Nebeské pastviny
John Steinbeck
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/17028/bmid_nebeske-pastviny-j2D-17028.jpg
4
119
119
Obsahem knihy jsou rané Steinbeckovy povídky, v nichž se odvíjejí životní příběhy několika farmářských rodin. Spojuje je motiv osudu, zatíženého kletbou, který vnáší do díla zvláštní přídech tajemnosti.
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2000 , BaronetOriginální název:
The Pastures Of Heaven, 1932
více info...
Přidat komentář
Odevzdanost, neodvratnost, přesto idyla. V půlce knížky jsem se s postavami dokonale sžila, na konci mi všichni už chyběli. Patovi jsem neskutečně fandila, byť už dopředu s vědomím, že ani u něj to podle jeho představ nedopadne.
Trošku mě zarazilo slovo "oblásky". Nechce se mi zjišťovat, zda to byl v roce 69 korektní pravopis, nebo zda je to chybka. Každopádně jsem se tam maličko zasekla. Obrok, občas, obden, obláska... Co všechno by se pod obláskou mohlo skrývat...?
Se mi to slovíčko vlastně líbí.
Další skvělá knížka mého oblíbeného spisovatele. V příbězích farmářských rodin se dá najít všechno - krása, láska, smutek, dojetí, humor, život i smrt. A taky krásný jazyk, kterým je dílo psáno.
Rané autorovo dílo, ale už vyzrálé, čtivé, přitažlivé. Výstižná charakteristika postav, znalost lidských povah a vášní. Plynulo to poklidně, pohodovo, až epizoda č. X. mi vrazila pěstí do nosu - něco tak morbidního, jako je vášnivý návštěvník poprav zločinců, jsem tady vážně nečekala. Mimořádnou psychologickou hloubku má thrillerová epizoda č. V.
Doporučuji.
Poté, co jsem přečetl Pohádky z Brzdína https://www.databazeknih.cz/knihy/at-ziji-auta-pohadky-z-brzdina-446538 našel jsem si i tuto knihu, která byla inspirací.
Moje druhá kniha od Steinbecka, ale ani tato mne nenadchla, i když to bylo docela čtivé, ale zároveň i smutné. A já mám rád happyendy.
Půvabné a velmi lidské povídky zobrazující život několika farmářských rodin v nádherném údolí - Nebeské pastviny. Příběhy se postupně prolínají a vytváří obraz poklidného života na počátku minulého století. Jsou prodchnuté tajemnou, někdy až tragickou atmosférou. Steinbeck mi svými knihami učaroval.
To je tak roztomilé čtení, že si dokážete představit knihu i po pár měsících otevřít znovu. Někdy trochu nadsazené příběhy, ale vše je o tom, že i podivní a zvláštní lidé, kterým občas nerozumíme, jsou také lidé, ikdyž mají možná zvláštní pohnutky. Na plechárně mě mírně zklamalo, ale u této knihy opět vím, proč mám autora tak rád. Jenom mě mrzí, že ač útlé dílo, četl jsem ho pro nedostatek času poměrně dlouho a příběhy tak někdy možná do sebe tak dobře nezapadly. Další důvod proč přečíst brzy znovu!
Steinbeck je prostě vynikající vypravěč.
Anotace mluví o povídkách, kletbě a tajemnosti, s čímž si dovolím nesouhlasit. Jedná se o příběhy různých lidí/rodin z údolí nazvaného Nebeské pastviny, které spolu souvisí a nesouvisí zároveň – jako když kamera vždy zabere detail na někoho ze skupiny lidí – je tam sám, ale zároveň je součástí té skupiny. A spíš než o kletbě a tajemnosti jsou o životě. A to Steinbeck umí. Umí popsat svoje hrdiny tak, aby se čtenář mohl vžít do jejich situace, pochopit stav mysli, pohnutky, reakce. Příběhy mají lidskou hloubku a stojí za to si je přečíst.
---
„V údolí se o Juniovi brzy začalo všelicos povídat – a nebylo to obvykle nic pěkného, neboť lidé, kteří pro samou práci pomalu nevědí, kde jim hlava stojí, nemají příliš mnoho pochopení pro lenochy. Možná že mu někdy i trochu záviděli. Ale když viděli, jak bláhově si počíná, bývalo jim ho často upřímně líto. Nikoho ani ve snu nenapadlo, že by mohl být šťastný. (...)
Jednou si Junius najal čeledína, který do čtrnácti dnů zlenivěl tak, že neudělal o nic víc práce než jeho pán. Oba se vždycky někde posadili a vážně rozmlouvali o věcech, které je zajímaly a v nichž neměli jasno: Čím to, že jsou květiny barevné? Jak staří Inkové pochovávali své mrtvé?“
---
„Ano, [platany] rostou u vody. Dobré věci milují vodu. Nedobré věci jsou vždycky suché.
Platany jsou veliké a dobré. Myslím, že dobrá věc musí být hodně veliká, má-li se uchovat. Malé dobré věci zanikají, vždycky je zahubí špatné malé věci. Velká věc je zřídkakdy jedovatá nebo zrádná. Proto také v lidském myšlení splývá velikost s dobrem a malost se zlem. Rozumíš tomu, Robbie?“
Proč nemohu dát deset hvězd, tato kniha je pro mě po dlouhé době něco mimořádného. Úplně jsem zapomněla, jaký je spisovatel Steinbeck Mistr slova. Nebeské pastviny doporučuji. Je to soubor povídek o různých farmářských rodinách v californském údolí , které se tak trochu prolínají. Je to lahoda číst.
Asi není mnoho těch, kteří neznají díla Johna Steinbecka. Já osobně u něj obdivuji, jak lehce (alespoň mně to tak připadá) a přitom barvitě kouzlí své postavy, nechává je prát se se skutečným světem, nemazlí se s nimi, ale současně k nim přistupuje s respektem. I ten s intelektem nejmenším je v jeho podání pořád člověk. Nevnímám to jako soucit, ale jako hluboké chápání všech variant lidského života. Na pastvinách nebeských i těch zatracených.
Zajímavá kniha, která dokládá autorovu znalost lidského charakteru i shovívavost k jeho nedostatkům.
Jsou knížky, které můžete číst znovu a znovu, a se kterými souzníte, které potěší a pohladí. Sem patří i Nebeské pastviny. Je to soubor dvanácti krásných, poetických, čtivých a hluboce lidských povídek, které nás po přečtení neopustí, něco v čtenáři zůstane a vím, že když se budu třeba i v Krkonoších z Janovy Hory dívat dolů do údolí, vždycky si na Nebeské pastviny vzpomenu. Těším se, že si znovu po letech vezmu i další knihy, které Steinbeck napsal, je to už přeci jen hodně let, kdy jsem je naposledy četla. Doporučuji všem , kdo ještě nečetli.
K této knize mám malinko zvláštní vztah - doporučil mi ji totiž k přečtení můj nedávno zesnulý tatínek, který velkým čtenářem opravdu nebyl, ale co přečetl, tak to stálo za to... Navíc termín "Nebeské pastviny", zkráceně "pastviny" se vžil i pro jedno naše políčko, které jsme obdělávali ručně, protože tam nebyl přístup mechanizace, a ač bylo na dosah osídlené oblasti, vždy jsem měla dojem tajemna i soukromí zároveň. Jinak v knize nádherně vypracované charaktery - je vidět, že to psal někdo, kdo psát umí...
Úžasně namíchaný koktejl z jedenácti povídek, které dojmou a donutí přemýšlet. Napsáno v šedesátých letech, ale pořád čtivé i aktuální. Kdo nečetl, fakt by měl. Za kvalitu ručím hlavou.
Milá odpočinková záležitost. Akorát jsem ji četl až po jiných Steinbeckových knihách, takže je jimi u mě bodově trochu zastínená.
John Steinbeck je dobrý psycholog a pozorovatel, své postavy dokáže popsat na malém prostoru maximálně věrohodně – často jsem měl pocit, jako by mi doslova ožívali před očima. A protože je to také vypravěčský virtuos, tak to dělá i čtivě. Obyvatelé z Nebeských pastvin, zrozeni z jeho pera (nebo psacího stroje?) nejsou černobílé figurky, mají světlé i stinné stránky, někdy jsem jim fandil a jindy nad nimi kroutil hlavou, ale nudní nebyli nikdy – a já jsem se zatajeným dechem sledoval jejich osudy. Nejvíce mě zaujal Pat Humbert a učitelka Molly, ale předpokládám, že si jiní čtenáři našli zase svoje oblíbence.
Formát knihy (deset volně propojených příběhů + prolog a epilog) neumožnil Steinbeckovi stvořit promyšlenou strukturu, jak se mu to povedlo v oceňovaném románu Na východ od ráje, ani v žádném z příběhů neměl prostor pro drobnokresbu charakterů, která dělá z O myších a lidech malé velké mistrovské dílo. Ale nevadilo to, čtenářský zážitek to byl i tak – jediná kapitola, kde jsem se necítil osloven, byla ta o sestrách, prodávajících mexické jídlo, z toho jsem si odnesl ponaučení, že ke Steinbeckovým knihám se štítkem „humor“ se nemusím hnát úplně tryskem.
Nejslabší stránkou je obálka knihy (četl jsem verzi vydanou Baronetem, vydání z roku 69 naopak vypadá podle obrázku moc hezky), obvykle se na grafickou podobu moc nedívám, ale tohle si, myslím, Steinbeck nezasloužil. Ale na pěti hvězdách pro Nebeské pastviny to samozřejmě nic nemění – tady není co řešit.
Na knihu jsem byla opravdu zvědavá, protože mám ke Steinbeckovi takový rozporuplný postoj - z Na východ od ráje jsem byla unešená, ale Toulavý autobus jsem protrpěla a naprosto mě nebavil. Nebeské pastviny mi nadšení pro Steinbecka opět vrátily. Jednotlivé osudy postav jsou popsány geniálním a naprosto nečekaným způsobem, tragika některých osudů dokresluje hlubokou výpovědní hodnotu. Jsem ráda, že jsem se nenechala odradit.
Čtivé povídky jednotlivých obyvatel malého městečka, jenž je společným jmenovatelem všech příběhů. Díky tomu je knížka z celkového pohledu celistvá,ačkoli každou kapitolou nahlížíme do života jiné rodině.
Některé příběhy končí poněkud otevřeně, ale musím přiznat, že mi to v tomto případě vůbec nevadí, jelikož tím kniha působí reálněji a živěji. Jen si představte svůj život: také se jeho aktuální etapa dá shrnout do kratší či delší kapitoly,ale Váš příběh tím zdaleka nekončí.. :-))
Když člověk dočte knihu od Steinbecka tak si jen řekne : Ach jo už je konec? To je, ale škoda!
Skvělá kniha ,nádherné povídky ve kterých jsem spatřil náznaky budoucích Steinbeckových knih. Kdo má rád Steibecka určitě by si měl tuhle knihu přečíst.
Štítky knihy
americká literaturaAutorovy další knížky
| 2004 |  O myších a lidech |
| 2006 | Na východ od ráje |
| 2002 | Na plechárně |
| 1941 | Hrozny hněvu |
| 2003 | Toulavý autobus |
Nebeské pastviny jsou mozaikou příběhů různých lidí, kteří žijí a umírají na tomtéž místě. Některé byly silnější, jiné obyčejné. Ale všechny měly co říct.