Nebudu nenávidět
Izzeldin Abuelaish
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/369246/bmid_nebudu-nenavidet-ZQX-369246.jpg
4
77
77
Působivé svědectví o boji za odpuštění a smíření. Palestinský lékař a mírový aktivista Izzeldin Abuelaish vzpomíná na své dcery, které zahynuly při bombovém útoku v Pásmu Gazy v roce 2009, a přitom vypráví příběh svého života, své rodiny i národa. Izzeldin Abuelaish prosazuje mírové řešení vztahů mezi Palestinou a Izraelem, prosté násilí a zaslepenosti. Sám jde příkladem a léčí jak palestinské, tak izraelské neplodné ženy. Z jeho vyprávění si lze udělat představu o dějinách izraelsko-palestinské oblasti po roce 1948, kdy vznikl samostatný izraelský stát a tisíce Palestinců byly nuceny odejít do stísněného uprchlického tábora v Pásmu Gazy. Jedná se o pohled nanejvýš lidského a vzdělaného Palestince z druhé (a málo prozkoumané) strany barikády. Text doprovázejí fotografie Abuelaishových rodinných příslušníků a citace z dokumentů a dopisů. Izzeldin Abuelaish (nar. 1955) je palestinský lékař, který vyrostl v uprchlickém táboře Džabálijá v Pásmu Gazy. Než byly zabity jeho tři dcery, pracoval jako výzkumník Gertnerova institutu v Nemocnici Chaima Šeby v Tel Avivu. Nyní žije se svou rodinou v Torontu, kde působí na Torontské univerzitě. Kniha Nebudu nenávidět se stala mezinárodním bestsellerem, práva byla prodána do sedmnácti zemí. Izzeldin Abuelaish objíždí se svým mírovým poselstvím celý svět a za prosazování smíru prostřednictvím nenásilí byl tři roky po sobě nominován na Nobelovu cenu míru.... celý text
Přidat komentář
Kniha čtena v roce 2023. Po 7. říjnu.
Hlavní hrdina je pokrytec. V prologu mluví jeho izraelští kolegové o tom, jak si hlavní hrdina na nic nestěžuje, jak nerozlišuje mezi Palestinci a Izraelci, jak léčí kohokoliv. Ano, jeho lékařské kvality jsou jistě nesporné a pokrokové, při svém povolání skutečně nerozlišuje, léčí-li Palestince nebo Izraelce.
Ale hned v první kapitole se z jeho úst dozvíte něco ve smyslu "My, Palestinci, jsme chudí, nemáme vodu, jídlo, oni nás okupují a nic nám nedovolí. My, Palestinci, na ně vypálíme pár podomácku vyrobených raket... a čím nám odpoví oni? Neadekvátně na nás pošlou ty nejmodernější rakety, zabíjí nás..."
Ať se přestane litovat. Tohle se nedalo číst.
I přesto, že kniha po stránce slohové nijak neohromila, ba ani bohatostím jazyka neoplývá, její výpovědní hodnota je obrovská. Dokonce mne několikrát dojala, zpravidla tam, kde Izzeldin není za mírotvůrce, ale kde z něho mluví otec rodiny.
Není snad nikoho, kdo by nevěděl o izraelsko-palestinském konfliktu. Minimálně to, že existuje a že se točí okolo pásma Gazy. A Západního břehu Jordánu. Je obtížné číst tento emocionálně silný, autobiografický příběh palestinského lékaře působícího na Palestinských územích i v Izraeli a abstrahovat od konfliktu samotného. Pointa této osobní zpovědi nicméně směřuje vpřed, nikoli vzad. Byť čtenáře s konfliktem a jeho historickým pozadím také seznamuje. Především však Abuelaish předkládá svůj osobní pohled na konflikt a otevřeně hovoří o jeho mimořádně tragických dopadech na svou vlastní rodinu. A přece, podle svých slov, nechce nenávidět a přese všechno stále touží po mírovém řešení. Jeho postoj je ve světle aktivit radikálního palestinského hnutí Hamás pochopitelný. Ale upřímně, autor mi přijde, hlavně a především, jako mučedník. A já mučedníky moc nemusím. Pochopila bych jeho naději a jeho veškeré pokračující lékařské konání na obou stranách konfliktu, kdyby přišel o nohu, obě nohy, o oči, vím já o co. Ale on přišel, nejenom, o své děti. Nemluvím o odvetě či nenávisti. Ale o důstojnosti. Pokud jde o židovský národ, posledním židovským mučedníkem, zdá se mi, byl Ježíš.
Velmi silná kniha, doporučuji přečíst všem, určitě Vás obohatí a dozvíte se věci, o kterých se nemluvi. Smutný životní příběh z aktuální doby.
Opravdu silný životní příběh jednoho palestinského lékaře, který se celý svůj život navzdory všemu zasazoval o mírové řešení vztahů mezi Palestinou a Izraelem. Ve své knize kromě své nelehké životní cesty popisuje i historii, vývoj a současný stav Gazy. Některé pasáže byly možná trochu zdlouhavé a místy se opakoval, ale to jsou jen drobné detaily ve srovnání s celkovým vyzněním a poselstvím knihy. Příběh by si opravdu měl přečíst snad každý, neboť se jedná o popis života v Gaze od někoho, kdo se tam narodil a vyrůstal, kdo dovede podat vyčerpávající informace o tom, co se tam skutečně děje. Musím ale říct, že sice obdivuju, ale nesdílím jeho optimismus. Jeho příběh a obzvlášť smrt jeho dcer dojala spoustu lidí po celém světě i mnoho Izraelců, od té doby uplynulo pár let a změnilo se něco? Vůbec nic. Nejzákladnější práva obyvatel Gazy jsou porušována stejně jako kdykoli předtím... To je na tom to nejsmutnější... Ale netvrdím, že tato kniha není důležitá. Pomáhá alespoň pochopit mnohé z toho, co v tradičních médiích člověk těžko nalezne.
Ač jsem pár let žila na druhé straně barikády (ne té jeho), tak tento příběh mě hodně dostal a vzal za srdce. Smutné, frustrující vyprávění muže, co přišel o to nejcenější. Je mi líto, že tyto dva národy nemohou žít v míru a asi nikdy ani nebudou. Respekt k jeho odhodlání vytrpět všechna úskalí k dosažení vzdělání a jeho optimismu. Nedalo mi to a zhlédla jsem video zmíněné v knize i pár příspěvků k jeho příběhu :o(
Kniha mi rozšířila obzory o tom, jak to (ne)funguje v pásmu Gazy. Klobouk dolů, že si autor dokáže stále zachovávat optimismus.
Hrůza, hrůza, hrůza v jakých podmínkách někteří lidé musí žít,kolik nevinných dětí, matek a otců umírá, zatímco svět se tváří jakoby nic. Doufám, že se v Gaze jednou dočkají a budou žít v klidu a míru.A utrpení které den co den zažívají skončí
Smutné čítanie, aj to video na youtube. Veľká časť knihy je venovaná jeho ceste za úspechom, ako to dosiahol, kde všade bol, v podstate na úkor rodiny, veď aj vlastné deti ho pomaly nepoznali, ale ku koncu priznal, že bol sebecký.
Myšlienky aplikovateľné na všetky konflikty, nielen ten izraelsko-palestinský. Trochu sa opakoval, ale nevravel zle, navyše aj to s akou vervou sa pustil do štúdia a nakoniec to dotiahol kam chcel, to, že sa zasadzoval za práva a vzdelanie žien a to, že všetky národy sú si rovné a mali by spolu vedieť koexistovať v láske, bolo inšpiratívne. Avšak ktovie, či jeho dom neodpálili práve preto, že príliš vytŕčal z davu a propagoval myšlienky nezlučiteľné
s presvedčením a vierou väčšiny.
Nemohu říci, že by to bylo po literární stránce nějak převratné dílo - v podstatě autor představuje svůj život, vysvětluje okolnosti, které ho utvářely, a opakuje několik myšlenek - je potřeba navazovat osobní vztahy mezi znepřátelenými skupinami, nenávist, násilí a pomsta nejsou řešením, jednostranný pohled není nikdy objektivní - které by mohly vyznít až banálně, ale... Je tu celý životní příběh, který Izzeldin Abuelaish tomuto poselství zasvětil a v němž se mu nezpronevěřil, i když k tomu měl nespočet důvodů. Číst podobné myšlenky od člověka, který se celý život potýká s problémy příslušníka národa žijícího s mnoha omezeními od někoho silnějšího, který přesto pomáhá k narození dětí těch, kteří jeho národu a v podstatě i jemu příkoří činí, a který nakonec v tomto konfliktu ztratil 3 dcery je nesmírně silné. Svět by asi byl hezčí, kdyby takových lidí bylo více. A mimochodem, po zaklapnutí knihy mě ještě zpětně dostala obálka - dva stejné záběry na pobřeží, kde na jednom 3 dcery jsou a na druhém ne...
Knihu jsem bohužel nedočetla, asi v půlce jsem ji odložila. Příběh se mi nezdál vyprávěný dost zajímavě, stále dokola stejné fráze, děj takový nijaký. Škoda, čekala jsem od ní víc.
Rozhlédněte se kolem sebe, pomozte lidem, kteří jsou obyčejní, a stejně výjimeční. Pomozte stařence přejít silnici a vozíčkáři překonat most.. Právě díky takovým lidem je svět krásnější.
Díky za to, díky za ty, kteří neoplácejí násilí násilím..
Tahle knížka patří mezi ty, po jejichž přečtení sedíte a nevíte, jestli máte brečet, nebo cítit naději. Příběh Izzeldina Abuelaishe je sice tragický, ale zároveň inspirující a posilující. Obdivuji Abuelaishe, že přes to všechno, co se mu v životě stalo, se nikdy nesnažil o pomstu, ale vždy volil mírové řešení. Pro mě je to jeden z nejlepších příběhů o odpuštění, naději a víře v mír a svobodu každého člověka na této planetě.
Víc už psát nemůžu, knížku si musíte přečíst. A je jedno, zda se o izraelsko-palestinský konflikt zajímáte, nebo ne. Je jedno, jakého jste vyznání. Tenhle příběh vám ukáže, co je v lidském životě opravdu podstatné.
Zpočátku jsem váhala, jestli je tato kniha opravdu pro mne, jelikož o Palestinu jsem se doposud hlouběji nezajímala, ale byla to skvělá volba...strhne, obohatí a dá člověku naději na to, že má cenu se ještě pořád snažit o mírová řešení i v těch napohled nejbeznadějnějších částech světa. Rozhodně doporučuji.
Tuhle knihu by si měli přečíst všichni. Všichni, komu není lhostejné, co se kolem nich děje, všichni, kdo chtějí vědět, jaké to je žít v pekle. A snažit se s tím něco dělat. Izzeldin Abuelaish je palestinský lékař, který své dětství i většinu života prožil v pásmu Gazy. Celý život se snaží bojovat za lidská práva a za právo Palestinců na lékařskou péči. Snaží se spojovat izraelské a palestinské obyvatelstvo tím, že jim jde příkladem. Pracoval v izraelských nemocnicích, léčil neplodné izraelské ženy a kvůli bojům mezi Izraelem a Palestinou se téměř nedostal zpátky domů k nemocné ženě. A kvůli nesmyslnému bombardování mu přímo před očima zemřely tři dcery. Přesto ho to nezlomilo a za dobro bojuje dál.
Kniha je neskutečně silná, opravdová, plná snahy o rozšíření toho, co se děje, a snahy to změnit. Autor líčí svůj příběh od dětství až po ztrátu svých dcer a následný odchod do Kanady. Dokázal mě do děje vtáhnout (za nejsilnější moment považuju chvíli, kdy mu zemřela žena), vzdělat mě, zaujmout. Doporučuju každému! Přestože mě Izzeldin neskutečně iritoval tím, jak se za každou cenu snaží všem pomoct a být tím nejúžasnějším chlapem na světě (místo aby křičel a chtěl pomstít své dcery - jako by to udělal každý jiný), je to právě jeho naděje a odhodlání, co knihu pozvedává ze svědecké výpovědi na něco vyššího.
Ještě nemám úplně dočteno, ale tato autobiografická kniha má pro mne velký význam neboť jsem toho mnoho netušila o životě Palestince na území Gazy a tedy tiše žasnu. Určitě doporučuji.
Velmi poučná kniha, z které doslova tryská nezdolná víra, že Blízký východ má naději na usmíření a odpuštění. A že autor popisuje Gazany jako utlačované chudáky? Vzhledem k tomu, v jakých podmínkách tito lidé žijí, ani je nemůže popisovat jinak. Je jedním z nich a přesto nepodléhá nenávisti. Už by si konečně zasloužil Nobelovu cenu....