Nebreč, Lucie
Stanislav Rudolf
Známý autor dívčích románů vypráví o senzitivní patnáctileté Lucii, která se nechá natolik ztrémovat, že propadne při zkoušce na gymnáziu, i když v deváté třídě patřila mezi nejlepší žáky. Stane se pak hospodyňkou v domácnosti svých rodičů a chůvou malého synovce. Své postavení bez perspektivy nese velmi těžce, ztrácí kontakt s přítelkyněmi, i chlapce Petra, svůj tajný idol. Ale v závěru knihy je i řešení v jejím mladém životě. Nachází odvahu znovu se pokusit o studia, bez zahořklosti obnovuje kontakt s přítelkyněmi a sbližuje se se svým obdivovatelem Zdeňkem. Zbavuje se pocitu vyřazené a poznamenané. Roční zkušenosti, kdy se od ní vyžadovala odpovědnost jako od dospělé uspíší patrně její zmoudření. 22-017-77... celý text
Přidat komentář
Samozřejmě jsem viděla Metráčka a Kopretiny pro zámeckou paní. Četla jsem Pusinky a říkala jsem si, že si zkusím přečíst další takové retro. No nejvíce mě dostávaly takové věci jako snb a národní výbor. Nevím, kniha se četla dobře, ale někdy jsem Lucii nechápala.
Ach jak jsem jí rozuměla. I mě vždycky navlékli do sukně a příšerného kabátu, když jsme jeli k babičce nebo někam na návštěvu. Připadala jsem si jako ona. Je to už několik desítek let, ale ten pocit ve mně zůstane snad napořád.
Po téměř třiceti letech znovu po x-té dočteno, tentokrát jako milá jednohubka přečtená za jeden den. Krásná vzpomínka na staré dobré časy.
Vzpomínka na pubertu, kdy jsem knížku četla a bavila mě, nezapomenu na ty prokleté zelené šaty...
Tuhle (a ještě jednu) knížku jsem dostala v cca 12 letech od tety, co neměla děti, k Vánocům. Jen ta "moje" měla růžový obal a byl to paperback.
Knížku jsem četla možná dvacetkrát? A znova a znova a znova :).
Nebyl internet, nebyly mobily a byly knížky, nebylo to super? :).
Knihy Stanislava Rudolfa patřily v dospívání k mým nejoblíbenějším, už pro to, že na rozdíl od mnohých jiných neoplývaly tak moc naivním pohledem na svět a nutným morálním ponaučením. Hlavní hrdinky a hrdinové sice na konci většinou prozřou a zjistí, že ne každý je ten správný člověk na kamarádství a do života, ale vždycky to bylo napsáno věrohodně a čtivým jazykem.
Knížky od Stanislava Rudolfa mám moc ráda, ale do této knížky jsem se nějak nemohla začíst. Asi jsem čekala trošku něco jiného.
Moje první Rudolfovka, kterou jsem dostala od mé maminky a taky můj první referát z českého jazyka. Musím říct, že jsem byla před tabulí ztremovanější víc než Lucie v těch zelených šatech. Úplně vidím, jak byly hrozné. To mi tak utkvělo v hlavě, že když jsem byla před nějakou další zkouškou, vzpomněla jsem si právě na tuto scénu. Je opravdu zvláštní,co si člověk v hlavě zafixuje a co mu vyjede na povrch. Ráda se ke knize vracím a budu vracet.
Byla to jedna z mých prvních přečtěných knih v dětství - mládí. I teď, při opětovném čtení, se mi příběh líbil. Vzpoměla jsem si na tu dobu, kdy jsem chodila na základku a prožívala velká kamarádstí s holkama, první lásky...
Nevím, zda by se líbila mé dceři, pravděpodobně by odsoudila nadřazený vztah matky nejen k Lucii, ale ke všem v rodině. Jsem ráda, že jsem jiná a že mé děti umí dát najevo svůj názor a stát si za ním. Přezto knihu i teď hodnotím kladně, vypovídá o době, kdy jsem byla mladá a věci se takto děly (pronášení hřebíků ze závodu, těžké přijímačky na střední školu, koníček Lucky tatínka...)
Knížku jsem doslova zhltla...:) Parádní příběh každodenního života dospívající dívky :)
S tvorbou Lenky Lanczové a Stanislava Rudolfa jsem dospívala a jejich knihy si přečtu velice ráda i nyní. Tuhle knihu jsem četla poprvé teď, když jsem jí vyhrabala u babičky na půdě, a nezklamala mě, naopak jsem jí přečetla během jednoho slunečného dne stráveného na zahradě doslova jedním dechem. Jeví se nám zde vynikající strhujicí příběh dospívající dívky, která prožívá spoustu problemů a trablí jako větsina z nás v jejím věku a já tuhle knihu řadím ve svém seznamu mezi top knihy Stanislava Rudolfa.
Moc mne kniha bavila vzpomela jsem si na školu jak jsme seděli s holkama i stolu a povídali si po kamaskach se mi moc stýská chtěla bych vrátit ti časy kdy jsem byla ve škole s holkama jsem se neviděla 20 let od devátý tridy
Moje jedna z prvních - rudolfovských knih, kdy jsme ve 13-14 letech zažívaly první pusy a nezapomenu na školní jídelnu, kdy jsme s holkama seděly v hloučku a hihňaly se - a např. "nedívejte se tam, ON se sem dívá... koukněte jestli se sem dívá.... jééé on se sem nedívá....jééé, už se sem dívá , nekoukejte se tam..." Byla legrace, ale bylo to úúúúžasné a tahle kniha mi tohle všechno připomněla, mám ji do dnes ve své knihovně a těším se, až ji půjčím vnučkám a budu je sledovat, jak i s nimi "mávají" jejich Velké lásky. Stejně je to legrace, jak nám v 16-ti letech připadali ty první lásky jako životní a vůbec jsme si nedovedli představi, že to tak nebude " dosmrtismrťoucí"...
Četla jsem ji dávno, ale příběh si pamatuju pořád. Hlavně zelené šaty, které všechno zavinily.
Možná ve třinácti - čtrnácti letech by to byl pro mne hodně zajímavý příběh, ale dneska bohužel již ne (dospělému člověku přijdou starosti patnáctileté holčiny spíše k pousmání, ale vím, že podobné pocity však jsem také měla v tomto věku). Z tohoto důvodu však dávám tři hvězdičky, neboť mi přijde nespravedlivé hodnotit kriticky knihu, která je určená pro dospívající slečny a jsem si vědoma, že před patnácti lety bych dala určitě minimálně tři hvězdičky :)
Kniha mého nejmilejšího autora v mládí. Pamatuji se, že jsem příběh Lucie hodně prožívala.
Přečteno hodně dávno, ale na knihu i příběh si moc dobře pamatuji. Silný emotivní zážitek
Štítky knihy
dospívání první láska studium a výuka nový začátek pro dospívající mládež (young adult) dívčí romány komplex méněcennostiAutorovy další knížky
1973 | Kopretiny pro zámeckou paní |
1977 | Nebreč, Lucie |
1989 | Pusinky |
1984 | Milionová holka |
1980 | Něžně háčkovaný čas |
Četla jsem v dětství, ale osobně mi ty dívčí románky moc neseděly. Ty holky, které byly hlavními hrdinkami, řešily každou situaci vždy jinak než bych to činila já. Takže spíš z nostalgie dávám 3 hvězdičky.