Něco na bolest - Příběh pohotovostního lékaře
Paul Austin
Autobiografická kniha amerického pohotovostního lékaře Paula Austina v mnoha ohledech přesahuje vše, na co jsme v tomto žánru byli dosud zvyklí. Soubor krátkých autentických příběhů ze života, studia a praxe doktora Austina svou poutavou formou sice připomíná dnes už legendární veterinářské historky Jamese Herriota, ale co do obsahu jde daleko hlouběji. Dotýká se totiž tak intimních témat, jako je život v rodině s postiženým dítětem (autorova dcera se narodila s Downovým syndromem) či narušení rodinných vztahů vinou přetěžování lékařů, kteří se zmítají mezi příjmem, jehož výše není ničím zaručena, a stálým nebezpečím soudního procesu, pro nějž může být záminkou opomenutí sebemalichernějšího předpisu. Přes tuto svou nezvyklou hloubku je Něco na bolest úsměvnou a velice čtivou knihou, která autenticky odkrývá zákulisí povolání, v němž si život každodenně podává ruku se smrtí.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2009 , Mladá frontaOriginální název:
Something for the Pain
více info...
Přidat komentář
Kniha není pro toho, kdo by očekával napínavé případy z pohotovosti ve stylu mnoha seriálů. Hodně realisticky popisuje, s jakými problémy se setkává lékař, který začíná na pohotovosti v americké nemocnici a do toho prolíná jeho rodinný život.
Po přečtení této knihy jsem opětovně rád, že jsem se nerozhodl být lékařem natož v urgentní medicíně. Vnášet řád do vší té chaotické změti akutních lékařských a sociálních aspektů případů na příjmu musí být vážně na jednoho až moc. Autor to zde z vlastní zkušenosti podal vážně skvěle, fabulace je zde proto asi minimálně - takže děkuji, doktorem být vážně nechci, ale nějakou takovou knihu si vždycky se zájmem přečtu.
Kniha je psána zajímavým pohledem na problematiku začínajících lékařů. Autor jednak detailně popisuje vliv svého zaměstnání na rodinu a hlavně na svojí ženu Sally, která se jednak stará o dceru s Downovým syndromem, ale i o další dva syny, ale také i o něj, což mnohdy není vůbec jednoduché.
Tematicky velmi zajímavá kniha. Srovnání s Herriotem není na místě, protože Herriotovy příběhy jsou prostě a jednoduše mistrně napsané. Připomíná mi to přirovnávání současných detektivek z anglického venkova k románům A. Christie, ačkoli s tou mají knihy společné snad jen prostředí... Autor se nebojí popsat ani případy, které nedopadly dobře, vliv své práce na rodinu, v níž – jak sám píše – má manželka spíš roli svobodné matky, protože je na děti víceméně sama. Co mě dost iritovalo, byla jakási rozpolcenost v podání jednotlivých příběhů, kdy autor neodolal, zabrousil do červené knihovny a v tom stylu popisoval něžné chvíle s manželkou. Hm. Jinak ale smekám, zapálené lékaře my pacienti samozřejmě moc potřebujeme :).