Nedělejte poplach
Farley Mowat
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/28993/bmid_nedelejte-poplach-tGt-28993.jpeg
5
119
119
Vyprávění vědce-biologa o jeho dvouletém pobytu v kanadské tundře. Někde na východě zavyl vlk; lehce, tázavě. Znal jsem ten hlas neboť jsem jej slyšel již mnohokrát předtím. Byl to George, volající v pustině, aby uslyšel ozvěnu chybějících členů své rodiny. Ale pro mě to byl hlas, který mluvil o ztraceném světě, který byl kdysi náš, než jsme si zvolili roli cizinců; svět, který jsem spatřil a téměř do něho vstoupil, abych se nakonec zase sám z něho vyloučil. Těmito slovy končí autor své vyprávění o dvouletém pobytu v kanadské tundře. Vědec - biolog, pověřený kanadskou vládou k prozkoumání problému šelma - vlk a kořist - sob, odhalil předsudky a pověry o vlcích, a zvláště pak skutečnost, že nikoliv vlci ničí stáda sobů, ale chamtiví lidé, kteří se neštítí z pouhé ziskuchtivosti postřílet z letadla celé stádo. Proto knížka - jinak plná humoru a láskyplného vztahu k přírodě - končí trochu zatrpklou úvahou. (Text z obálkyknihy)... celý text
Literatura faktu Cestopisy a místopisy Příroda, zvířata
Vydáno: 1968 , SvobodaOriginální název:
Never Cry Wolf, 1963
více info...
Přidat komentář
Krásná knížka zachycující s lehkým humorem a (sebe)ironií autorovy zážitky při výzkumu vlčí smečky v severské tundře. Takový "Tanec s vlky".
Kniha, z ktorej budem citat detom pred spanim.
To, co Farley zazil a ako o tom hovori, je rozpravka.
Kvalitná oddychovka. Pokiaľ máte radi prírodu a chováte úctu k šelmám, tak hurá do nej. Odporúčal by som ju aj moderným mešťanom, ktorí majú strach dokonca aj z vražedných veveričiek :)
Kniha se ke mě dostala úplnou náhodou a teď po přečtení nechápu, jak je možné, že jsem o ní nevěděla dříve. Nádherné vyprávění o vlcích, intimní popis dvou let života jedné smečky.
Po přečtení mi ale rozhodně nebylo lépe, právě naopak. Závěr knihy mě totiž zavedl k přemýšlení o tom, jak potupné je být součástí lidské rasy, být biologicky stejná jako ta hovada, která vraždí zvířata pro zabávu. Respektuji zvířata, bojím se člověka.
Nemáte dobrou náladu, někdo vás naštval nebo vás prostě nic nebaví.... Přečtěte si tuto knihu a svět je náhle světlejší, přijatelný a možná i veselejší.
Když mi kamarádka půjčila knížku o těchto nádherných zvířatech, neváhala jsem ani vteřinu (popravdě jsem jí málem utrhla ruce). Zbožňuji vlky. Jsou naprosto svobodní, ale zároveň je pro ně důležitá rodina.
Tahle kniha byla neobyčejně krásná. Jsem moc ráda, že jsem měla možnost si přečíst tolik zajímavých informací o vlcích. Navíc má autor velmi čtivý styl psaní a smysl pro humor, takže se čtenář rozhodně nenudí. Zkrátka jsem žasla, smála se a zase žasla.
Nádherné rozprávanie. Takto príjemne som sa pri knižke už dávno necítila. Nádhera. Zaradila som ju do materiálov na povinné štúdium pre polovníkov...a celkovo verejnosti.
Táto kniha výrazne pozmenila názory ľudí na vlkov v pozitívnom smere a to je najdôležitejšie. Čitateľ sa dozvie veľa o vlkoch, ale aj o iných zvieratách divočiny, a búra mýty o vlkovi ako o krvilačnej beštii. Klamné štatistiky úradov a loveckých združení o počtoch zabitých sobov vlkmi v kontraste s údajmi od Eskimákov si tiež treba zapamätať. Príbeh Mowat predsa napísal na základe svojich skutočných poznatkov a pozorovaní v subarktickej Kanade.
Kniha pro milovníky vlků. Je to psáno pomalým pohodovým tempem, jako by vám to autor vyprávěl právě sám.
Jedna z knih, které by mohly pomoci lidem zbavit se své hloupé nadřazenosti nad ostatními živočichy.
Tuto knihu jsem četl, je perfektní a dal bych ji do své knihovny vedle knížky od Geralda Durrella.
Nedávno som si vypočula názor, že skutočne kvalitné knihy sú tie hrubšie. Napríklad pri 500 stranovej knihe je 400 strán prípravou pre strhujúcich záverečných 100 strán, ale bez tých 400 strán by to nebolo ono. Celkovo vraj hrubá kniha dokáže pohltiť oveľa viac ako tá tenká. Zaujímavý názor, ale pokiaľ je to skutočne tak, Nehaňte vlka od Farley Mowata je potom jednou zo vzácnych výnimiek z tohto tvrdenia. Knihu som čítala niekoľko krát a ešte aj dnes po viac ako 10tich rokoch ma dokáže nadchnúť rovnako ako kedysi. Dlhé roky patrila k jedným z mojich najobľúbenejších a vzhľadom na jej permanentnú nedostupnosť aj najcennejších kníh.
Autor, čerstvo vyštudovaný biológ, sa z poverenia vlády vydáva do kanadskej tundry skúmať vlky - obávané hrôzostrašné šelmy - údajný dôvod alarmujúco znižujúceho sa počtu sobov. Spočiatku je sám plný predsudkov. Výprava je skutočnou životnou lekciou, ktorá mu dá do budúcnosti viac, než by si pôvodne dokázal predstaviť.
Ako Mowat hovorí v predslove: „Keď som pred jedenástimi rokmi začal písať túto knihu, vlk v nej mal hrať podstatne menšiu úlohu. Pôvodne som zamýšľal napísať satiru na celkom odlišného živočícha - na tú zvláštnu mutáciu ľudského rodu, známu ako byrokrat. Vlk mi mal poslúžiť len ako protiklad na vykreslenie homo byrocratis - toho pochybného produktu našich čias, ktorý je otrokom konvencií a lipne na každom groši, nepozná vtip a holduje tmárstvu a hlúpym malichernostiam, ale napriek tomu všetkému sa pokladá za jediného legitímneho vlastníka skutočnej pravdy, a teda aj za samozvaného arbitra ľudských počinov.“
A presne v duchu satiry sa nesie úvod knihy. Je plný trpkej irónie, humoru, neskrývanej kritiky, pohŕdania.
„Ale hneď na začiatku knihy som zistil, že o ten byrokratický cirkus strácam záujem. Postupne ma celkom upútal môj vedľajší hrdina - vlk. Nakoniec mi vlk vzal knihu úplne z rúk, takže sa z nej stala prosba o porozumenie a ochranu neobyčajne vyvinutého a príťažlivého zvera, ktorému v dôsledku vražednej nenávisti a vražedných sklonov človeka hrozil - a hrozí - zánik.“
Postupne počas mnohých mesiacov života stráveného v bezprostrednej blízkosti vlkov sa mení vedcov pohľad na tieto nádherné tvory, prestává sa ich báť, spoznáva ich skutočnú povahu. „Rozhodol som sa, že od tejto hodiny budem vchádzať do sveta vlkov s otvorenou hlavou a naučím sa ich poznávať nie takých, akí majú byť, ale takých, akí skutočne sú.“ Vlci už nie sú len „predmetom“ výskumu. Z pozorovaných vzoriek stroho označovaných písmenami sa stávajú dýchajúce, živé, cítiace, charizmatické bytosti s vlastnými menami - George, Angelína, Albert – jeho priatelia, jeho rodina. Výsledky jeho šokujúcich zistení, ktoré o desiatky rokov neskôr podľa autorových slov veda skutočne potvrdila, búrajú všetky mýty o strašnej povesti vlkov, krvilačných zabijakov.
Pochopí, že skutočným zverom, ktorého sa treba obávať, nie je vlk, ale človek...
Naprosto špicová kniha. Poprvé jsem ji četla někdy kolem roku 1970 a ráda se k ní vracím. Patří do mého "zlatého fondu".
Nejen že je to kniha, která hodně přiblíží skutečný život vlků, ale je napsána s takovou dávkou humoru, že se líbila i kamarádům, kteří nepatří právě mezi přírodovědce..
Na základe poverenia kanadskej vlády strávil autor /biológ/ koncom 50. rokov minulého storočia jedenapolroka v subarktickej tundre na severovýchode Kanady, kde skúmal vzťah vlk - sob a zistil, že mnohé fámy o vlkoch sa nezakladajú na faktoch. Zistil, že veľmi výraznú časť ich potravy netvoria sobi, ale myši a šťuky, že vlci sú párové a veľmi verné zvieratá, že aj dospelé vlky sú veľmi šantivé a hravé, že akceptujú človeka v svojej blízkosti - pokiaľ on rešpektuje nimi označkovaný minimálny osobný priestor, že nie sú útoční a agresívni, dokonca ani vtedy, keď majú mláďata...
Boli to veľmi prekvapujúce zistenia a asi práve preto boli časťou biologickej obce vyhodnotené ako nedôveryhodné a zavádzajúce. Každopádne - kniha sa číta veľmi dobre, cítiť z nej zanietenosť a bežný čitateľ nemá dôvod Mowatom zistené fakty spochybňovať. A ako bonus si k čítaniu knihy môže pripraviť Myši na smotane podľa autorovho receptu. Potrebuje: šálku hladkej múky, klinčeky, soľ, korenie, aspoň tucet tučných myší ...
Autorovy další knížky
| 1997 |  Vlci |
| 1983 | Ani pták nezazpíval |
| 1992 | Stopy ve sněhu / Kletba vikingova hrobu |
| 1968 | Hadí spirála |
| 1973 | Polární vášeň |
Veľmi pekný príbeh. Milovníci prírody a dobrodružstva v prírode si prídu na svoje.