Nedokončený kalendář na tento rok a všechny roky příští
Eberhardt Hauptbahnhof (p)
Druhé, upravené vydání Nedokončeného kalendáře, jejž básník, prozaik, esejista, publicista a překladatel Václav Jamek napsal pod pseudonymem Eberhardt Hauptbahnhof. Kniha – obsahující vedle textu množství mystifikujících inzerátů a reklamních sloganů – vychází v nové grafické úpravě Jany Vahalíkové. Nedokončený kalendář těží z nejlepších literárních tradic černého humoru, sarkasmu, ironie, nadsázky a grotesky. A ovšem i lidových kalendářů, snářů a pouťových a jarmarečních tisků. Není to kniha na jedno přečtení, je možno s ní žít a vracet se k jejímu humoru po celá léta. Václav Jamek (* 1949) patří k našim nejvýznamnějším překladatelům z francouzštiny, za svou překladatelskou práci obdržel Cenu Josefa Jungmanna. Současně je jedním z těch našich spisovatelů, jejichž dílo je velmi dobře přijato a ceněno i v zahraničí. Za svůj francouzsky psaný Traktát o chatrných divech obdržel v Paříži Cenu Medici. U nás mu byla za celoživotní dílo udělena Cena Karla Čapka. Nakladatelství Torst vydalo vedle prvního vydání Nedokončeného kalendáře též Jamkovy esejistické knihy O prašivém houfci a Duch v plné práci.... celý text
Přidat komentář
Poslední dobou se soustřeďuju na humornou část knihovny, eknihovny i audioknihovny.
A tak došla řada i na Nedokončený kalendář. A určitě jsem nesáhla vedle.
Slovní humor, který mi velmi sedí.
Ovšem nejvíc se mi líbil červen a pohádka o poslušných kůzlátkách. Jestli si budete knížku jen prolistovávat, pohádku jistě nevynechejte.
Kdož milujete všeliké "přesvaté" liturgické úkony či jsou vám nade vše svaté životy svatých, neváhejte, nejednu slzu dojetí uroníte.
P.S. Na každé stránce mě nejméně jednou autor rozesměje, a já neodolám a pohlédna na jeho fotografii na přední záložce, opětuji mu jeho šibalský úsměv.
Přehlídka bizarní tvořivosti a humoru spousty druhů a odstínů. Lahůdka pro sečtělé, ukončená přesně tehdy, kdy by jinak začala být nudná.
Jak je zde řečeno, tuhle knihu je nutné mít doma a užívat po lžičkách. Myslím, že Jamek vybral ze socialismu, pánbíčkářství a obecné hovadnosti všelidské to pravé jádro. Fascinující je, že to platí i dnes. "Kupte si kružítko, tichý provoz zaručen! ". Koupíte-li si (nebo ukradnete, ale já Vám to už podruhé nepůjčím) si tuto knihu - křeče smíchu zaručeny. "Pohlaví patří do falobalu!"
Kniha ktorú si nestačí prečítať, ani požičať (ak, tak nevrátiť, ((toto doma neskúšajte)) ale je potrebné ju vlastniť, pretože smiech je podmienka života, stopový prvok.
Obávám se, že vzhledem ke své polovzdělanosti ani nemohu docenit všechny vtípky a narážky, kterými je tato báječná kniha nabita. Občas předčítám udiveným posluchačům nahlas parodie na reklamy a většinou je nemohu dočíst, protože slzím smíchy. Nedostižný je tradeskancionalistický jídelní lístek, nedostižný ohňostroj jazykové hry.
Když nám do obchodu přišla tahle kniha, celý den jsme ji četli za pultem a skoro ani nemohli obsluhovat. Káceli jsme se smíchy. Reklamní vložky á la "všude číhá nepřítel - jeho rejdy spolehlivě odhalí NÁŠ VELKOLEPÝ OHŇOSTROJ" - uvádím jako jeden příklad. Nesmírně chytrá a vtipná knížka, člověk třeba až při dalším čtení pochopí, jak to ten Jamek myslil. Doporučuju milovníkům Cimrmana a podobného humoru. Totiž - kdo se nepoddá autorově fantazii a nepřijme jeho hru, může bohužel i nabýt dojmu, že si z něj autor nepokrytě utahuje;)
Opravdu mistrovské dílo plné netradičního humoru. Jenom jedna jediná věc mě na téhle knížce mrzí. Že kalendář je to opravdu nedokončený a tak je člověk ochuzen o další příval vtipu v posledních měsích roku... :-)
Asi nejsrandovnější česká kniha. Má podobu tradičního lidového kalendáře z přelomu 19. a 20. století a inspiruje se silně i stylem reklam z té doby. Je psána z pozice jakési lehce alternativní reality, asi někdy v 70. letech. V té realitě vládne vědecký světový názor zvaný tradeskancionalismus. O tomto směru praví záložka, že
tento mohutný, athletický proud v současné filosofii je karakterisován švédským svým zakladatelem Rkekkem Stjörnvalssonem jako "systematické přehlušování úzkosti metafysickým šumem", či-li "útěcha z blbosti".
Takže dalším zdrojem inspirace jsou texty socialistické a taky reklamy z té doby. Obsah těch příběhů bývá nezřídka dosti eroticky perverzní.
Nejvtipnější text, jaký jsem četl. Aluzivní struktura knihy je místy natolik hustá, že se jí čtenář musí doslova prodírat a leckterá pasáž může svou hypertrofovanou duchaplností někoho utýrat k smrti. Tohle není zábavná literatura, pane Jamek, tohle jsou galeje!
Rozkošné, vtipné, praštěné... hodí se spíše ke čtení nahlas, protože jinak se vás okolí pořád ptá, čemu se to proboha tak moc smějete...