Neboj se vrátit domů
Aleš Palán , Marie Svatošová
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/387059/mid_neboj-se-vratit-domu-oiV-387059.jpg
5
113
113
Marie Svatošová v rozhovoru s Alešem Palánem. Co se stane, pokud pacientovi o jeho zdravotním stavu dlouhodobě lžeme? Má vážná choroba nějaký smysl? A proč umírající nezabíjet, jak si přejí zastánci eutanázie, ale naopak respektovat jejich život až do přirozeného konce a být jim nablízku? Nejen o těchto věcech hovoří v knize rozhovorů Neboj se vrátit domů zakladatelka hospicového hnutí v ČR Marie Svatošová. Rozhovor s ní vede spisovatel a novinář Aleš Palán. Právě Svatošová před lety přišla s myšlenkami hospicové paliativní péče. Byla to ona, kdo v Červeném Kostelci iniciovala první český hospic. A je to stále ona, kdo neúnavně jezdí po republice s hospicovými přednáškami a je rádkyní hospicům nově vznikajícím. Marie Svatošová v knize mluví také o své rodině, studiu medicíny, vlivu, jaký na ni měl P. Ladislav Kubíček či o svém trapistickém fan clubu. V mnoha hospicích najdeme citát: „Našim cílem je naplnit dny životem, nikoliv život dny.“ Autorka tohoto výroku Marie Svatošová dokázala životem naplnit celý svůj život. A nejen životem, také smyslem a neokázalou službou. „Nikdy bych nečekal, že by se o smrti dalo mluvit pozitivně. Paní doktorka Svatošová to dokáže. Nechci říct, že se po rozhovoru s ní budete na smrt těšit, ale nebudete se jí tolik bát,“ říká k obsahu knihy herec a moderátor Marek Eben. „Nicméně přeji všem pevné zdraví,“ dodává.... celý text
Přidat komentář
Nádherná kniha o posledních chvílích života. Také o inspirativní a odvážné ženě, která umí naslouchat druhým, sobě i Bohu. Možná více řekne věřícím lidem, ale i pro nevěřící je velice dobré si uvědomit, že poslední dny člověka jsou velice důležité. Narovnání vztahů je možné u kohokoli a kdykoli. Držím palce nám všem, abychom byli připraveni.
Kniha mě hodně oslovila. Plný počet hvězdiček, které jsem v hodnocení udělila, je možná i odrazem toho, že jsem věřící a tak mi kapitoly, kdy se píše o víře a o vztahu paní doktorky k Bohu, měly co říct. Za mě velmi zajímavá kniha o tématu o kterém se moc nemluví.
Jde o zajímavou sondu do života a především duše silné ženy, také svým způsobem výpověď o síle víry v Boha. Paní doktorka osvětluje cestu k založení prvních hospiců, jejich smysl, ale obrací se i k otázkám života samého.
Pěkně plynoucí životní příběh naplněný jedním zásadním poselstvím. Bůh si paní Svatošovou připravil pro ne zrovna jednoduchou ale krásnou cestu. Děkujeme za české hospice.
Povedená kniha rozhovorů s neuvěřitelně moudrou a inspirativní ženou. Paní Svatošová je obrovská bojovnice a silná osobnost, ale zároveň velice pokorná žena. Její hlubokou víru by jí mohl nejeden křesťan závidět. Rozhovory se dotýkají mnoha témat a musím říct, že všechna stála za to. Velice mě zaujalo např. vyprávění o P. Kubíčkovi, moc jsem o něm dosud nevěděla.
Dovolím si osobní poznámku: Pí Svatošová si ve svém životě ráda všímá různých "náhod". Zdá se mi, že moje četba téhle knihy byla také takovou "náhodou". Začala jsem ji číst v době, kdy jsem absolutně netušila, že pro mě téma smrti (někoho blízkého) bude zanedlouho aktuální. Pozitivní přístup pí Svatošové k tomuto nelehkému tématu mi v náročné situaci hodně pomohl a je pro mě stále velkou oporou. Zřejmě to nebyla náhoda, že jsem se k téhle knize dostala zrovna v době, kdy jsem ji potřebovala.
Paní Svatošové si velmi vážím za její práci v hospicovém hnutí i za její nasazení. A pana Palána také obdivuji, ale tato kniha byla pro mě zklamáním. Bylo to jako evangelizační příručka. Ale i tak to bylo zajímavé.
To je normálně rozhovor s andělem! :) Paní to pořádně rozjíždí v pozemské i duchovní sféře a její život je pořádným svědectvím o živé víře. Souhlasím, že pro nevěřící čtenáře bude kniha možná složitější, je to hodně o duchovních věcech, až mě to trochu zaskočilo, nečekala jsem takovou smršť (v dobrém slova smyslu). Inspirující kniha, inspirující žena!
Úžasná kniha, četla jsem ji pomalu a po částech tak, abych mohla každou část v sobě zpracovat a zamyslet se nad ní. Témata jako eutanazie, pravda a lež, potřeby nemocných a umírajících a léčba jejich bolestí a také téma víry i smrti samotné patří k těm nejsilnějším a nejtěžším. Oceňuji upřímné odpovědi paní doktorky a velmi dobře zvolené otázky pana Palána.
Na knihu jsem se těšila, ale nějak jsem se s ní míjela. Paní doktorky Svatošové si moc vážím, pro to co dokázala v hospicové péči a pana Palána jako autora mám ráda, ale zde jsem byla trochu zklamaná. Zdá se mi, že otázky a odpovědi ohledně víry a Boha jsou zde tak nějak čtenářům vnucovány. Až za polovinou knihy jsem našla ten správný rozhovor, pro který jsem si knihu půjčila. Teprve tady je psáno o hospicích, eutanazii, lékařské etice, pravdě a lži.
Kniha rozhodně není špatná, spoustu čtenářů uspokojí a nadchne, já jsem asi čekala trochu něco jiného. Nerada knihy srovnávám mezi sebou, ale tady jsem se neubránila a pořád vzpomínala na Padá mí to z nebe od A. Pintířové.
Klobouk dolů před paní doktorkou Svatošovou, silná osobnost a velký obdiv před tím, co udělala pro lidi, kteří to nejvíc potřebují. Děkujeme.
Nádherná kniha, která dokáže změnit pohled na umírání a smrt. A také důkaz toho, že se tak dá dít důstojně.
Vážená a mnoha smrtelníky milovaná Marie Svatošová,
srdečně Vás tímto zdravím a byť se neznáme osobně, nezbývá mi než říci: "TATO KNIHA SE FAKT POVEDLA." Hodně jsem Váš životní příběh brala z osobního vztahu k většině zmiňovaných témat. Mám jednoznačně shodný vztah ke smrti, víře a zejména důležitosti a dopadu hospicového hnutí na duši společnosti. Kdybych po většinu svého života nebyla matkou na plný úvazek, ráda bych byla hospicovou sestrou. První kontakt s těmito oázami v českém zdravotnictví, jsem měla v hospici prachatickém. Dodnes s trochou lítosti vzpomínám, že jsem tam se svou tetou nestihla pobýt na pokoji. Byla věřící s "nevěřícím" synem a byla tam šťastná!! Budu k vám upřímná: v kapitolách, kde končíte studium a začínáte lékařskou praxi jsem přemýšlela, jak bych si s Vámi rozuměla lidsky, případně jako sestra s lékařkou. . . . . . V přístupu k víře taky neumím být tolik radikální, byť Vám některé postoje trochu závidím. Jinými slovy, asi bychom si měly u kávy, čaje nebo dobrého jídla dlouho o čem povídat, protože Vaše spolupráce s vůlí Stvořitele je z mého pohledu unikátní. Tak snad jednou na "Pravdě boží", jak se pěkně česky říká. Ale hospicovému hnutí moc přeji, aby ještě dlouho mohlo čerpat z Vašich zkušeností na pouti pozemské!!
Marie, velké díky za vše ❤️
P.S. Často jsem se nahlas smála humoru, který se stále, spolu s obrovskou nadějí, prolínal krásně lidským rozhovorem.
Tahle knížka člověka přiměje zamyslet se nad tím, jaký život žije, co je důležité a co ne. Paní Svatošová je bezesporu silná, ale zároveň laskavá, moudrá a pokorná žena.
Paní doktorku Svatošovou jsem znala spíš "z doslechu". Vím o hospicovém hnutí, které u nás založila a kterého si velmi vážím. Ráda jsem se v rozhovoru dozvěděla víc o něm i o jejím osobním životě. Rozhovor byl velice inspirativní. Dobře kladené otázky a její odpovědi pokorné, i s přiznáním vlastních chyb a pádů. Díky za ni, za její dílo i svědectví v této knize.
Skutečně dokáže "zapalovat" - jak dokládá např. i výborný rozhovor v DVTV, ke kterému ji po přečtení této knihy pozval pan Veselovský, byť se označuje za ateistu.
Mně osobně zasáhly např. její úvahy o lži, které mě vedly k zamyšlení.
Diky za přiblížení úžasné paní, kterou obdivuji léta a její víra je mi vždy povzbuzením v dnech, když mi není do jásání.
Paní doktorku Svatošovou jsem kdysi viděla v dobrém ránu a přímo z ní čišela radost ze života, pracovitost, obětavost , pokora . Kniha je psána formou rozhovoru, kde popisuje svou víru v Boha, bez které vše, co v životě vykonala, by nezvládla. Sama jsem přivítala, že v našem městě je Hospic zřízen, kdy jsem tam měla příbuznou. Ta ochota a vstřícnost personálu, jak k pacientovi, tak vůči příbuzným. Mohli jsme přijít v jakoukoliv hodinu, dokonce jsme tam mohli chodit s pejskem, o kterého teta před onemocněním pečovala. Opravdu jí nabídli i faráře jakékoliv víry. Už, když nastupovala, věděla, že tam se chodí zemřít, ale její poslední dny byly opravdu, tak jak se píše v této knize. Pozná to ten, kdo tam bohužel půjde za svým blízkým. Pak si uvědomí, jak je pro všechny toto zařízení důležité a podporovat jej. Následně onemocněl manžel a jelikož jsem mu chtěla splnit přání, zemřít doma, byla mi nabídnuta domácí péče "Stromu života" z Nového Jičína.
V obou případech "VELKÝ Dík" p. Svatošové za to, co dokázala a taky všem zaměstnancům v těchto zařízeních, kteří pomáháte lidem s pokorou a se smířením zemřít.
Každý z nás se narodí, aby zemřel. Je důležité a jen na nás, čím tu mezeru mezi životem a smrtí zaplníme.
Kniha se dobře četla, nicméně já jsem trochu zklamaná, protože na otázky, na které bych v souvislosti se smrtí a umíráním chtěla znát odpovědi, se autor rozhovoru nezeptal. Nevím jestli záměrně, nebo ho to nenapadlo, těžko soudit.
Příjemně vedený rozhovor, obdivuhodná žena, lidé kolem ní a zajímavé osudy. Je to kniha o smrti a umírání, o životě a hlavně a především o víře. Než jsem se do čtení pustila, obávala jsem se těžkého tématu, ale žádný smutek se nekonal. Kniha má v sobě neskutečné množství naděje a pozitivní síly.
Za me teda rozhodne ne. Na muj vkus bylo v cele knize tolik viry a nabozenstvi, ze to podle me prerusta az ve fanatismus. Tematum hospicu jsem se venovala opravdu dlouhou dobu, knizka me bohuzel velmi zklamala.