlouhé zimní večery, ale určitě stojí za přečtení. Abych použila slova autorky - tahle kniha je takové pounamu: "hladké, mléčně šedivé kamínky, které po rozbití vyjeví sklovitý zelený vnitřek, tvrdší než ocel. Pounamu byl zvnějšku matný a tuctový, kdežto uvnitř zářil a hrál všemi barvami."
Na rozdíl od tolik vyhledávaných thrillerů nehýří napětím a krkolomnými zvraty v každé kapitole, a proto vyžaduje úplně jiné čtenáře: určitě trpělivější, do minulosti zahleděnější, povahopis oceňující. Moc jí přeju, aby takové našla, tedy spíše aby si oni našli ji. Třeba k tomu přispěje i můj obdivný komentář.
"Vždy jsem se domníval, že je velký rozdíl, zda přechováváme vlastní tajemství, nebo tajemství někoho jiného; dokonce mne mrzelo, že nemáme dvě slova: jedno pro tajemství, jež patří jen nám samým, a druhé pro tajemství, jež nám nepatří a snad jsme o ně ani nestáli, avšak přece jsme se rozhodli je neprozradit. A totéž si myslím o lásce: mezi láskou, kterou dáváme - či chceme dávat -, a láskou, po níž prahneme, či dostáváme, je nebetyčný rozdíl."
Toto sa volá baroková kniha. So všetkými nuansami, zvratmi, popismi, malými detailami. Dalo to zabrať, ale kupodivu sa mi to čítalo dobre a 700 strán (v čítačke som ju mala na 800 stranách) som nakoniec dala za týždeň a pol. Čo ma pobavilo, a nad čím doteraz premýšľam je to, že doteraz mi zostali nejaké nedoriešené záhady ohľadom príbehu- napr. koho videl Moody na lodi, a podobne, ale nechcem prezrádzať viac, ale na to som úplne odpoveď nedostala, tak možno mi to niekto vysvetlí, keď s ním budem preberať knižku.
Takové bichle jsou vždy výzvou. Příběh mě bavil, ale místy se mi zdál zamotaný, až jsem se ztrácela, hlavně ve falešných jménech. Nakonec jsem ale dočetla.
PS: Nejsem horoskopovým nadšencem a tak jsem vůbec nepochopila souvislost nebeských těles, konjunkcí a už vůbec vztahů mezi jednotlivými znameními.
Tahle kniha je prostě výzva, jak obsahem, tak množstvím postav, když tuto výzvu přijměte, tak vás vtáhne a pohltí svou jedinečnou atmosférou 19.stol.a skvělým vypravěčským nadáním autorky, jako by ta kniha byla napsána v té době. Jistě si ji přečtu znovu. Top kniha, nedivím se, že byla oceněna.
Hodnotím s odstupem a nejvíc na mě zapůsobila atmosféra knihy - prostředí, atmosféra, popisované období, osudy postav... Ústřední zápletka by vystačila na pětinovou knihu, ale to okolo rozhodně nebyla omáčka, naopak na knize to nejlepší.
V prosinci 2016 zakoupeno, v září 2018 přečteno. A můj dojem z knihy ? Vynikající! Na knize mě bavilo naprosto všechno, stavba příběhu, příběh samotný, autorčin styl, prostředí, postavy ...
Připouštím, že kniha nemusí oslovit každého, nakonec diametrálně odlišnými názory na jednotlivé tituly se databáze knih jenom hemží, já jsem si ale četbu náramně užil.
Vynikající, dokonale propracovaná kniha - doporučuji přečíst i vícekrát (i přes její rozsah), vyplatí se to, najdete řadu detailů i souvislostí, které vám napoprvé unikly. Pro mě naprosté zjevení a objev roku. Možná je to i tím, že mi sedlo prostředí, do kterého je děj zasazen, množství zajímavých, skvěle prokreslených postav i popisy krajiny.. Především stojí kvalita knihy na psychologii jednotlivých postav a skvěle promyšlené detektivní zápletce se značně komplikovaným dějem. Za mě jedna z top knih.
Musím přiznat ,že mi kniha dělala ze začátku problém a měl jsem chut' ji i odložit. Prvních 200 stran je opravdu hodně popisných a děj knihy se nijak nepohne ,ale kvůli následujícímu příběhu je to asi potřeba. Po rozvláčném začátku ,jsem se do knihy plně začetl a už mě nepustila. Moc mě bavilo ,že se příběh odehrává na Novém Zélandu ,co do destinací knižních příběhů je to celkem "rarita'' a obohatila mé obzory o zlaté horečce o které jsem neměl ani tušení ,že má něco společného s tímhle ostrovem. Nakonec spokojenost za čtyři hvězdy.
Škoda. Námět byl zajímavý, ale zpracování už za moc nestálo. :-( Špatně se čte, bohužel.
Musím říct, že jsem se knihou prokousávala jen velmi ztuha.
První polovinu bichle jsem si připadala, jako ten chudák Číňan na Auroře, ale druhá půlka mě chytla a čtení mě moc bavilo. Jsem ráda, že jsem se nenechala odradit.
Díky knize jsem se navíc dozvěděla o spoustě textilních materiálů, z nichž se v 19. století šilo zejména pánské oblečení...
V románu skutečně probíhá vyšetřování tajuplných událostí, mizení a objevování jak osob, tak ohromného množství zlata. Kdyby bylo toto téma zpracováno na polovičním rozsahu, člověk by je slupnul jako malinu.
Rozvleklost děje je nakonec nejmenším problémem ze všech. Autorka se pokusila o tzv. viktoriánský román, což je tak sexy, jako kdyby napsala dílo ve stylu Aloise Jiráska. Z každé věty se linou oblaka cigaretového kouře a odkapává pomáda na vlasy. Nadpisy kapitol stručně shrnující děj, jenž ve Třech mužích ve člunu působí jiskřivě, jsou tady křečovitým pokusem o vtipnost. Ha ha.
Jedním z nejhorších záporů knihy jsou popisy postav, a že autorka své dílo zalidnila vydatně. Každému účastníkovi je věnována minimálně stránka zahrnující podrobné vylíčení vzhledu, působení dotyčného na okolí a zároveň rozbor toho, jak nahlíží sám na sebe. V důsledku mi všichni splývali.
Autorka přeskakovala v ději, v úhlu nazírání (a to si ještě vypomáhala pohledem vypravěče), i v časových rovinách. Nakonec čtenář louskal jednu a tutéž událost stále dokola a posledních sto stránek představovalo čiré utrpení. Pikantní na tom ale je, že autorka NEVYSVĚTLILA všechny popisované záhady, jmenovitě přímo dvě ze tří uvedených vražd. Také souvislost mezi astrologií a dějem či postavami mi unikala. Cattonová v tomto ohledu projevila ajťáckou schopnost zvyšování vlastní nadřazenosti skrz zadržování klíčových informací. Barvité popisování zlatokopeckého života předvedlo Nový Zéland jako zemi věčného jara, ovšem jara lezavého, deštivého a zabláceného.
Závěrem nezbývá než dodat, že román získal několik prestižních světových literárních cen. Taky bych mu je udělila, protože nic jiného se s ním podniknout prostě nedá.
Úctyhodně uzavřená smršť vyprávění několika osudových setkání, kterou však naprosto zbytečně sráží na kolena přebujelá délka knihy samotné a nenaplněné očekávání, co se velmi zajímavého prostředí Nového Zélandu týče.