Nebreč, Lucie
Stanislav Rudolf
https://www.databazeknih.cz/img/books/81_/814/bmid_nebrec-lucie-V1d-814.png
4
299
299
Známý autor dívčích románů vypráví o senzitivní patnáctileté Lucii, která se nechá natolik ztrémovat, že propadne při zkoušce na gymnáziu, i když v deváté třídě patřila mezi nejlepší žáky. Stane se pak hospodyňkou v domácnosti svých rodičů a chůvou malého synovce. Své postavení bez perspektivy nese velmi těžce, ztrácí kontakt s přítelkyněmi, i chlapce Petra, svůj tajný idol. Ale v závěru knihy je i řešení v jejím mladém životě. Nachází odvahu znovu se pokusit o studia, bez zahořklosti obnovuje kontakt s přítelkyněmi a sbližuje se se svým obdivovatelem Zdeňkem. Zbavuje se pocitu vyřazené a poznamenané. Roční zkušenosti, kdy se od ní vyžadovala odpovědnost jako od dospělé uspíší patrně její zmoudření. 22-017-77... celý text
Přidat komentář
Kniha ze života, takhle se opravdu v minulosti žilo. Dneska už to těžko chápeme.
Vybrala jsem si tohoto autora v rámci čtenářské výzvy a rozhodla se nakonec pro tuto mně neznámou knihu, jelikož jsem dosud od autora nic nečetla. Samozřejmě jsem některé jeho romány viděla filmově zpracované, viz Kopretiny pro zámeckou paní. Co mě na tomto příběhu nejvíce zaujalo je asi doba, ve které se příběh odehrává, jelikož ta už mým dětem nic neřekne. Příběh patnáctileté dívky, která po jednom životním neúspěchu přemýšlí, co se svým životem. Psáno nijak složitým plynulým stylem, s lehkým humorem, žádné protivné životní poučky, jen příjemné zamyšlení o tom, co je v životě důležité.
Knížka už je trochu za zenitem, ale i tak, přečíst si o ranných sedmdesátkach na maloměstě bylo fajn. Jako náctiletá jsem četla několikrát a vrátila jsem se k příběhu kvůli výzvě. V knize je dost překlepů, takže nedostatečná korektura není jen problémem současnosti.
Četla jsem jen kvůli výzvě. Pro mě už je tahle knížka za zenitem. Matka mě štvala stejně jako Lucie, která vlastně nevěděla, co chce
Vybráno do čtenářské výzvy.
Taková nostalgie pro mě. :))
Naposled jsem knihy od tohoto autora cetla v pubertě.
Tato kniha se četla hezky
IvetaZ: Její matka bohužel byla jak uminuta. Zkrátka Lucie bude lékařkou, aby se měla na maloměstě čím chlubit, takže ji na jinou školu prostě nepustila. Místo toho nadaná dívka otrocila rodině, postupně ztrácela elán i sebeúctu. A co otec? Ten do toho neměl co mluvit?
Kniha se ke mě dostala v rámci čtenářské výzvy 2023. Spisovatele znám jako holky v pubertě ho spousta z nás četla. Tato kniha mě ovšem dějem nezaujala a nějak nebavila. Jedno z těch slabších děl. NEURAZI ALE ANI NENADCHNE
Vopruz, vydržela jsem jen kvůli výzvě. Nebavilo mě to teď a nebavilo by mě to ani v těch nácti. Matka tyranka a zlodějka, která všechny štve (abych byla slušná).
Knížka půjde do sběru. Tohle už dneska děti fakt nebere.
Jako -náctilé mi kniha přišla úplně nesmyslná, protože přece existují i druhé šance a jiné školy než ztratit rok života doma takhle v patnácti (a to jako ji rodiče nechají doma?), ale zpětně mi dochází, že autorovi šlo o předání určité moudrosti a poučení mladým o stresu a důležitosti rodiny, přátel a spolužáků.
Byla to první kniha od tohoto autora, kterou jsem kdy četla, to mi bylo asi jedenáct a dostala se mi do ruky úplnou náhodou. Během dospívání jsem přečetla další Rudolfovy knihy, ale Nebreč, Lucie, se mi líbila asi nejvíc. Mimochodem Rudolf dokázal ve svých knihách krásně vykreslit typickou malomestskou mentalitu.
Super knížka, pro dospívající :))
Bavila mě číst, pan Rudolf vážně umí popsat dívčí život.
Když jsem knihu v pubertě četla prvně, dala bych jí 5 hvězdiček. Teď po x letech už ji nehodnotím 100%, ale pořád mne překvapuje, jak se do pocitů dívek 15ti letých dokáže tento autor trefit. Sranda je, že teď by se spousta akcí odehrála rychleji díky technologiím a pohled k svátku jsem nedostala už roky, ale také neposlala... Vrátila jsem se ke knize, kterou jsem si dost pamatovala - i to mne překvapilo. Jiné knihy, když jsem četla po čase po druhé, mi tak známé nebyly.
Nedávno jsem se snažila kamarádce přiblížit, o čem je tahle knížka, kterou jsem četla snad před dvaceti lety. Že tenkrát mohla chytrá holka skončit v patnácti bezprizorně doma, protože byla nervózní u přijímaček a dokázala se jen podepsat. Žádné další možnosti nebyly, takže rok pomáhala rodičům doma a srovnávala se s tím, že je na okraji společnosti. Může se tohle dneska vůbec stát? Že premiantka třídy propadne u zkoušek na gympl a skončí v patnácti jako hospodyňka? Mám ale pocit, že tam hrála hodně roli urputnost její matky, která nepřipouštěla jinou školu než rybínské gymnázium a všechny další možnosti uzavřela. Takže to možná bylo i v Rudolfově době trochu přitažený za vlasy. Každopádně to byla milá knížka, sama jsem dost senzitivní člověk, nebo spíš jsem v Luciině věku byla, a představa, že se tak ztrémuju, až totálně vybouchnu, pro mě není úplně mimo.
Váhám, váhám. Tři hvězdy? Čtyři? V dětství jsem rudolfovky milovala, tuto nevyjímaje. Když jsem teď - po nějakých pětadvaceti letech začala knížku číst, cítila jsem jisté zklamání. Tohle se mi tehdy fakt líbilo? I puberťácká mluva v dialozích mi kapku lezla na nervy. Ale text odsýpal, bavil mě stále víc, postupně u mě zvítězila nostalgie a vidina mého dětství v předrevolučních letech, asi jako když si na netu normálně nepustím Goťáka a Rottrovou, ale když to hrajou v rádiu na chatě, tak to úplně miluju, protože tam to prostě patří. Knížka jako taková není kdovíjaký zázrak, ale jako připomenutí dob minulých, toho, jak se doma tehdy pomáhalo, jak se i o prázdninách makalo třeba na stavbě, jaká byla výchova, jaké to bylo v době papírových milostných psaníček, jaké se (ne) dalo koupit zboží a za kolik, jaký byl svět puberťaček sedmdesátých let, kvůli těmto drobnostem, které už jsou dneska v podstatě historickým svědectvím doby, knížka za přečtení stojí.
Rudolf opravdu umí dívčí problematiku vystínit. Nevím čím to je, že plno dívčích srdcí čte jeho knihy a dokáží si i něco z těch příběhů vnést do svého života. Jeho knihy mám stále ráda i když jsem o dost starší, ale občas po nich sáhnu z mé knihovničky.
Toto je první knížka od S.Rudolfa, kterou jsem přečetla. Jako puberťačky jsem si tuhle knížku půjčovaly navzájem stále a stále. Pak následovaly i ostatní a všechny jsem dokázala přečíst za víkend. Myslím, že je čtivá i v dnešní době i když si nejsem jistá, zda by jí dnešní mládež rozuměla.
Tuto knihu jsem četla ještě jako puberťačka a strašně se mi to líbilo. Určitě si to musím zopakovat :-)
Tato kniha byla můj favorit, když mi bylo asi 15. Možná proto, že hlavní hrdinka je moje jmenovkyně:-) Příjemný a moc milý příběh, který ale dnešní mladé holky asi moc neocení. Jiná doba...
Štítky knihy
dospívání první láska studium a výuka nový začátek pro dospívající mládež (young adult) dívčí romány komplex méněcennostiAutorovy další knížky
| 1973 |  Kopretiny pro zámeckou paní |
| 1977 | Nebreč, Lucie |
| 1989 | Pusinky |
| 1984 |  Milionová holka |
| 1980 | Něžně háčkovaný čas |
Četla jsem kvůli výzvě, a jako náctileté se mi knížka líbila mnohem více. Teď už mě příběh spíše nudil