Nedaleko nekonečna
Miroslav Punčochář
Může matematika nějakým způsobem ovlivňovat umění? Odpovědí na tuto otázku je obvykle „samozřejmě ne“. Spolehlivým dokladem tohoto tvrzení se zdají být četné rozhovory se spisovateli, herci, malíři a jinými umělci, ve kterých matematika při vzpomínkách na školní léta spolehlivě kraluje mezi strašáky a neoblíbenými disciplínami. Kniha Nedaleko nekonečna se snaží jít proti tomuto hlavnímu proudu. Jejím cílem je naopak ukázat matematiku jako zdroj inspirace umění, přinejmenším pro žánr literární. Autor k tomu zvolil formu krátkých příběhů s vtipnou pointou a srozumitelným komentářem. Pokouší se přiblížit vybrané oblasti matematiky a fyziky jednoduchou a srozumitelnou formou i čtenářům naprosto nepostiženým středo- či vysokoškolským vzděláním v těchto oborech. Vydání 2., doplněné a přepracované.... celý text
Přidat komentář
Kniha je více filozofická než matematická. Témata jedou po povrchu, přesto bych našel tématem a rozsahem zajímavější tituly, které bych někomu doporučil. Spíš si ji někde půjčte, tak dobrý kup bych nepovažoval
Ze začátku vcelku komplikované čtení, především oblast fraktálů, uprostřed velice zajímavé. V části věnované matematice se mi líbili povídky.
Kniha na pomezí matematiky a filosofie představuje řadu problémů a zajímavostí z této pomyslné hranice. Věci nejsou rozebírány do hloubky, problém je často jen nastíněn a okomentován, a to příjemně svěže s nadhledem a nadsázkou. Každý, koho jen trochu tato sféra přitahuje, by měl knize dát šanci. Asi ne úplně všemu porozumíte, nejste-li odborníkem, ale mnohdy dostanete impulz zjišťovat o tématech další fakta.
Připadalo mi to spíš jako výpisky akademika a příprava pro Alzheimra, než jako beletrie. Kdyby se kniha seškrtala na 50 stran, byla by mnohem zajímavější. Moc nechápu, proč byla vydána znovu. Ale určitě stojí za prolistování. Výraznou výhodou je, že příběhy jsou krátké, nevýhodou pak, že chybí věcný rejstřík. Úvod napsal pan Jiří Drahoš.