Něco cirkusového
Viktor Špaček
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/243977/mid_neco-cirkusoveho-hYX-243977.jpg
4
16
16
Něco cirkusového. Něco lidského a něco velmi zvířecího. Něco, z čeho jde strach, něco, co nutně potřebujeme k životu. Něco směšného, něco dojemného, něco směšně dojemného. Něco velmi tíživého a něco, co by mohlo povznášet. Něco dospělého, něco dětského a něco dětsky dospělého. Něco plného nevšední lásky a něco plného strachu ze všednosti. Povídkový soubor básníka a prozaika Viktora Špačka Něco cirkusového.... celý text
Přidat komentář
Veliká radost! A hluboký pocit úzkosti... Jazykově skvělé, pointované jednohubky i opulentnější příběhy, zavěšené v prázdnotě bezhvězdné noci. A okolo letí světluška, která místo aby posvítila, mizí ve tmě a myslí si... nemyslí si vůbec nic, zatímco se třikrát nebo čtyřikrát proměňuje atmosféra. Užila jsem si každou stránku, díky.
Velmi čtivá kniha povídek o vztazích. Začínám povídkovým sbírkám přicházet na chuť.
25 povídek o lidech a mezilidských vztazích.
Ze života, někdy se mi zdá, že autor píše o sobě - ale proč tolik pesimismu?
Nejvíc se mi líbily povídky: Identita, Predikce, Hra a Pan klíšťák. Ta poslední je i o mně: děti vyrostly,...
Autora potkávám v knihovně, kam chodíme každý za jiným účelem.
Citát:
"Ženský přece ječej, od toho jsou to ženský."
"Nakazit se životem u dětí..."
Pro mne velmi příjemné překvapení. Na autora mě upozornila paní v knihovně a dokonce mi ho ukázala:-).
Začátek knihy je sice spíše pomalejší, průměrnější, ale pak to přišlo! Tři velmi pěkné povídky, které mám v hlavě ještě teď - více než týden po přečtení: Skutečnost, Pan Klíšťák a Identita. Všechny tři jsou skvěle napsané.
Autorův styl mi sice přišel chvilkami maličko neohrabaný, ale i přesto dokáže svými písmenky vytvářet ve čtenářově fantazii obrazy či stvořit sousoší, abych zůstala u jeho oboru, zachytit detail nebo popsat způsob myšlení povídkových hrdinů a některé postřehy jsou více než zajímavé. Určitě si ráda přečtu jeho další texty. 3/5
Příjemná odpočinková povídková kniha ze života... Některé povídky se mi líbily více, některé méně, ale jako celek to rozhodně hodnotím kladně.
Velice slibný prozaický debut, velmi bezútěšných a velmi realistických povídek. Stylem mi to připomnělo Balabána a Carvera. Jazykově vytříbené a skvěle odposlouchané repliky postav, v některých místech zřejmě i odžité, snad jen tematicky trochu monotónní. Ale přečetl jsem všechny povídky a žádná nebyla vyloženě slabá nebo nepovedená, což se vidí s součásné záplavě povídkových knih jen málokdy. Doporučuji.
Dodatek:
Už nikdy se nebudu na starý a obtloustlý báby dívat s pohrdáním. Viktor Špaček ve skvělé povídce Pan Klíšťák ukazuje, že některejm ženskejm po padesátce moc potěšení ze života nezbejvá. Děti jsou v tahu nebo se odcizili, a pár návštěv během roku to nespraví. Manžel je mimoň, čumí na fotbal nebo sedí v hospodě. Sama chodí někam do fabriky nebo jinam a po třiceti a víc letech začínat znova - po kolikátý už vlastně... A pracovat se holt musí, i když to je občas k posr... No, a co teda takový uzoufaný dámě v nejlepších letech, ve vyčpělym manželství a s květákem na hlavě zbejvá, než odjet na chalupu, dát si trochu toho vínečka, k tomu libovou klobásku, nějakej dobrej sýr, věneček, špičku a hladit u toho cizího kocoura proti srsti... Abych to zkrátil: rozumím, teď už tomu rozumím a chápu. Díky Viktore.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2022 |  Čistý, skromný život |
| 2015 | Něco cirkusového |
| 2010 | Co drží Nizozemí |
| 2007 |  Zmínky a případky |
| 2015 | Nejasný rozměr |
Vztahy, vztahy. Krátké výseky ze života, manželské konverzace, děti versus rodiče, mladí versus staří, smutek ze života, radost ze života, zklamání ze života, ztracení se v životě, naděje...
Dost nevídané povídky, některé jen na stránku, některé na tři, některé na třináct, pro mě určitě překvapení. Není to moc pohodové čtení, na dovolenou nevozte, jako já... Ale zaujme, chytí, doporučuji určitě.
Nejvíc asi zaujaly: Za takových dopolední, Stroj, Identita, Predikce, Dveře, Cíl.
Čtyři plus.
*
"Proud vzduchu je přerušovaný, panák tedy nestojí strnule, ale kýve se, vrávorá, potácí, občas se prohne v pase, někdy se celá jeho vrchní polovina vyprázdní a splaskne... Původně měl zřejmě působit veselým dojmem, ovšem jeho zoufalé zmítání vypadá spíš jako umělecké znázornění psychiky člověka stiženého maniodepresivní psychózou a na nájemníky okolních domů působilo tak tísnivě, že byl panák zezačátku velmi ohrožen. Nakonec ovšem žlutomodrá obluda všechny ty petice ve zdraví přežila, stojí na svém místě, vesele si šustí ve větru a - například teď - nahlíží muži do pokoje."
(povídka Něco cirkusového)