Nebezpečné známosti
Pierre Choderlos de Laclos
https://www.databazeknih.cz/img/books/85_/85310/bmid_nebezpecne-znamosti-cWb-85310.jpg
4
575
575
Slavný epistolární román z francouzské předrevoluční aristokratické společnosti, jehož autorem je francouzský důstojník a později napoleonský generál (1741–1803). Originální román složený ze 175 dopisů. Jeho dvěma hlavními postavami je žena zbavená citu a přitom žena vládnoucí a krásný, touto ženou ovládaný muž. Těmto dvěma se podaří intrikami rozleptat všechny jim známé milostné vztahy a nakonec zničí i sami sebe.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1968 , OdeonOriginální název:
Les Liaisons dangereuses, 1782
více info...
Přidat komentář
Film jsem neviděla, tak jsem se na knihu hodně těšila. První třetina se dost táhne...ale závěr je strhující. V jedné větě je to příběh vášní, jepičích lásek a intrik, které dostihnou především jejich strůjce.
Na dopisovou formu knihy jsem si zvykala poměrně dlouho. Navíc první polovina knihy byla dost zdlouhavá a celé se mi to četlo těžko.
Hlavně ze začátku jsem měla zmatek v pisatelích (a to jich tam není zase tak moc), přišlo mi, že čtu pořád jedno a to samé dokola. A to nemyslím ty dopisy, které jsou psány z různých úhlů pohledu. U nich klobouk dolů, jak zdání může klamat. Z některých dopisů běhal až mráz po zádech…když uvážím to, že se Valmont a paní de Merteuil jenom nudili….
Až do přečtení této knihy jsem milovala filmové zpracování tohoto slavného příběhu, ale kniha každý film dalece překonává. Byla jsem doslova nadšená nádherným slohem, stejně jako promyšlenými intrikami hlavních aktérů. Konec byl pravda krutý a to k viníkům i nevinným, ale neměnila bych na tom ani čárku. Dokonalé dílo. Nic úžasnějšího jsem dlouho nečetla a určitě se k textu někdy opět vrátím. Doporučuji!!!
Dopisový formát mi nikdy nevadil a neměla jsem s tím problém ani během čtení téhle knihy. Co mi dělalo velký problém bylo to, že jsem nepoznala postavy tak dostatečně, jak bych si představovala. Ze začátku jsem v tom měla opravdu veliký zmatek a charakter postav se začínal vyjevovat až ve druhé polovině knihy, což je dost dlouhá a nudná doba. Občas se mi i zdálo, že tam autor použil korespondenci, která byla úplně zbytečná. Takže s čistým svědomím můžu říci, že film je podle mě daleko lepší než kniha.
Po filmovém zpracování jsem se dostala ke knize. Ze začátku mi dělal trošku problém dopisový formát, ale po pár dopisech bez problému. A "charakter" některých postav je k neuvěření. Škoda jen toho konce
První třetina knihy byla na mě až moc rozvláčná, na kvalitě to knize ale nijak neubírá (možná spíš naopak, protože se tím jen zdůrazňuje předěl mezi stavem, v jakém byly postavy knihy původně, a tím šíleným zmatkem a dramatem, ve kterém se ocitly v druhé půlce a hlavně na konci). Vikomt de Valmont, kterého už si po tom, co jsem viděla film, neumím představit jinak než s tváří Johna Malkoviche (a vůbec mi to nevadí), je opravdu neodolatelný a v knize je jeho postava skvěle propracovaná, stejně jako všechny ostatní. Na knize mi vadil snad jen velmi rychlý konec Valmontova života, chtěla jsem, aby ještě nějak jednal v záležitosti s paní de Tourvel, ale to je asi jen ta lidská potřeba po velkých citech a dobrých koncích... (Také jsem trochu zmatená filmem, ve kterém je jasné, že Valmont de Tourvel opravdu miloval, kdežto v knize jsou jen takové náznaky, jestli se nemýlím. Jak to vidíte vy?)
Dopisové formy jsem se nejdřív trochu bála, ale s prvními dopisy jsem se těchto obav zbavila. Díky nim je celá kniha autentičtější a asi i nějak zábavnější. Chvílemi, hlavně v první polovině, je trochu zdlouhavá (ale i tak zajímavá), naštěstí ovšem přijde v půlce zvrat a děj se posune dál. Konec mi přišel tak trochu moc rychlý a strojený. Připisuji to tomu, že to byla kniha původem mravoučná, takže chápu, že kaziči mravů museli být potrestáni a všichni se o jejich zkaženosti dovědí. Jinak dokonalá kniha s úžasným slovníkem. Určitě se k ní někdy vrátím.
Knize či autorovi, nejde opravdu upřít mistrovské užití jazyka, důmyslné, obratné fráze, někdy až neskutečné vybarvení pocitů, nechává člověka v úžasu..
Děj, dopisů či knihy je věc vkusu a blibené četby čtenáře, není to moje parketa, ale člověk tak pozná kouzlo jazyka..a já tohle oceňuji zvláště z doby z které originál pochází..
Celou dobu jsem přemýšlela, který film knize lépe odpovídá, zda Valmont, nebo Nebezpečné známosti - upřímně, ani jedna. Tohle je o level výš, přičemž mrazivost psychologie, kterou občas dopisy jen naznačují a občas z nich explicitně čiší, je lehoučce vyvážena těmi rokokovými společenskými charakteristikami... Nejde to číst lehce, ale doporučuji moc!
"Pálí jako led," vypůjčím si Baudelairův citát užitý v doslovu knihy.
Nejnebezpečnější, co v knize najdete je hravá síla slov.
Tahle kniha ve mě při čtení vyvolávala velmi rozporuplné pocity. V první chvíli to byla jakási nepřístojnost. Pocit "zakázaného ovoce" se ovšem po určité době změnil v lehkou nudu. Kromě toho jsem musel poněkud bojovat s faktem, že je mi uvažování postav dosti cizí. Samozřejmě je pravda, že to celé je mistrně napsané a psychologie postav je chycena velmi věrně. Pokud jde o samotný závěr, autor se, snad kvůli cenzuře snad kvůli snaze aby to vyznělo "mravoličně", rozhodl markýzu nechat zohavit a Valmonta umřít. Ovšem zatímco Valmontova smrt, stejně jako smrt jeho milenky působí nesmírně silně, markýzino zchudnutí a nemoc vypadají dosti zkratkovitě. Jo, je to velká literatura a byly podle ní natočeny vskutku výtečné filmy které mám rád. Mé čtenářské obzory se s ní ovšem míjí a rozhodně už ji nehodlám číst někdy znova. Celkový dojem: 75%
Tentokrát bude komentář z trochu jiného soudku a bude se týkat audioknihy: jelikož knihu tvoří dopisy, často se jí čtenáři vyhýbají. Ale právě díky OneHotBook si ji teď mohou vychutnat opravdu všichni. Přeci jen, každá z postav má svůj hlas, a tak posluchačům nečiní takové potíže postavy rozlišit, než jak by tomu bylo v psané podobě. A že je co poslouchat, interpreti se do svých rolí opravdu vžili, a tak si můžete audioknihu, trvající téměř osm hodin, opravdu užít.
Komentář k této knize jsem musela odložit, protože dojmy byly příliš silné a asi bych se neudržela a vytvořila román. Teď snad konečně stručněji.
První část mi přišla neuvěřitelně sexy. Po zádech mě lechtalo vzrušení a za úsměv, který se mi usadil na rtech, by mě v některých zemích nejspíš zavřeli. Druhá část byla však trochu rozčarováním. Příběh ztratil tempo, ustrnul na místě, což sice odpovídalo ději, avšak mě také málem dovedlo k odložení knihy na věčné časy. Naštěstí jsem se kritickou částí prokousala a vše se zase rozjelo - tentokráte byly v centru intriky, mnohem složitější vášně a silné emoce nenávisti, lásky a sebelásky.
Dopisová forma mě zprvu sice trochu rozhodila, neb jsem ji nečekala, ale brzy jsem si na ni zvykla, byť mě hodně sváděla k tomu, abych přeskakovala Ceciliiny a Dancenyho výplodky patetičnosti. Ach děti, děti, já se nedivím, že si s vámi takto hráli. Udělala bych to samé!
A postavy? Valmonta a markýzu de Marteuil člověk buď miluje nebo naprosto nenávidí. Jsou úžasní! Zvrácení, sebestřední, sobečtí a bezcitní, ale úžasní! Obzvláště paní de Marteuil byla mému srdci blízká, protože jak sama napsala, jakožto žena měla úkol mnohem větší a odměnu mnohem menší než míval Valmont.
Kniha mě moc nezaujala, dopisová forma mi nesedla. Příběh kterému chybějí popisy prostředí a postav mě moc nemůže zabavit, uznávám že Ch. de Laclos si musel dát s románem práci a že má svou kvalitu ale není to můj šálek kávy.
Hodíte na sebe ráno župan, promnete si rozespalé oči a prohrábnete si pomačkanej účes, vypadáte hrozně, fakt. Vaše zrcadlo po otázce, kdo je v zemi zdejší nejkrásnější řeklo jen fuj, to jsem se leklo, no comment. Připravíte na kafe a šinete si to v papučích pro noviny a poštu. Jup, dopis, růžová obálka navoněná Chanelem. Máte radost, protože v tomhle balení se vyúčtování za plyn neposílá. Celé rozechvělé pelášíte dom. Elegantně psaníčko otvíráte (čti, snažila jsem se to rozlepit, pak jsem to chtěla zkusit říznout nožem, ale v tom bordelu jsem ho nenašla, tak jsem to roztrhala na cimpr campr). Je to milostné vyznání. Drahá, pokaždé, když Vás vidím, jak v polední pauze baštíte hamburger, jste celá opatlaná a rajče Vám padá na blůzku, tak se mi roztřepou kolena. Jste středobodem mého dne. Cítím Vás v každém okamžiku, v každé molekule, miluji Vás, Váš XY. Přemýšlíte, kdo by to mohl být, roztáčíte svůj mozkový závit na plné pecky, v práci u kopírky se zkoumavě koukáte na svého šéfa, v bufetu na proti na toho hezkého brigádníka. Večer si koupíte láhev vína a sednete si na sofa, zazvoní na vás sousedka, jestli jste do své schránky nedostala její dopis?!
Film i kniha naprostá dokonalost. Nevím kolikrát jsem to viděla, nevím kolikrát jsem to četla, ale hádám, že kniha vede :-))
Velmi povedené dílo a to hned v několika rovinnách. Epistolární forma umožňuje zajímavou formu perspektivy. Čtenář je na jednu stranu zahlcován zdvořilostními formulkami a patetickými výrazivy, na druhou stranu ale z jiných dopisů "ví" a může tedy tyto floskule s naprostým zaujetím odebírat, až nakonec rozbalí "jádro pudla", poté se však zase může bavit zpětným zabalováním a pozorováním, jak lze všechno zaonačit tak, aby se dosáhlo vlastního cíle.
Kombinace vášnivých rozprav a cynického komentáře v následném či předchozím dopise, je taktéž naprosto bravurní. Snad jen zcizovací efekt je natolik silný, že se čtenář prostě nedokáže vžít do paní prezidentové, neboť jako znalý by se milostnými obezličkami zlákat nenechal (?)
Za naprostou třešničku na dortu pak považuji většinu paratextů - ať už se jedná o ty přesvědčující čtenáře o autentičnosti vyprávěného děje, tak o ty upozorňující na naprostou literární neznalost hlavních protagonistů (přes hojnost literárních a divadelních citátů snad ani u jediného nechybí poznámka pod čarou, že se jedná o citát nepřesný či zcela smyšlený). To nádherně podtrhuje tvář, kterou si hrdinové pro společnost nasazují, ale která je jen velmi dobře vyrobenou maskou.
Rozhodně doporučuji!
Štítky knihy
láska zfilmováno 18. století milostné romány Francie francouzská literatura intriky romány v dopisech, epistolární romány libertinská literatura zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nebezpečné známosti |
| 2008 |  Vášeň a rozum – Láska v době libertinů |
| 1928 | Nebezpečné známosti. Část první |
| 1929 | Nebezpečné známosti. Část druhá |
| 1915 | Nebezpečná přátelství |
Ze začátku jsem se trochu bála, jak se mi bude číst román v dopisech, ale překvapivě se to četlo velice dobře. Je sice pravda, že občas jsem se trochu ztrácela v postavách a musela si překontrolovat, kdo komu píše, ale celkově se mi formát líbil.
Oceňuji to, že autor skvěle vylíčil zkaženost tehdejší společnosti, která se vlastně za tu dobu příliš nezměnila. Jediné, co mě trochu zklamalo byl celkem rychlý konec. Dalo by se říct, že se vše vyřeší na posledních dvaceti stranách. Autor ale používá opravdu nádherný jazyk a skvěle vykreslil jednotlivé charaktery.