Nebo nepozná obľúbencov
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136789/nebo-nepozna-oblubencov-136789.jpg
4
2492
2492
Príbeh lásky smrteľne chorej Lilian a automobilového pretekára Clerfayta, o potrebe žiť život naplno i napriek nebezpečenstvu a vedomiu dočasnosti. Vyšlo v edícii Spoločnosť priateľov krásnych kníh.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1971 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Der Himmel kennt keine Günstlinge, 1961
více info...
Přidat komentář
Krásná četba, od začátku do konce. Posledních 100 stran jsem jen seděla a opravdu málo věcí mě dokázalo od knihy dostat. Konec jsem dočítala se slzami v očích a nemohla jsem uvěřit, co se stalo.
Knihu jsem četla několikrát a vždycky to byl silný zážitek. I když už konec znám. Na podobné téma jsem kdysi viděla film Griffin a Phoenixová (s Peterem Falkem v hlavní roli), ten ve mně vyvolal tytéž pocity. Lillianiny šaty, rozvěšené po místnosti, a poslední vzkaz Phoenixové pro Griffina, to lze jen velmi těžko zapomenout..
Kniha se mi líbila, ale musím říct, že na Remarqua jsem čekala tak nějak víc, děj se mi zdál jasně předvídatelný a do hlavních postav jsem také příliš nepronikla. Občas se v knize objeví zajímavé filozofické myšlenky, ty mě ale nakonec taky začaly spíše nudit častým opakováním a vracením se k přemítání o smrti. Ale nakonec se kniha četla dobře, jen mi nepřišla psaná autorovým klasickým stylem.
Krásně smutná kniha, mám jí přečtenou už asi po desaté a vždycky mě dostane a brečím u ní jako želva
To, ako vie Remarque opísať bežné denné udalosti neobyčajne pôvabne, je jeho najväčšia prednosť.
"Jakže to jednou Clerfayt řekl? Jediná věc, která stojí v životě za to, je moci si vyvolit vlastní smrt, a to proto, že pak smrt nemuže člověka zabít jako krysu, nebo ho zahubit a zadávit, když není připraven. Ona připravena byla. Chvěla se, ale byla připravena....."
Remarque, ako to robíš? Ako je možné, že aj napriek očakávanému dokážeš vždy prekvapiť?
Pdobnosť s Troma kamarátmi je síce veliká, ale v samotnej podstate sa jedná o úplne iný príbeh. Príbeh, ktorým Remarque zas a znova poukazuje na život a na smrť. Na tú tenkú hranicu medzi bytím a nebytím. A práve medzi tou tenkou hranicou sa odohráva náš život. Neistý, nepredvídateľný, ale náš. Remarque vie, a preto nám prostredníctvom každej z jeho kníh pokladá tieto dôležité životné úvahy tak, aby sa čitateľ mohol zamyslieť. On nám vlastne ukazuje to, čo je v živote dôležité a je len na nás, či sa do jeho úvah ponoríme a zhodnotíme vlastné životy, alebo jeho príbehy "uchopíme" len ako spestrenie dlhých večerov.
"Jsme odsouzení k smrti. Ale nejenom my. Ostatní taky! Všichni! Všichni! Jenomže my to víme. Ti ostatní ne."
Pro mě dost atypický Remarkův román,ve své podstatě dosti komorní. Nebojí se ubrat válečný patos,pro něho tak typický. Zúžené a přesto citlivé dialogy,pouze čtyři pět hlavních postav,inu,velmi vkusné a překvapující...
Můj milovaný autor. Není kniha od něj, která by se mi nelíbila. A tahle patří k těm, co mě uchvátila nejvíc.
Nikdy nikdo neví kolik dnů má před sebou a tohle poselství je v tomto krátkém příběhu umocněné krutou ironií osudu, kdy na smrt nemocná dívka přežije svého přítele...
Velmi mě to mrzí, jelikož jsem po chvále na Remarqa měla opravdu velká očekávání a kniha mě zklamala. Ne že by se nečetla rychle a neměla myšlenku, ale neshledala jsem na ní nic fantastického, pro co bych jí chtěla doporučovat dál nebo snad číst znovu. Příběh byl na můj vkus moc předvídatelný a nedokázal mě ničím nadchnout, všudypřítomné filozofování nad životem a smrtí bylo na můj vkus příliš "ukecané" a převážná většina dialogů o ničem. Tohle opravdu není můj šálek čaje...
Tragický příběh, ostatně jak je u Remarqua zvykem. Ve druhé polovině strhující, v některých pasážích je třeba velkého soustředění. Stojí za přečtení.
Pěkný knižní zážitek.... Zatím jsem od Remarqua měla nejraději Tři kamarády, ale tato knížka se tomu velmi přiblížila... I když jsem cca od půlky věděla, jak to asi dopadne, nevadilo mi to...
O hodně lepší, jak Stíny v ráji, kterou jsem četla před touhle, ale jako například k Jiskře života nebo Třem kamarádům se to ani nepřiblížilo.. Téma je podobné jako u Třech kamarádů, ale celkový zážitek je úplně jiný.
Hodnotenie, ktoré uviazlo na polceste... zvláštne. Knihu som prečítal jedným dychom behom dvoch večerov a zároveň bola predvídateľná. Postavy mi boli sympatické a zároveň vzdialené - nestihol som si k nim vypracovať vzťah a ani pochopiť ich životný štýl. Ale malo to isté čaro.
Mrzelo mě, že jsme se nikdy nedozvěděli, jak se Clerfayt jmenovat jménem :D :/
Tuto knihu mám od Remarqua nejraději. Nádherný příběh, popsaný takovým způsobem, že čtenář ten smutný a krátký život žije spolu s postavami.
Kniha se mi velmi líbila, příjemná změna od Remarqových válečných knih. Hlavní poselství: máme si vážit života a užívat si ho, jak jen to jde.
Tento neveselý příběh automobilového závodníka a nemocné dívky je asi první prózou, kterou jsem skutečně naplno přečetl a která se zároveň navždy zapsala do mého srdce. Líčí totiž láskyplný vztah dvou lidí pohybujících se na hranici života a smrti, v němž není minulost ani budoucnost a v němž je vše nutné prožít naplno, protože nebe nezná vyvolených a nikdo si zcela nemůže zvolit čas svého odchodu. Na pozadí tak trochu mrazivé atmosféry všudypřítomného konce bytí se tak odehrává děj plný vášně, bláznovství, strachu a touhy po životě. 95 %
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Nádherné čtení. Lillianinu sumarizaci života: "je mi 24, poslední čtyři roky jsem v sanatoriu a před tím byla skoro šest let válka" jen tak nezapomenu.