Nedeľné šachy s Tisom
Silvester Lavrík
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/297400/bmid_nedelne-sachy-s-tisom-RXl-297400.jpg
4
81
81
Historický román inšpirovaný láskou v neláskavých časoch a príbehmi ľudí, ktorí ich museli žiť. Rozprávačkou príbehu bohatého na dobové reálie a smiech cez slzy je Icíkova Anička, vystrkovská hviezdička. Ani nie Židovka, len Icíkova, teda dcéra bánovského komunistu, čo sa kamarátil s krivonosými. Spomína na skvelo naplánovanú slovenskú budúcnosť, ktorej sa nikdy nedostalo tej výsady, aby sa stala aspoň obstojnou minulosťou. Rozpráva o tom, ako slovenský prezident a bánovský farár Jozef Tiso chodieval každú nedeľu na šachovú partiu, medenú tortu a kus reči do lekárnikovej váženej rodiny, aby tam odolával invektívam domáceho pána a šarmu domácej panej, ktorá pod jeho vplyvom prestúpila od luteránov ku katolíkom. Dozvedáme sa, ako precenil seba a podcenil Slovákov. Prvý slovenský prezident zlyhal ako politik, kňaz a človek, hovorí jedna z postáv príbehu, ktorá tak, ako mnohé ďalšie, má predobraz v žijúcom človeku. Našou najväčšou traumou je, že si to nevládzeme priznať, dodáva jeho autor. Nie nahlas, pred svetom. Doma, v tichu sme doňho ešte stále zaľúbení nešťastnou láskou, ktorá nemá šancu byť opätovaná. A to je zase naše jediné šťastie. Keď jej podľahneme, bude to to isté ako objatie smrti, dozvedáme sa z tohto románu o láske a neláske vlasti k svojim ľuďom a o zradných miestach v kolektívnej pamäti. Román sa opiera o tri zdroje – historickú faktografiu, ústne podanie a autorskú fikciu.... celý text
Přidat komentář
Žiaľ, nevlastním slovenský originál, knižku som čítala v českom preklade.
Odohráva sa v Bánovciach nad Bebravou, z kade pochádza moja rodina. Dedko tam v čase konania tohto príbehu chodil do školy.
Bánovce sú neobyčajné tým, koľko významných slovenských osobností sa v nich a ich blízkom okolí narodilo alebo pôsobilo. Ľudovít Štúr, Janko Jesenský, Alexander Dubček. A Jozef Tiso. O ňom je táto kniha.
Perspektíva príbehu z pohľadu "úchylného" autistického dievčaťa Aničky bol šikovný ťah. Takto sme si vypočuli nepríjemné pravdy o Slovákoch, našom národe a histórii, a ešte sme sa pritom aj zasmiali. Tak cez slzy.
Autor je nemilosrdne úprimný a povahu slovenského národa odhaľuje až na kosť.
Pre mňa najemotívnejším momentom knihy bol Aničkin popis transportu jej sesterníc do internačného tábora.
Škoda toho záveru. Prišiel mi ako z rýchlika, preplácaný a zmätočný.
Avšak knižka ako celok sa mi moc páčila a úprimne ju odporúčam ďalej.
... paní lékárníková se z hlavního města vrátila náramně rozčarovaná, protože na Slovensku je jedenáct škol pro úchylné, zatímco v českých zemích je jich sto tři. To jsou jaké poměry, když máme být moderní republikou, zlobila se a chodila tam a zpátky po pokoji, ani se cestou nesvlékla. Ať pro celý stát platí stejný metr! Jak máme držet krok s Prahou, když už ani pro ty nešťastné blázny na Slovensku není spravedlnost!
Jenže co měl Monsignore co vyčítat, když sám byl absolventem vídeňského Pázmánea, elitní líhně kádrů katolické církve pro celé Rakousko-Uhersko, a ještě v tisícím devítistém devatenáctém si psal příjmení maďarsky – tedy Tiszo József? ušklíbal se pan lékárník.
Myslela jsem si, že to nebude úplně takhle, že je to nějaká podstrčená zlomyslnost od pana lékárníka. On se jen velice nerad nechával zatahovat do rozpravy na tato velká témata přesahující chápání jednotlivého člověka. Když už se přeci jenom podvolil, stahoval je k zemi za nohy z nadoblačných výšin a nenechal na nich ani špetku toho nadpozemského jasu a vznešenosti, které se tak dobře poslouchaly se zavřenýma očima v podání našeho pana faráře, protože Monsignore svým slovům uměl dát tolik přesvědčivého zápalu a odhodlání, že se s nimi nedalo nesouhlasit, a to do puntíku.
S prihliadnutím na to, čo sa v súčasnosti nielen na Slovensku deje, veľmi aktuálna kniha. Príliš rýchlo a ľahko zabúdame, čo sa kedysi stalo a nedokážeme sa z toho poučiť (alebo len veľmi málo) a preto sa história (v nejakej variácii) neustále opakuje. Osoby podobné lekárnikovi Balákovi môžeme nájsť v takmer každom malom meste, len im treba načúvať a podľa toho sa zariadiť a konať. Hneď by to inak vyzeralo. Silvester Lavrík spája fikciu s realitou a ono to výborne funguje. Čitateľovi otvára priestor na zamyslenie sa a dáva námet na premýšľanie nad tým, prečo sme takí, akí sme - večne nespokojní a závistliví. Škoda, že tak málo ľudí číta, lenže ono je to tak pohodlné, pozerať na komerčné vysielanie a nechať si vymývať mozgy. Niekedy naozaj pochybujem, či si tento národ zaslúži niečo lepšie, pretože, citujem: "pán Tiso bol prezident, akého sme si zaslúžili, na viac sme nemali." A súčasnosť je toho dôkazom, akurát s tým rozdielom, že výkonnú moc má predseda vlády a tam sme si (na jednu jedinú výnimku) ešte nikoho dobrého nezvolili.
Něco úplně jiného, než jsem čekala. Chtěla jsem se konečně něco dočíst v beletrii o Slovenském štátě. Ale tohle bylo skoro deníkové (pře)vyprávění šikovné autistické dívky, která se shodou okolností stala pravou administrativní/dopisní rukou Monsignora Tisa v Bánovcích. Dějiny Slovenska před a za války jdou spíš někde v pozadí, v době jejího dětství a dospívání.
Velmi mi vadily časté vsuvky v maďarštině, bez jakéhokoli překladu v textu (ani možnosti dobrého porozumění z kontextu) nebo dodatečně v poznámkách. Závažné pochybení.
Těžké, přitom uhrančivé čtení. Možná o velkých dějinách očima malého člověka, možná o unikavosti paměti, možná o slovenské národní povaze, možná o vztahu společnosti a jejího zřízení a víry, možná o tom, jak se rodí zlo... každopádně o událostech v roce 1938 a v letech dalších, s průhledem až do vzniku Slovenské republiky v devadesátkách. S těžištěm v řešení židovské otázky v Bánovcích nad Bebravou (autor je dobře zná, kromě toho v mnohém představují modelové malé město). Zabydlené jsou nejen "Monsignorem" Tisem, jeho šachovým partnerem panem lékárníkem a jeho "moudrou, hodnou, krásnou" paní, ale také autistickou Aničkou a její tvrdou matkou, sestřenicemi Alicí, Sidonií a Matildou a mnoha dalšími dobrými Slováky, kteří se snaží žít a přežít. Jedinou skutečně odpornou postavou je "doktor Dolfi"... Čas plyne, věci se dějí a navzdory nespolehlivosti vypravěčky se čtenář leccos dozví, mimo jiné díky citacím Tisových projevů, novinovým útržkům včetně reklam a vyčištěným dobovým fotografiím - třebaže v poslední čtvrtině se stírají hranice mezi realitou, noční můrou a sněním za bílého dne (viz prezident sebeobětující se a vykupující Slovensko). Osobně bych uvítala úspornější styl, méně opakování a zhutnění textu tak o 150 stran. Ale to je asi můj problém...
Román psaný z pohledu psychicky narušené dívky, inspirovaný skutečným životním příběhem. Aničce pomohla ke štěstí učitelka svou přímluvou u Tisa, který tehdy ještě nebyl prezidentem. Pomáhala mu pak s drobnou administrativou, podle jeho předlohy odpovídala na dopisy vojáků, jen je podle osobní situace pisatele drobně upravovala. Málem skončila v 16 letech v ústavu, díky podpoře matky a jiných lidí se tak stalo až o mnoho let později. První polovina knížky se mi líbila víc. Doplněno fotografiemi, kde je vidět i fyzická degradace osobnosti, která potřebovala podporu jiných, aby mohla fungovat ve společnosti. Mohlo tam být víc Tisa, nicméně on tady není hlavní románovou postavou.
Od Silvestera Lavríka jsem četla už pár dalších děl (povídky, divadelní hry), ale tuhle tématem, jazykem i rozsahem vnímám jako (zatímní) vrchol jeho tvorby. Nejvíc na knize oceňuju vykreslení maloměšťáckého prostředí, v podstatě se jedná o historickou mikrosondu, úvahy o povaze Slováků a mnohdy až sžíravou kritiku, zřejmé paralely s dneškem s obecnou platností a v neposlední řadě barvitý až expresivní jazyk, který pro mě zpočátku představoval výzvu a přemýšlela jsem, že raději sáhnu po českém překladu, ale brzo se to poddalo.
Konečne román z čias tesne pred a počas 2. svetovej vojny o reálnych ľuďoch a zo Slovenska, navyše kúsok od Trenčína, čo je moje rodné mesto. Vďaka tomu som si knihu užil o kúsok viac, pretože veľa spomínaných miest poznám. Páčilo sa mi dopĺňanie deja dobovými fotografiami a aj úprava príbehu, aby to všetko pasovalo. Veľmi vydarená kniha, ktorá má pre nás Slovákov aj historickú hodnotu, keďže vypovedá o našom národe a jeho vedúcich postavách v jedných z najťažších čias.
Ak mam spomenúť, čo mi vadilo tak možno málinko to, že kniha veľmi rýchlo nahodí vysokú úroveň, ktorá je konštantná až do konca, takže záver nie je až o toľko lepší ako zvyšok knihy a nedochádza tu k nejakému dejovému vyvrcholeniemu v pravom zmysle. To podľa mňa ale ani nebol autorov zámer. Kniha výborná, takže kto má rád takúto tému a možno chce trochu spoznať okolnosti na Slovensku, nech ani neváha.
Úžasně zpracované z pohledu obyčejných lidských osudů a vnímání. Po přečtených recenzích jsem se trochu obávala vyprávění slabomyslné Aničky, ale bylo to moc pěkně poskládané. Nejsem si sice jistá, co všechno byla pravda a jaké postavy skutečně v příběhu vystupovaly, ale i tak to bylo bravurně sepsané. Nechyběly tam ani postavy s různými názory, postavením, přičemž tyto problémy vystávaly nejenom mezi různými rodinami, ale dokonce i mezi manželi.
Na druhé straně mi tam trochu chyběl důraz na skutečnost, že Tisa popravili a trochu zvláštní mi přišla scéna Tisa a vystupování Aničky s pistolí. To mi tak nějak narušilo vazkost tohoto příběhu. A tedy také trochu toho konce války, to mi tam trochu chybělo. Celkově mi ten konec přišel takový trochu přehnaně useknutý. Nicméně na zajímavosti a čtivosti příběhu to neubralo.
Hutné, vůbec ne jednoduché čtení, díky kterému zjistíte, jak to bylo na Slovensku těsně před a během 2. světové války.
Ak by sa vám tohtoročná zima nezdala dostatočne chladná, prečítajte si knihu Nedeľné šachy s Tisom, je viac než mrazivým zážitkom.
"Nejde o to, že dnes je odvaha lacná. Odvaha má sklony k povrchnosti, zvykol hovorievať pán lekárnik. Pochopila som to rýchlo. Roky trvalo, kým som to prijala. Už som stará. Nedarí sa mi tak šikovno premieňať smútok na hnev ako kedysi. Hnevám sa už málokedy. Ostáva len smútok. A tá nádej, sviňoba. Veru hej, horšia je ako sklamanie. Nie a nie ju vykynožiť. Náš prezident mali v jednom pravdu. Som anonymná strážkyňa rodinného krbu a my Slováci sme všetci jedna rodina. Pán prezident boli tomto ohľade presne taký Slovák, akého sme si zaslúžili. Na viac sme nemali."
Tak ako je to s nami dnes? Máme na viac? Zaslúžime si to?!
Nedělní šachy s Tisem se ke mně dostaly úplnou náhodou a jsem ráda, že se tak stalo, protože vůbec neznám současnou slovenskou tvorbu a hlavně je to první kniha, ve které jsem měla možnost náhlednout do období První Slovenské republiky, které se natolik liší od stejného období v Čechách a na Moravě.
Kniha zachycuje vzpomínky Aničky Žitňanské, slabé na rozumu, "úchylné" osoby, dle tehdejších měřítek, nicméně vynikající paměti. Ze začátku jsem se trošku ztrácela v tom, že text není přerušován přímou řečí a prostě plyne, jako její vzpomínky. Je to náročnější na pozornost čtenáře, což není na škodu a nakonec se mi to líbilo. Stejně tak členění do odstavců, kratších kapitol, citace z dobového tisku a hlavně doplnění o fotografie, čímž román získává punc reálnosti. Průpovídky pana lékárníka Baláka byly třešinkou na dortu.
Přesně jak píše Vojslava - těžko hodnotit příběh, kde nevím míru fikce a skutečnosti. Já od knihy čekala, že se víc dozvím o osobě Tisa. Jeho názory odrážející se v kázáních a politických článcích, které diktoval Aničce, jsou všeobecně známy.
Většina postav mě byla nesympatická, ani Aničku jsem si nijak zvlášť neoblíbila.Snad jenom pan lékárník mě zaujal pro své trefné poznámky a náhled na to co se děje.
Knihu jsem dočetla, ale ke konci jsem měla pocit, že jej dopsal někdo jiný. Najednou nastal jakýsi obrat ne snad v ději, ale spíš ve formě a vyjadřování. A nemyslím tím Aniččin zhoršující se psychický stav. Prostě jsem měla dojem, jako by konec napsal někdo jiný než první tři čtvrtiny knihy.
Těžko hodnotit příběh, kde nevhlédnu do míry fikce, ale byl velmi věrohodný! Do čtení jsem se pouštěla tak nějak s vizuální představou Obchodu na korze, ale Anička - učebnicové rysy Aspergerova syndromu - právě díky tomu odkrývá prázdnotu hesel, dvojakost smýšlení, slova bez smyslu. Některé scény jsou skrytě velmi mrazivé - například když pan lékárník předčítá na nedělní schůzce Mit brennenden Sorge. A výrok, že je snadné spolčovat se, když někdo ukáže na nepřítele, začíná být v některých kontextech nepříjemně aktuální. Je snadné - pokračuji v citátu - být proti něčemu, ale postavit se za něco... a v tom možná pro sebe vidím memento této knihy.
Ja som knihu dostala od kamarátky (na, toto si určite prečítaj) a ako mnoho vecí, ktoré ma napokon prekvapili, som ju začala čítať viac zo slušnosti voči nej ako voči knihe samotnej...
Mám rada pocit, keď zistím, že sa niekomu niečo podarilo a nešlo mu pri tvorení iba o zisk či lacnú nálepku spisovateľa... Toto mi prišlo hneď po prvých stranách "rýdze".
Veľmi sa mi páčila grafická úprava a použité fotografie. Príjemne ma to miatlo v určovaní toho, či sa nachádzam v skutočnej realite (dokumente či historickej skutočnosti) alebo v autorovej fikcii. Tá nejasná hranica medzi oboma, podľa mňa, dodávala knihe na literárnosti.
Páčil sa mi aj výber rozprávačky, práve to, že "úchylná" osoba cítila (možno viac než chápala), čo je dobré a čo zlé v príkrom rozpore s postavami, ktoré sa považovali za rozumovo, duchovne a spoločensky vyspelé. Osobne som presvedčená, že to bol autorov zámer, i keď ho nepoužil ako prvý a možno sa s ním stretnúť vo viacerých dielach, kde sa dejinné udalosti ponúkajú čitateľovi cez optiku "inak zmýšľajúcej" postavy.
Kniha ma bavila naozaj od prvej po poslednú stranu, dokonca aj pasáže prejavov prezidenta Tisa tlmočené Aničkou, či už náležito alebo aj nenáležito, ma nenútili preskakovať riadky a hľadať dejovejšie pasáže. Veľa tu toho bolo naznačené a otvorené, a to mám ja rada - keď mi kniha ponúkne myšlienky, o ktorých môžem ešte aj po jej prečítaní premýšľať.
A záver? Knihu kamarátke síce vrátim (aj s čokoládou za výborný tip), ale svoju knižnicu určite obohatím o jej kúpu. Fakt mi stojí za to mať svoju vlastnú. P.S. Luci, dík :)
Kniha - román - ženské čítanie -slovenské dejiny -bolestné ....napriek tomu zaujme,rozšíri vedomosti o Bánovciach n.B.-skutočnom meste na Slovensku.Plno dobových fotografií ktoré ukazujú aj to ako msg.Tiso mestu pomohol.S.Lavrík to dobre napísal.
Konečne, po desaťročiach rozpačitého mlčania či glorifikácie začína slovenská literatúra reflektovať aj smutné, diskutabilné i doslova hanebné stránky slovenských dejín, a "slovenský štát" už nie je len témou pre protichodné výklady historikov, ale i regulérnou kulisou beletristických diel. Vďaka dôkladnému naštudovaniu dobových prameňov sa autorovi podarilo vierohodne priblížiť atmosféru malého slovenského mesta a autentických názorov "pána farára" s jeho pokrytectvom, fanatizmom, iniciovaním zla, ktoré stálo tisíce ľudí životy a navždy poznamenalo mentalitu Slovákov a v mnohých prípadoch i materiálne vybavenie ich domácností :=( (ukradnutý majetok ich odvlečených susedov je ešte stále v mnohých slovenských domácnostiach rodinným striebrom a predmetom dedičstva).
Čo mi na knihe veľmi, ale naozaj veľmi vadilo, je osoba rozprávačky, ktorá pôsobí veľmi nevierohodne. Jednak už mám tých rôzne mentálne a psychicky postihnutých rozprávačov v literatúre dosť - je ich už akosi priveľa. A druhak - vykresliť psychicky chorú osobu tým, že ona o svojom postihnutí síce pomaly na každej druhej strane hovorí, ale inak sa v jej názoroch, spôsobe podania myšlienok, optike pohľadu na okolie nijak neprejavuje, to práve nevzbudzuje dôveru.
Rozhodne však knihu odporúčam, je dôležitá, v mnohom prelomová a číta sa s napätím.
Kniha je písaná dobovým jazykom s dlhými odstavcami bez označenia priamej reči, čo mi, paradoxne, neprekážalo, vlastne mi štýl písania už od začiatku fakt učaroval.
Nedeľné šachy s Tisom mi však nedali to, čo som v nich hľadala, a síce bližšie pochopenie osoby Jozefa Tisa a jeho postavenia v našich dejinách. Ak si niekto, rovnako ako ja, chce zvýšiť takmer neexistujúce povedomie o tejto etape našich dejín (áno, hanbím sa, priznávam), kniha neposkytne ucelený obraz, nepriblíži dôležité okamihy a nevysvetlí súvislosti. Nehovorím, že informácie neposkytne žiadne, ale sú často útržkovité a krátke, oveľa viac sa sústreďuje na Bánovce, vzťah ich obyvateľov k farárovi a neskôr prezidentovi a celkové vnímanie doby očami psychicky postihnutej Aničky. Aj keď som sa doteraz nepreniesla cez to, že mala napriek svojmu "stavu" v podstate dôležité postavenie zapisovateľky prezidenta prvej republiky... Napriek tomu verím, že ľuďom s lepším prehľadom o tejto etape našich dejín môžu byť Nedeľné šachy s Tisom poučným čítaním.
"Čo žena navarí, zje sa. Čo operie, sa zašpiní. Čo uprace, zožerie prach. Čo žena miluje, pominie sa. Čo žena povie, počúva len vietor. Po žene ostávajú len deti."
(SPOILER)
O Anci Icikovej a jej legendardnych satach mi mama vela rozpravala. Tazko potom Lavrikovi uverit, ze robila stenografistku Tisovi a chodila s nim na medzinarodne stretnutia. Na Vystrkove som zil do 25 rokov a o laske banovcancov k Tisovi viem a stale sa da vnimat, najma pri stretnutiach s pamätníkmi (rychlo sa zmensujuca mnozina). Lavrik, ako "pristahovalec" (na 2 krat) si od toho udrzuje odstup a z jeho romanu citit, ze chce ludom z Banoviec (a Slovakom vseobecne) konecne otvorit oci.
Dielko je napisane pekne, moderne. Doplnene je historickymi fotografiami Banoviec a banovcancov. Za to by som dal aj 5 *.
Dej je vykresleny ocami mentalne poslabsej Anicky. A nie je to nejaka autistka (co sa zenam prakticky ani nestava), ktora moze byt v urcitych ohladoch aj genialna, ale regularna "uchylna" osoba, ktorej vlastna matka uvazuje, ze ju da do ustavu pre podobne postihnute, lebo ju nezvlada. Preto prekvapili jej, miestami brilantne, uvahy a postrehy, ci uz spominana praca stenografistky pre nasho vojnoveho prezidenta. Vzdy sa pri takychto postavach pytam, ci je to naozaj psychologicky mozne, alebo je to len taka holyvudska legenda.
Lavrikovi sa do deja podarilo, vcelku nenasilne, prepasovat aj jemnu erotiku, dokonca s trosku lesbickym prifarbenim (dalsia * za modernost). Vsetka romantika, aj take mierne optimisticka a odlahcena atmosfera, sa konci nastupom Tisa k moci a vytvorenim Slovenského statu. Potom uz su spominane prevazne znasilnenia, transporty, fasisti a pod.
Nuz, doba naozaj bola zla. No nie som si celkom isty, ci predsa len roman nie je tendencny zasa opacnym smerom. Sympatizanti Tisa su smiesni, naivni, chamtivi, pripadne obmedzeni, katolíci (alebo rychlokvaseni konvertiti), co chodili miestnych zidov pri odchode do transportov kopat do zadku. A pan lekarnik, Tisov (nielen) sachovy protivnik, je skvely myslitel srsiaci vtipom a iróniou. Ja celkom tieto historicke romany nemusim, lebo lahko nam je kritizovat z pohodlia kresla a s plnym bruchom vojnovu dobu. Najma ked sme jednali z pozicie maleho naroda, ponechaneho velmocami na pospas velmoci inej. Skoda, ze som nestihol letnu besedu s Lavrikom pod platanom, nedaleko miesta, kde skutocne stala lekaren pana lekarnika. Tam bola celkom ziva debata a mozno tam ludia co to objasnili. Na druhej strane som rodak z Banoviec (+ katolik) , takze nie som uplne nezaujaty...
Štítky knihy
Jozef Tiso propaganda lhaní, lži první republika, 1918-1938 slovenské dějiny Slovenská republika 1939-1945 (Slovenský štát) holokaust, holocaust Bánovce nad Bebravou
Autorovy další knížky
| 2016 |  Nedeľné šachy s Tisom |
| 2019 | Posledná k. & k. barónka |
| 2009 |  Miniromány |
| 2011 | Zu |
| 2006 |  Perokresba |
Knihu hodnotím velmi vysoko, jde o slovenský "Šikmý kostel", ale jen v horizontu jednoho lidského života, od cca 30. let minulého století, očima dívky/ženy, která je do určité míry autista a také trochu Židovka. Na rozdíl od paní Lednické nás pan Lavrík ani trochu nešetří, slovenský fašismus není vnější vliv, ale vyvěrá přímo z tamních lidských postav, z jejich chyb a charakterových nedokonalostí. Šikmý kostel je přes všechnu hrůzu hladivý, lidé jsou dobří, jen ty dějinné události je válcují. Lavrík nás učí, že zlo je uvnitř každého z nás. Když by to šlo, dám 6 hvězdiček. Hlavní problém je, že tuto knihu dočte jen ten, komu je již předem jasné, že dnešní vypjatý slovenský nacionalismus je zlo.