Nedokonalá spravedlnost

15.01.2025

Jádrem knížky je vyprávění o odškodnění obětí nacismu. Konkrétně je zachycena snaha USA, kdy od roku 1995 začaly prosazovat vypořádání dosud neodškodněných případů nacistického útlaku (takže třeba i nuceně nasazených, jedna kapitola se věnuje navrácení uměleckých děl) . Dokonce tam figuruje i ČR, kdy byla snaha vrátit část majetku zabavený židovskému obyvatelstvu (Klaus byl samozřejmě tvrdě proti, Havel naopak rozhodně pro). Pro mě byla nejzajímavější část týkající se Švýcarska, které se prezentovalo za druhé světové války coby národ vzdorující nacismu. Pravda byla ovšem jiná, Švýcarsko s Německem obchodovalo ještě v únoru 1945, kdy bez uzardění přijímalo zlato, o kterém se vědělo, že je kradené (peníze nesmrdí). Spojenci mnohokrát poukázali na to, že Německo platí Švýcarsku často kradenými prostředky (a Švýcarsko tímto tyto prostředky legalizuje), ale obchod čile pokračoval dál. Brutální je hlavně přístup po válce, banky se domluvily na společném postupu a pokud se pozůstalý chtěl dostat k peněžím prostředkům coby dědic, tak po něm chtěly úmrtní list zavražděného majitele (v plynových komorách je zcela jistě vystavovali). Je tam líčena opravdu absurdní situace, kdy vláda Švýcarska odmítla mít s vyrovnáním cokoliv společného (bez jejího svolení by ale samozřejmě k legalizaci kradených prostředků nemohlo docházet) a břímě nakonec spočívalo pouze na soukromých bankách.

V knížce se neztratí ani čtenář, který o tématu nic neví. Na začátku autor zdařile zachycuje šílenou situaci prchajících Židů, kdy nebyly nijak neobvyklé případy, že je třeba vrátili zpět do Německa a oni následně skončili v plynových komorách. Když to řeknu zcela otevřeně, tak takřka žádný stát nebyl ochoten ve větším množství Židy přijmout i když se vědělo, že s nimi Němci zachází hůře než se zvířaty na jatkách. Již během roku 1942 se objevovaly podložené zprávy, že Hitlerovi jde primárně o vyhlazení Židů, v roce 1943 se to vědělo s jistotou. Přesto nebyla příliš snaha vyhlazování zastavit. Po válce pro ně nebyla situace také vůbec růžová, málokterým státům se chtělo navracet majetek uloupený za války, do Izraele je nechtěla VB pustit, aby si nezhoršila vztahy s arabským obyvatelstvem (často pak živořili v utečeneckých táborech). O situaci židovského obyvatelstva nakonec vypovídá i to, že třeba Švýcarsko začalo o odškodnění "uvažovat" až v roce 1995 (a to ještě na brutální nátlak USA a bez účasti vlády). Knížku můžu vřele doporučit, občas je až dost podrobná, ale je to nesmírně zajímavé (a smutné) čtení.